Obyčejný život dvou obyčejných lidí 2

16. února 2013 v 18:58 | Tora |  Obyčejný život dvou obyčejných lidí
Sasuke:

Máme velkej průšvih, to vím jistě. Ještě se to ještě nevyšetřovalo, ale je mi jasný, že Orochimaru-sensei to nenechá jen tak a neuvěří, že by on udělal chybu. Což opravdu neudělal. Ach jo…V poslední době mám pocit, že je něco špatně. Mám náladu pod psa..už několik měsíců. Možná je to puberta nevím, nemůžu si v hlavě srovnat svoje myšlenky a pocity. Jakoby mi v hlavě vybuchla bomba a já se na nic nemohl soustředit. Napadla mě jedna věc; vzal jsem papír a propisku a začal zapisovat všechny pocity a události co se mi za poslední dobu staly.

Nebaví mě škola. Doma se nudím. Začíná mi chutnat sladké, hlavně třašňová marmeláda. Díval jsem se na porno, ale nebavilo mě. Masturboval jsem, ale neměl jsem orgasmus. Co mám dělat až vyjdu školu? Jak se mám zamilovat? Najdu si holku? Jak toho mám v životě stihnout co nejvíc, abych o nic nepřišel?

Každý den mi ubíhal stejně. Vstal jsem, šel do školy, přišel ze školy, pak do boxu nebo karate, a pak do postele. Někdy o víkendu za bábi, ale jinak pořád to samé. Takhle to bude až do té doby, než si najdu práci. A ta pak přijde na místo školy. Ze svého seznamu a vlastně ze všech pocitů, které právě mám, jsem došel k závěru, že žiju nudným a nezajímavým způsobem rozmazleného princátka. Jsem vlastně rozmazlené, malé děcko... A k tomu všemu ještě ta holka, co jsme s Narutem srazili. Měl jsem výčitky svědomí. Co když se jí něco stalo? Není třeba zraněná? Jak jsme mohli jen tak odjet a nechat ji tam? Svalil jsem se na postel a chytil za hlavu. Ze všech těch myšlenek mě bolela hlava…

Sakura:

Máma byla dneska odpoledne doma a vyvařovala . Když jsem otevřela dveře, praštila mě do nosu vůně pečeného masa a brambor. Nemám to moc ráda, ale ona na pár dní bude muset zase odjet a nechce, abychom si pořád s Nagisou chodili kupovat polotovary do obchodu. Já bych něco uvařila, ale toho se máma bojí snad ještě víc.

Dodělala jsem si úkoly a sedla na židli na kolečkách a začala se na ní točit. Miluju ten pocit, kdy se kolem mě míhají všechny ty krámy kolem mě. Točila jsem se na ní a točila, že jsem si ani neuvědomila, když do pokoje vešla Nagisa. ,,S mámou něco je." jednoduše oznámila a čekala na mou reakci. Já si jen povzdechla a přestala se točit. ,,Je unavená, má za sebou dva náročné lety."

Nagisa se na mě chvíli dívala, a pak nic neříkajíc odešla z pokoje. Podívala jsem se za ní a vyšla z pokoje. Ze schodů jsem měla výhled na kuchyň, tak jsem se dala do jejího pozorování. Opravdu vypadala nějak unaveně... Mnohem víc než je normální.

Oči měla daleko červenější než obvykle po nočním letu a její pohyby byly trhavé a unavené. Měla hroznou chuť se jít jen tak projít ven, ale zase jsem měla výčitky svědomí, že jí ani nepomůžu. Nakonec jsem přece jenom sešla dolů a umyla nádobu a uklidila linku. Smutně se na mě podívala. ,,Díky Sakuro, co bych si bez tebe počala."

Na chvíli se mi zdálo, že jsem v jejích očích uviděla záblesk mateřské lásky a něhy, ale pak to zase rychle zmizelo a na místo toho se objevil ten starý známý svobodomyslný úsměv a bezstarostný pohled. Moje oči sklouzly k přeplněnému odpadkovému koši. ,,Jdu ho vynést." oznámila jsem a ona kývla.


