Watashi hadare? 2

27. února 2013 v 15:00 | Sasukey |  Kdo vlastně jsem?



Ani jsem nevěděla, kam běžím. Prodírala jsem se křovím, zakopávala o pařezy a do očí mě neustále šlehali větve. Z očí mi tekly slzy a v boku nesnesitelně píchalo. Zastavila jsem se a rozhlédla. Stála jsem uprostřed lesa, kde jsem ještě nikdy nebyla. Otočila jsem se zpátky a zaposlouchala jestli za mnou náhodou neběží. Nic. Znovu jsem se dala do kroku a přemýšlela o své situaci. Utekla jsem z domu na rychlo, nemám kam jít, nemám jídlo, nemám ponětí kam vlastně jdu a co se mnou bude a vlastě ani nevím kde jsem.

Začalo se smrákat a mrholit. Ráno to vypadalo na krásný den, ale hned odpoledne se zatáhlo a nepříjemně ochladilo. Teď už byl skoro večer a já byla na pokraji zoufalství. Úplně jsem zabloudila a nevěděla jakým směrem se jde z lesa ven a kterým hlouběji do něj. Hlady jsem skoro neviděla a strašně mě bolely nohy. Pořád jsem se ustrašeně rozhlížela kolem sebe, jestli na mě zpoza křoví nekouká třeba nějaký hladový vlk nebo medvěd. Byla jsem tak mimo, že jsem si ani nevšimla nastražené masti na zemi...

,,Uáááááá!!!!"
Jednou nohou jsem se houpala na větvi stromu a tělo jsem měla svěšené dolů. Začala jsem sebou zuřivě máchat ve snaze se nějak osvobodit. Ale pochvilce jsem si uvědomila, že je to k ničemu, protože provaz je pevně utažený. ,,Pomoc!" zakřičela jsem slabě, ale nic... ,,Haló, pomozte mi někdo!" křičela jsem hlasitě, ale nikdo mi neodpovídal. Cítila jsem, jak se mi z očí tečou slzy a padají z několika metrů na zem. Celá vyčerpaná a s vykřičenými hlasivkami jsem hlavu bezvládně spustila dolů. Došlo mi, že ani takhle se odsud nedostanu. Maximálně přivolám nějaké divoké zvíře a to mě sežere. Znovu jsem zvedla hlavu a rozhlédla jsem se, v jaké výšce jsem a co je kolem mě. Vlevo i vpravo byli dvě dost tlusté větvě...Kdybych se dokázala rozhoupat a chytit se jí pak bych se možná osvobodila. Jedinou problémovou překážkou byla ta výška. Byla jsem necelé čtyři metry nad zemí a i kdybych se dokázala dostat na jednu z těch větví stejně bych se nedokázala dostat dolů z toho stromu. Ale co, pořád je lepší umřít na stromě, než hlavou dolů.

Začala jsem se pomalu rozhoupávat. Nejprve to šlo těžko, ale jakmile jsem se dostala do správného rytmu, šlo to už samo. ,,Ano! Ještě! Kousek! Jo!" byla jsem tam! Rychle jsem si odvázala ten hnusnej provaz a bolestivě si mnula červený otisk, který se mi na kotnících udělal. ,,Tak, to bychom měli. Teď se jen dostat na zem..."
Chvilku jsem přemýšlela a došla jsem k závěru, že jediný možný způsob je tento: Přivázat jeden konec provazu, kterým jsem byla uvězněna, na tu tlustou větev a spustit se po něm dolů. Jo já vím dost ubohé na to, že jsem to vymýšlela čtvr hodiny,ale na sedmiletou letou holku je to celkem úspěch, ne?
Konečně. Skoro po hodině jsem se dostala na pevnou zem.

Už byla skoro noc, stromy vrhaly děsivé pokroucené stíny a někde v dálce jsem uslyšela zavýt vlka a zahoukat sovu.
Otřásla jsem se zimou, měla jsem na obě jen moje tenké spací kimono. Protože jsem utekla ráno. Dlaně jsem si začala třít o sebe, abych se trochu zahřála, ale jelikož mi byla zima na celé tělo, hlavně na nohy, protože jsem neměla žádné boty, bylo mi to k ničemu. Fňukla jsem a sedla si k jednomu velkému stromu. Byla mi zima, měla jsem hlad, a strašně jsem se bála. Před očima jsem měla pořád ten hrůzostrašný výjev dnešního rána... Zavřela jsem oči a přála si probudit zase doma, na svém futonu vedle Schio. Ráno bych pomohla mamince s praním a už nikdy bych ji nezlobila...

