Obyčejný život dvou obyčejných lidí 1

16. února 2013 v 18:22 | Tora |  Obyčejný život dvou obyčejných lidí

Sakura:

,,Saki vstávej!"
Zamžourala jsem očima a posadila se. Před mou postelí stála s plyšákem v ruce moje mladší sestra Nagisa. Podívala jsem se na digitální hodiny na nočním stolku. Bylo 3:17 v noci. ,,Co se děje Nagiso?" zeptala jsem se jí rozespale a zívla. Mlčky mi podala vibrující mobil. ,,Volá maminka." oznámila mi prostě a odťapkala si zase lehnout. Překvapilo mě, že byla tak klidná...Jako by bylo naprosto normální, že vám uprostřed noci někdo volá. A vůbec jak to, že jsem ten mobil neslyšela já? To jsem spala tak tvrdě?
,,Ano mami?"



,,Zlato! Proboha jak dlouho už volám, myslela jsem, že se vám něco stalo?! Omlouvám se, že volám v tak nevhodnou hodinu, asi jsem vás vzbudila, ale jinak to nešlo...Podívej Sakuro nastala menší změna. Letadlo mělo několik hodin zpoždění, takže se dostanu domů až zítra večer. Vyprav Nagisu do školky a postarej se o ni jo?"
,,Dobře. Samozřejmě." souhlasila jsem. Nic jiného mi stejně nezbývalo.
,,Jsi miláček, měj se hezky, už musím letět!"
,, Aho-" Pípípípí. Zavěsila. Máma je letuška. Kvůli nám si většinou zařizuje lety tak, aby nelétala na moc dlouho, ale někdy se stane, že je pryč i přes noc nebo na víc dní. Položila jsem mobil na stolek a zachumlala se ještě do peřiny.

,,Saki, vstávej!" třásla se mnou Nagisa. Jak se jí jenom vždycky podaří vstát dřív než zazvoní budík?
,, Dělej nebo přijdeme pozdě!"
,, Dobře, dobře už vstávám! Co chceš na snídani?"
,,Kakao a rámen."
,, Cože? Kakao a rámen dohromady ? Ne, ne, ne, to by dopadlo špatně, udělám ti toasty."
,,Fajn...Kdy přijde máma?" zeptala se a shrne ze mě peřinu.
,,Měla by přijet večer." utrousila jsem a snažila se znovu přikrýt.

Sešli jsme do prvního patra a Nagisa zamířila do koupelny. Vzala jsem pár toastů, namočila je ve vajíčku a hodila na pánev. Mezitím, co se to smažilo, jsem odběhla zpátky do pokoje, oblékla se a nachystala se do školy. Za chvíli jsem ucítila puch připáleného jídla a rychle vběhla do kuchyně. ,,Kdyby se lidé živili jen tvým jídlem, většina by už vymřela..." ozvala se za mnou Nagisa, která mezitím vyšla z koupelny.
,,Eh..No tak nejsem nejlepší kuchařka na světě, no!"
,,Ty nejsi vůbec kuchařka Sakuro." opravila mě klidným hlasem a nasypala si lupínky. Vzdychla jsem si a vyhodila připálené toasty do přeplněného koše.
,,Měl by se vynést." zamyslela jsem se nahlas.

Po cestě do školy jsem zavedla sestru do školky a zamířila k domu jedné spolužačky. Dá se říct, že je to moje...nejspíš...nejlepší kamarádka. Je podzim, takže je všude spadané listí a to, co zbylo na stromech, je zbarveno do oranžova, červena a žluta. Nic se ale nemůže srovnávat nádherné růžová aleji sakur na jaře, kterou chodíme s Hinatou. Ráno je alej nejkrásnější, protože tam nechodí moc lidí. Zahla jsem za roh a zastavila u Hinatiného domu. Přesně na čas.
,,Ahoj" kývly jsme na sebe a rozešly se k aleji. Ta sice nekvetla, ale i tak byla pěkná.

S Hinatou jsme...kamarádky už od základní školy. Ona byla hrozně stydlivá a děti ji šikanovali a já zase divná s vysokým čelem, takže jsme si hned padli do oka. Nejdřív jsme se k sobě chovali hodně ostýchavě, ale po pár rocích ve stejné lavici jsme k sobě už tak nějak přilnuly.

,,Pozor! Z cesty!" Než stihla kterákoli z nás zareagovat, vrazil do nás někdo na skútru. Je zakázáno jezdit do školy na bicyklech a vypadalo to, že ten kluk neměl ani řidičák. Blbec! Hinatě se rozsypaly všehny učebnice a sešity a já si roztrhla na koleně punčochu.
,, Pardón!" zařval, ale už zmizel v dáli.
,,Ach jo...proč jezdí na chodníku?!"
,,Ne-nech to být." ozvala se potichu Hinata a zvedla se ze země. Pomohla jsem jí sesbírat knížky a znovu jsme se rozešli.