Cestou k popelnicím, které jsou na konci ulice, jsem nikoho nepotkala. Vyhodila jsem odpadky a zamířila k parku. Říkala jsem si, že když už jsem venku, tak se aspoň projdu. Procházela jsem hlavní částí, kde jsou hřiště pro děti a upravované záhony a došla k lesní části s volně rostoucími stromy a houštím, co nikdo neošetřuje. Na jednom paloučku jsem uviděla skupinku kluků, jak se smějí a kouří vodní dýmku. Chvilku jsem je jen tak ze zvědavosti pozorovala, a když jsem usoudila, že nevypadají nijak nebezpečně, zamířala jsem k nim. Když už jsem tady tak proč to nezkusit? Až doteď jsem žila naprosto nudný a nezajímavý život. Nikdy jsem se s klukama sama nebavila, teď to teda musím zkusit!

Sasuke:

Namůžu uvěřit, že mě Naruto donutil sem jít. Abych trochu objasnil situaci, jsme v parku s partou a kecáme tu o ničem. Poslouchám ty jejich řeči a modlím se, aby se konečně něco stalo…Cokoli!
,,Ehm…Ahoj, můžu si k vám sednout?"

Všechny naše oči se upřely na osobu, která tuhle větu pronesla. Je to holka s růžovými vlasy, ta co jsme ji smetli na skútru s Narutem. Zblízka si ji můžu pořádně prohládnout. Má zelené oči a není namalovaná. To je trošku divné, už pěkně dlouho jsem neviděl nenamalovanou holku v jejím věku. Má na sobě obyčejné bílé už trošku vybledlé tričko a barevné kraťasy. Mile se usmívá, ale ne nijak okatě a svůdně…prostě přátelsky.
,,No jasně pro takovou kočku je tu místo vždycky!" roztáhl Kiba pusu do rádoby svůdného úsměvu a uvolnil jí místo vedle sebe. Všiml jsem si, jak se Naruto mírně zamračil, protože už se chystal taky posunout. Růžovláska se znovu usmála a posadila se. ,,Jsem Sakura." představila se a všechny si nás prohlédla. ,,Já jsem Uzumakki Naruto!"
,,Těší mě Naruto."

O co jí jde? Proč si k nám sedla? Je nějak moc slušná…Znám holky, jako je ona. Naoko milé a vychované, ale jsou to převlečené prostitutky a jen z vás chtějí vytáhnout peníze...nebo drogové dealerky... ,,Sasuke, ty pitomče! Neumíš odpovědět nebo co?" zařval mi do ucha Shikamaru, čímž přerušil tok mých myšlenek. ,,O co ti jde... Jen jsem se zamyslel..."

Sakura se na mě zvláštně podívala, a pak se usmála. ,, Ptala jsem se, jak se jmenuješ?"
,,Sasuke" zabručel jsem a uhnul očima. Nebyl mi ten její pohled příjemný. Jakoby mi laserem viděla až do hlavy. Skoro jsem nevnímal, co si mezi sebou povídají a po pár minutách jsem se zvedl s omluvou, že musím jít.

Sakura:

,,Sasuke je v poslední době divnej." zamyšleně pronesl Naruto, když dotyčný černovlásek odešel. ,,Jo, není s ním žádná sranda."
,,Třeba je do někoho zabouchlej." zapřemýšlel další černovlásek. Nikdo si mě nevšímal, a tak jsem se zaujetím poslouchala. ,,Jo a do koho asi ty chytrej. Vždyť chodíme na chlapeckou střední ty vole! A on je moc velkej stydlín, aby za holkama chodil jinam!" zaprotestoval Kiba a popotáhnul z dýmky.
,,Já neřek' , že do holky…" všichni na chvíli ztichli a podívali se na sebe. ,,Že by byl teplej?" zašeptal otřeseně Naruto a oklepal se. ,,To se mi nezdá člověče...Znám se se Sasukem od malička a on nikdy-"
Zdálo se mi, že tenhle rozhovor už šel trošku mimo mě, tak jsem se zvedla, rozloučila se s nimi a rozešla se domů.

