Watashi hadare? 1

22. února 2013 v 20:00 | Tora |  Kdo vlastně jsem?




Někdy nemám ráda svoji matku. Ale ona mě taky ne. Myslí si, že jsme přítěž a hanba. Když jsem byla malá, moje dvě nevlastní sestry mě našli kousek od našeho domu a od té doby se o mě tady starají. Matka se na mě pořád zlobí, protože doma nepomáhám, neperu, nevařím a nestarám se o svoje chování, ale to je těžké...já bych i něco chtěla dělat, jenže vždycky všechno pokazím. A pak se na mě zase zlobí, že jsem nešikovná, hloupá, a že to dělám schválně. To ji pak nemám ráda...

Nejradši ze všech mám Schiyo. Je to moje druhá nejstarší sestra, hned po Hatsumo. Tu mám taky ráda, ale ona se se mnou moc nebaví. Je moc hezká, mnohem hezčí než já nebo jiné dívky z vesnice. Pořád má kolem sebe spoustu nápadníků, kteří ji kupují šaty a starají se, aby byla pořád hezky upravená a čistá. Hatsumo je moc hodná. Vždycky, když přijde domů s věcmi, které jí dali oni, podělí se o ně a matka za ně nakoupí jídlo. Sama už je moc stará na pořádnou práci, takže jen pere lidem prádlo. Možná proto jsme tak chudí.

Mě ani Schiyo to ale nevadí. Já nejradši běhám někde venku ve vesnici, nebo v lese. A to právě matce vadí. Nejradši by mě měla pořád doma, abych jí pomáhala. Jenže to mě nebaví. Většinou se domluvím s Schiyo, aby to udělala za mě a jí to nevadí.

Poslední dobou je ale něco špatně. Matka v jednom kuse pláče. Sice potichu, tak abychom to neslyšeli, ale je to poznat. Kole očí jí vždycky naskáčou takové růžové skvrny. A Hatsumo je pořád míň a míň doma. Většinou se vrací pozdě v noci, ráno pak zaspává, nic nedělá a jen vstává k jídlu. Večer se zase nastrojí a jde s nějakým pánem pryč. A matka to dovolí. Kdyby Hatsumo nebyla moje sestra a nenosila bych její obnošená kimona, asi bych na ni byla hodně naštvaná. Nerozumím, proč ona může chodit pozdě ven a já musím být doma už před soumrakem.

Schiyo je taky víc zamlklá a ostatní sestry mají zakázáno chodit do vesnice. Bydlíme totiž kousek od lesa za ní. Teda...já to mám taky zakázané, ale stejně tam chodím. Mám tam kamarády a doma bych se jen nudila. Proto jsem si hned všimla, že se něco děje. Několik dětí už nesmí vycházet ven, taky jejich rodiče jsem nikde neviděla, většina tržišť s jídlem a většina lidí je pořád v chrámu a modlí se. Nikdy jsem se nemodlila. To je další věc, co matce a ostatním vadí. Běhám v lese, na louce a u toho se směju a přeju si, abych takbyla šťastná pořád, to je moje modlitba.

Jeden den jsem se vzbudila dřív než obvykle a rozhodla se, že udělám snídani. Nikdy jsem ji sama nedělala a myslela jsem si, že tím matku potěším. Oblékla jsem se a vyšla do předsíně. Potichu jsem se přikrčila, když jsme u dveří domu uviděla mužskou postavu. Napadlo mě, že se k nám někdo vloupal, ale za chvilku jsem si všimla, že vedle něj stojí i Hatsumo a matka. Nechtěla jsem poslouchat a špehovat je, ale byla jsem přirozeně zvědavá...
"...už pozdě paní Okawatta. Pro Hatsuo bude v Kjótu práce dost a navíc tam bude v bezpečí."
"A co my?"
"Z jejích příjmů vám budeme pravidelně posílat částku, která by měla pokrýt vaše rodinné výdaje."
"Matko...já-"
"Ticho! A co, když vám nevěřím?"
"Hatsumo už mi dala svůj slib, vás o to žádám spíš z formality, než z nutnosti."
"A...kdy by měla odejít."
"Hned."