Sasuke:

,,Mami, už jdu pozdě!" bránil jsme se, protože mi ještě strkala do pusy koláček. ,,Nevyváděj nic nekalého ano? " řekl táta a rozešel se do práce. Nevím co přesně myslí tím "Neproveď nic nekalého ." Jsem vlastně vzorný student, jen se občas zapletu nechtěně do nějaké té rvačky... Ale on už je prostě takový. Mám ho rád i když mě někdy děsí. Je to prostě ten typ otce, který s vámi chodí o víkendech na box a vykládá vám svoje "chlapské historky". Nechápu jak si ho máma mohla vzít, to nic proti němu, ale ti dva jsou jako oheň a voda. On je hlasitý, rád středem pozornosti a nepřehlédnutelný v jakékoli společnosti. Máma je naproti němu tichá, klidná a hrozně hodná. Někdy až moc. Jednou se s tátou hrozně pohádali, protože dala část své výplaty ženě, co ji zastavila na ulici a žádala pomoc na operaci své nemocné dcery.

,,Hej! Sasuke hejbni trochu zadkem jo?!" zařval na mě Naruto na svém skútru. Vážně nevím, jak dlouho ho bude bavit provokovat ředitele. Má sice řidičák, ale podle školního řádu má zakázané jezdit s ním do školy a navíc řídí asi tak jako opice na jednokolce. ,,Já s tebou na tom stroji nejedu." zaprotestoval jsem.
,,Ale notak Sasuke, nebuť suchar!"
Ohlédl jsem se přes rameno, abych zkontroloval jestli se na mě třeba máma nedívá oknem. Ne, nejspíš šla do kuchyně. ,,Tak fajn, ale zaparkuješ dál od školy."
Kývnul a já nasednul za něho na motorku. Za jízdy na mě začal mluvit. ,,Srazil jsem před chvíli dvě holky, docela pěkné."
,,Hm..." zabručel jsem mu odpověď svou odpoveď, která zanikla v řevu motoru.
,,Co hm?"
,,Nic...Mě žádné tvoje bouračky nezajímají."

Zaparkoval před jedním obchodem a hned spustil vlnu svých stížností na společnost, školu, rodiče- i když žádné nemá, bydlí u strýce. ,,Nesnáším školní uniformy! Proč je musíme nosit? To je uhozený!"
,,Nestěžují si na to spíš většinou holky?" Naruto na mě hodil zlý pohled, ale pak se ďábelsky zašklebil a vytáhl z tašky nějakou láhev. ,,Málem jsem ti to zapomněl ukázat Sasuke."
,,Co to je?" zamručel jsem nechápavě
,,Co asi člověče!" zakoulel na mě očima a mě to docvaklo
,,Vodka? To jsem od tebe čekal víc kamaráde."
,,Já ji nechci pít, vole! Dneska máme chemii ne?"

Chvíli jsem přemýšlel. Naruto nebyl nijak chytrý, ale co se týče vymýšlení lumpáren byl extra třída. ,,Co s tím chceš dělat?"
,,Podíváme se co stane když smícháme vodku a nějakou chemickou břečku! Hahaha!"
,,Ty jsi fakt magor!"

***
Druhý den


Sakura:


Přezula jsem si boty u skříňky a vytáhla z ní několik sešitů. Hinata už na mě čekala a společně jsme se rozešli do třídy. Všude na chodbách panovala ranní nálada po víkendu. Usadila jsem se v lavici a nachystala si věci na hodinu. Ve třídě byl mírný šum, ale žádný řev jako byl na základce. Ino s Karin si četly nějaký dívčí časopis a u toho se přihlouple hihňaly. Jsou nerozlučné kamarádky, ale na rozdíl ode mě a Hinaty si mají opravdu co říct. Prvním dojmem na vás působí jako namyšlené pipky, ale když je poznáte blíž zjistíte, že jsou celkem fajn. Ino je zvolená za předsedkyni třídy, protože má největší autoritu a respekt u ostatních holek i v jiných třídách a obě dvě i s Karin jsou ve školní radě. Někdy mají přidrzlé poznámky k profesorům, ale jinak jsou v pohodě.

Hinata mi něco vykládala o uších natopýra, ale já to pouštěla svým jedním uchem tam a druhým ven. Ne že bych byla nějak zlá, ona občas vede tak nemožné a nudné rozhovory, že ji prostě nejde poslouchat... ,,Sakuro slyšela jsi, co jsem ti právě říkala??" Trhla jsem sebou a podívala se na ni ,,Cože?"