,,Malé ptáčátko vypadlo z hnízda..."
Zamžourala jsem a otevřela oči. Byla černočerná tma, ale přesto jsem před sebou rozeznala čtyři velké mužské obrysy. Nelíbilo se mi jak se na mě ten jeden usmíval. Polkla jsem a ustrašeně skrčila víc ke kmeni. ,,Přece se nebudeš bát." zašeptal on a dřepl si ke mě. Ovanul mě svým smradlavým dechem, páchnoucím po saké. ,,Řekni, co dělá tak malá a pěkná holčička sama v noci v temném lese?" zeptal se rádoby starostlivým hlasem.
,,Já..z-ztratila jsem se.." pípla jsem potichu a nepřála si nic jiného, než aby už odešli a nechali mě být. Nelíbili se mi, neměla jsem z nich dobrý pocit. ,,Tak to si v dobrých rukách, květinko." usmál se. ,,My totiž jdeme zrovna do města. Vezmeme tě sebou." řekl a podal mi ruku. Ti ostatní se po sobě podívali a jeden z nich se trošku zamračil. ,,Orochimaru..." napomenul ho potichu. ,, Je to ještě malá holka...To přece-"
,,Ticho! Buď zticha Kabuto." zasyčel na něj vztekle ten, co tak smrděl a chytil mi ruku, kterou jsem mu nechtěla podat.
,,Huh...Na tohle se teda dívat nebudu. Jdu napřed. Pak nás dojdeš." zamručel naštvaně muž jménem Kabuto a rozešel se. Druzí dva, kteří pořád mlčeli ho následovali. ,,Tak jsem tu zůstali sami dva květinko..." pořád se usmíval, ale moji ruku nepustil. Stiskl ji ještě víc a smýkl se mnou tak prudce, že jsem přepadla k němu do náruče.

,,Pusťte mě!" zakřičela jsem, když mě jeho ruce objaly a sevřely tak ve své pasti. ,,To zrovna..." zašeptal opilecky a pohladil mě po tváři. Přejel mi prstem po rtech a já ho vší silou kousla. Cítila jsem jak se mi zuby zaryly do masa na jeho hnusném ukazováčku a prodírají se skrz svaly až ke kosti. Zařval bolestí a pustil mě. Teď jsem, ale zase já nechtěla pustit jeho. Držela jsem jeho prst zkousnutý mezi svými čalistmi, nejsilněji jak jsem to dokázala. Začal mě mlátit do obličeje a do břicha, ale já jsem svůj stisk nepovolila. Naopak, čím silnější a pravidelnější byly jeho údery, tím silněji jsem ho držela.
Pomalu jsem přestávala vnímat svět, protože mě zasypával ránou za ránou a u toho soptil vzteky. Cítila jsem jak mi jeho nechutná krev stéká do krku a já jsem nucena ji polikat abych se neudusila, nebo nepustila. Bála jsem se, že budu zvracet. Ozvalo se křupnutí a já se začala dávit. Prst povolil, ukousla jsem mu ho. S hnusem jsem ho vyplivla se snažila se co nejrychleji zvednout ze země. On se svíjel na zemi a držel si pahýl, který mu na ruce zůstal. Mezi stromy se zaleskl měsíc a já uviděla jeho obličej, který si budu dosmrti pamatovat.
Pak jsem omdlela.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 itasaku15 itasaku15 | Web | 27. února 2013 v 19:15 | Reagovat

Výborný diel už sa teším na pokračovanie.

2 Mikeira Mikeira | 28. února 2013 v 15:08 | Reagovat

Moc povedený! :D Pěkně se to rozjíždí XD.

3 Bey Bey | Web | 9. března 2013 v 16:47 | Reagovat

Úžasný, úžasný, prostě úžasný! :D

4 like-sasusaku like-sasusaku | E-mail | 20. srpna 2013 v 13:17 | Reagovat

Výborný díleček. Jsem nevěděl, že má Sakura takovou sílu v puse.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.