Byla jsem sice malá a možná hloupá, ale tenhle rozhovor jsme pochopila moc dobře. Hatsumo se nás chystá opustit. Chtěla jsem se rozběhnout, obejmout ji, ale někdo mě zezadu pevně chytil za rameno a stiskl. Byla to Schiyo. Přiložila si prst na ústa a zakroutila hlavou. Do očí se mi nahrnuly slzy, ale vydržela jsem. Sledovaly jsme spolu, jak si Hatsumo nakládá věci do pojízdného vozu připravéného před domem a následně odjíždí pryč.

"Proč odjela?" zeptala jsem se potom v pokoji Schiyo. Oči jsem měla pořád uplakané, stejně jako ona. "Ve velkém městě bude mít víd práce. Bude se mít líp a navíc...to tady není moc bezpečné...ne v tuhle dobu." zamumlala potichu a vysmrkala se. Nerozuměla jsem jí. "Mě to tu nepřipadá nebezpečné." napítla jsem
"Neměla bys chodit do vesnice, Saky. Věř mi. Všude kolem jsou zlí lidé a ti by...nám mohli ublížit."
"Ale-"
"Nechci se o tom bavit. Zapomeň na Hatsumo. A do vesnice už nechoď. Radši se zdržuj poblíž domu."

Ráno, když vstali ostatní, jsem byla nezvykle zamlklá a tichá. Matka si toho všimla, ale nic neřekla. ,,Jez." Dostala jsem od ní porci rýže, jak jsem si všimla mnohem menší než byla ta její nebo mých sester. Seděli jsem potichu, takže jsme všechny uslyšeli běžící kroky před domem. Dotyčný ani nezaklepal, prostě tam udýchaně vrazil.
,,Co si to dovolujete!?" Matka pohoršeně vyskočila na nohy. Ten kdo narušil náš ranní klid, byl mladík asi tak ve věku Schio. Měl blonďaté vlasy svázené do culíku a modré oči. Vypadal moc hezky a taky strhaně, nejspíš běžel až z vesnice.
,,Deidaro! Co tu děláš?!" vykřikla překvapeně Schio a rychle si dala ruku před pusu.
,,Není čas! Honem, do vesnice přišli vojáci! Všechny vraždí! Musíme si pospíšit! Rychle, rychle!" vydal ze sebe překotně a prosebně se na nás podíval.

,,Tak na co čekáte?! " vykřikl znovu, když se ani jedna z nás nepohla. Než ale stihl kdokoli z nás zareagovat, přihrnuli se k našemu domu čtyři samurajové na koních a s křikem vtrhli dovnitř. Byla jsem jako z kamene. Nemohla jsem se ani hnout, jak jsem byla vyděšená. Vůbec jsem nechápala co se to děje. Jací vojáci? A proč na nás zaútočili? Probral mě až výkřik Maiko, která se skácela k zemi a následně naříkající matka, kterou jeden z vojáků chytil a povalil na zem, kde z ní následně strhal oblečení.

,,Ne!" vyhrkla jsem, ale Schio, která se znenadání objevila za mnou, mě popadla a utíkala dozadu do domu. ,,Utíkej!" zachroptěla a vyhodila mě z okna. ,,Dělej, běž!" to už jí ale břichem projela nějaká ostrá čepel. Plakala. I já jsem plakala.
Utíkala jsem jako nikdy v životě. U lesa jsem se otočila a uslyšela křik matky a zbylých sester.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 itasaku15 itasaku15 | Web | 22. února 2013 v 21:11 | Reagovat

Super diel.

2 Mikeira Mikeira | 25. února 2013 v 10:34 | Reagovat

Naprosto úžasný!! :D Fakt povedený :-D

3 nena nena | 26. února 2013 v 12:15 | Reagovat

pekny dielik, moc sa tesim na pokracovanie :)

4 Jitřenka Jitřenka | Web | 4. března 2013 v 21:35 | Reagovat

Super.:)

5 Bey Bey | Web | 9. března 2013 v 16:36 | Reagovat

Toto bylo úžasné:O Hned jdu číst dál^^

6 Bella-chan Bella-chan | 19. května 2013 v 21:22 | Reagovat

smutný,ale nádherný

7 like-sasusaku like-sasusaku | E-mail | 20. srpna 2013 v 13:02 | Reagovat

Proč tak smutné? :-)Doufám, že další díly budou ne tak smutné ale veselejší:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.