,,Jsi úplně duchem nepřítomná." nafoukla naštvaně tváře, protože jí nejspíš došlo, že mě moc nebaví poslouchat nadšené bláboly o tom, na jakou vzdálenost ta malá černá potvora cítí signální vlny. ,,Postřehla jsi vůbec, co říkala Tsunade ve školním hlášení?"
,,Ne..Já-jen jsem se zamyslela. Promiň Hin...Říkala něco zajímavého? "
,,Máme jít do auly v druhé budově. Chce něco sdělit."
,,Vážně?" podivila jsem se, Tsunade-sama nám většinu informace říkala přes rozhlas, nebo to jednoduše poví vyučujícím a ti to řeknou nám.

Vyšly jsme ze třídy a připojily se k ostatním studentkám mířícím do auly . ,,Nevíte co se děje?" zeptala jsem se Karin, když kolem mě prošla. Je ve studentské radě, takže by to možná mohla vědět. ,,Nemám ponětí! To je hrozný, proč se musíme vláčet přes celou zahradu, když nám to jednoduše může říct rozhlasem?!"

V aule bylo už téměř plno a taky pěkný hluk, protože nikdo nevěděl, co se děje tak mimořádného a všechny holky to mezi sebou musely prostě řádně probrat . ,,Pojď, tady je volno. " řekla jsem Hinatě a zatáhla ji do jedné řady sedadel. Jakmile jsme se usadily, vypnuly se světla a osvětlilo se jen pódium, na kterém stála ředitelka se svojí zástupkyní a sekretářkou Shizune. ,,Ehm, ehm. " odkašlala si a tím nás všechny umlčela. ,,Milé studentky, mám pro vás velmi překvapivou a důležitou zprávu. Jak asi víte, dva bloky od nás je chlapecká střední škola Konoha Shonen. Chci abyste věděli, že tahle škola je skoro tak dobrá jako ta naše. Její studijní výsledky jsou vynikající a rozhodně v ní nejsou žádní chuligáni, delikventi nebo jakékoli podivínské osoby..ano .."

Co se to děje? Takhle Tsunade nikdy nemluví. Vždycky ví co říct a je plná autority, dneska to spíš vypadá, že by nejraději z pódia utekla. A proč tak vychvaluje tu chlapeckou školu? Vždycky zesměšňovala ostatní školy a měřila se s nimi.
,,Tak teda, jak jsem řekla. Je to jedna z nejslušnějších a nejlepších škol, ale bohužel měli menší problém s jednou učebnou..."


Flash back:

Sasuke:
,,...Pamatujte se , že tuhle chemikálii nikdy nesmíte míchat s manganistanem draselným. Jejich přítomnost ve směsi uhličitanu sodného se suchým ledem by mohla vyvolat okamžitou protireakci elektronů v jejich chemickém složení!" dořekl nám Orochimaru a schoval lahvičky zpět do skříně. Pak se na nás přísně podíval a pohrozil: ,,Jestli se někdo jenom pohne v lavici, vyvolám ho na loňskou látku! Zapomněl jsem si ve sborovně nějaké pomůcky, takže si pro ně dojdu a hned jsem zpátky! Běda vám, jestli někoho přistihnu při nějakém nevtipném žertu!" zamračil a odešel ze třídy. Naruto se okamžitě začal nekontrolovaně smát a všichni ostatní se k němu přidali. Vytáhl z batohu láhev vodky a šel s ní ke katedře. Ostatní se k němu nahrnuli a začali vytahovat ze skříně nejrůznější lahvičky a podávat mu je. Něco mi říkalo, že to není moc dobrý nápad, ale nechtěl jsem být za poseru.

Naruto mezitím všechny lahvičky začal slívat do jedné větší. Nakonec s tím zatřepal a postavil na místo nějaké chemikálie. ,,Jak víš, že použije zrovna tohle? " zeptal se ho Lee.
,,Jednou to bude muset použít. Představ si to překvapení prváků za pár let, až jim Orochimaru bude ukazovat nějakej pokus a vybuchne jim před očima! To bude paráda! Vlastně to děláme pro jejich dobro! Mají štěstí, že je ten magor nebude učit."

,,Dělejte slyším ho! Už jde po schodech !" zašeptal Neji. Otevřeli se dveře a v nich stál Orochimaru a všechny si nás podezřívavě prohlížel. ,,Cože jste tak hodní? Určitě mě chcete zase převézt, nebo něco chystáte vy malí drzouni." mrmlal si pod nosem a došel ke stolu. Nachystal si pomůcky a začal vytahovat nějaké lahvičky ze skříně. U toho nám něco vykládal, ale nikdo ho neposlouchal. Všichn jsme se zatajeným dechem sledovali, jak hmatá po našem "elixíru" a přilévá ho do směsi...

,,A teď to stačí jen zamíchat a ohřát na 50 stup-" Najednou se ozval ohlušující výbuch a všude kolem byl tmavý štiplavý dým... ,,Všichni ven, ven!" řval Orochimaru a mával rukama. Rozběhli jsme se po škole a já se musel smát spolu s ostatníma.
Konec flashbacku:


Sakura:

,,No...Nastal jim takový problém s učebnou chemie, která nějakým nedopatřením explodovala.. A bohužel měli všechny větrací šachty a roury zavedené po celé škole, takže se výpary roznesly do všech tříd, učeben, chodeb a jídelny... Jde o to, že jejich škola bude teď několik týdnů mimo provoz, dokud to tam technici nevyčistí. A jelikož nemohou dostat jen tak volno a protože jsme jediná škola s dostatkem volného místa...Tak se těch několik málo týdnů budou učit na této škole!" dořakla.

Přes celou aulu se rozneslo na několik minut naprosté ticho. Všechny holky museli tuto informaci pořádně vstřebat. Stejně tak já. Budou k nám chodit kluci, budou k nám chodit kluci! Podívaly jsme se s Hinatou na sebe a oběma zároveň se nám na tváři roztáhl široký úsměv. A v aule to najednou oživlo.

Měla jsem takový dojem, že si z toho většina holek dělá spíš srandu... Rázem se celá aula rozdělila na dvě skupiny: První, co byla ráda, v ní jsem byla i já a druhá, co hlasitě a všemi prostředky protestovala. Všimla jsem si ale, že ta která nadšeně pištěla, byla značně větší. ,,TICHÓ!" zahulákala přes celou aulu Tsunade a prudce oddechujíc se napila sklenice vody. Všude se ještě rozléhali nesouhlasy a souhlasy dívek, které se mezi sebou začaly hádat, ale už to nebylo tak hlasitě.

,,Jsme jedna z nejlepších soukromých škol a chceme si přece zachovat dobrou pověst, ne? Jak by to vypadalo, kdyby se do světa roznesla zpráva, že jsem odmítli pomoct druhé škole v nouzi ?" Tsunade si sklíčeně oddechla. ,,Prosím chovejte se k těm chlapcům slušně! Neberte je jako nepřátele a vetřelce, ale jako hosty! Ukažte jim, že studentky na střední škole Konoha Šódžo, jsou milé a vstřícné." prosebně se na nás podívala.

Zamyslela jsem se. Já jsem proti nim nic neměla, nechovala jsem ke klukům žádnou zášť mabo předsudky, ale některé holky tady ano…Koneckonců jsme dívčí škola. Rodiče sem své dcery poslali většinou proto, aby nebyly ve styku s chlapci. Je tedy jasné, že i někteří zákonní zástupci nebudou nadšení...

,,Ehm..promiňte Tsunade-sama, ale co náš projektový den. Bude teda zrušen?" zeptala se nesměle jedna drobná dívenka z prvního ročníku.
,,Ne, samozřejmě, že ne. Ve čtvrtek je projektový den určitě. A zapojí se do toho tedy i hoši-"
,,Ale neee...." ozvalo se z některých řad slabé vzdychání.
,,Ticho! Jak už jsem řekla, projektový den se rušit nebude a zapojí se do něj všichni studenti, jak trvalí, tak dočasní! Tímto ukončuji naše setkání, rozejděte se v klidu do tříd!" dořekla a i s Shizune odešla. Pomalu jsme vstávali a rozcházeli se. Zakroutila jsem nad tou novinou hlavu. ,,Jak to vidíš ty Hin?"
,,No..mám ve stejném ročníku na té škole bratrance.."
,,Aha! Nejiho,že?"
,,Hm...."

***

Po škole jsme s Hinatou šli zase stejnou cestu domů, jako vždycky. ,,Měj se Hinato! A na zířek se trošku namaluj, ať se těm klukům líbíš! " zasmála jsem se a rozešla k naší ulii. Hinata mi ještě zamávala a zmizela za dveřmi. Byla jsem tak zabraná do myšlenek ohledně zítřejšího dne, že jsem neslyšela a neviděla skůtr jedoucí 100 km rychlostí po chodníku a na něm dva kluky...Buch! Všechny knížky a sešity ležely v okamžiku rozsypané po zemi a já měla opět roztrhlou punčochu. Ach jo!
,,Nemáte oči?!" vztekle jsem na ně zařvala. Ale oni už byli trapu. Ten druhý se otočil a pohnul pusou:,,Soráč. "
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Deny Deny | Web | 7. října 2013 v 19:13 | Reagovat

Pekný príbeh. Ja osobne mám Sakuru rada a NARUTA ppozrám. :)

2 kisa-uchiha kisa-uchiha | Web | 9. února 2014 v 20:00 | Reagovat

super diel :)

3 sayu.ri-uchi-ha sayu.ri-uchi-ha | 16. března 2014 v 12:43 | Reagovat

nemám co dodat c: naprosto úžasný příběh :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.