***

Sasuke:

Tak jo. Dneska to udělám. Najdu si holku…Stoupl jsem si před zrcadlo, co máme v koupelně a kriticky se prohlížel. Nemělo by to být těžké, holky se na mě lepí od malička jak vosy na med. Vzdychnul jsem a oblíkl se. Dneska se jde do té střední pro holky, určitě se tam najde nějaká, kterou bych snesl. Můj pohled spočinul na Itachiho pánské voňavce playboy. Někdo zabušil. ,,Dělej! Jak dlouho si myslíš, že tady mám tvrdnout?!" lekl jsem se. Nikdy jsem se nevoněl, ale třeba je čas s tím začít, stejně jako s randěním. Rychle jsem šáhl do poličky a popadnul lahvičku. Zhluboka jsem se nadechl a celý se posprejoval. Koupelna se okamžitě zasmradila a já měl pocit, že se udusím! To nebyl playboy! Ale mámin deodorant s nějakou nechutnou vůní čehosi, co mělo podle obalu připomínat květiny... Rychle jsem otevřel okno a začal dýchat čerství vzduch.


,,Sasuke co tam sakra tak dlouho děláš! Potřebuju se jít taky opláchnout!" zavrčel na mě skrz dveře Itachi a znovu zabušil. ,,No jo, vždyť už jdu ..už jdu.." odpověděl jsem mu stejně nevrle a otevřel.
,,Ty ses voněl?" vybafl na mě hned, jak mě ucítil. Ale okamžitě se zarazil a pořádně se ke mě čichl. ,,Eh.." nevěděl jsem co mu mám říct.
,,Tak Sasánek nám o sebe začal dbát jo?" zavyl a rozřehtal se na celé kolo.
,,Přestaň! Jen jsem se přehmátl!" bránil jsem se zoufale a cítil jsem, jak rudnu. Ale to už se můj stupidní brácha smál, až se musel opřít o stěnu.
,,Copak se tu stalo tak směšného Itachi, já se chci taky pobavit?!" objevil se znenadání u koupelny táta a začal do Itachiho šťouchat, ať mu to taky poví.
,,Už musím letět!" řekl jsem přidušeně a úprkem se hnal ke dveřím. Fakt jsem nestál ještě o tátovy posměšky.
,,Ále Sasuke, tak nám řekni jak se jmenuje! Určitě má ráda květiny co?" křikl za mnou Itachi a znovu se začal i s tátou smát…
,,Kdo, jak se jmenuje?" ozvalo se z kuchyně…Ach jo mami

Sakura:

Rozčesala jsem si vlasy a usmála se. Už jsem se nemohla dočkat vyučování! Vsadila bych se, že to bude probíhat úplně jinak než normálně. Koneckonců budou tam kluci. Břichem mi projela vlna vzrušení a já se musela kousnout do rtu, abych se nezačala potřeštěně smát. Jen jsem se potichu zachichotala a položila kartáč na stolek . ,,Čemu se tak křeníš?" zajímala se Nagisa, jen co mě uviděla.
,,Ale ničemu, jen tak." prohrábla jsem jí vlasy a odpochodovala do kuchyně.
,,Ahoj mami!"
,,Dobré ráno." podivila se. ,,Ty jsi dneska nějak dobře naladěná. Co se stalo?"

Zase jsem se přihlouple zachichotala a honem do sebe začala ládovat perník. Konečně zase mámina domácí kuchyně. ,,Dneska musím jít trošku dřív. Nestihnu odvést Nagisu do školky, nevadí to ?" zeptala jsem se, opatrně doufajíc, že to opravdu nevadí. Ovšem strachovala jsem se zbytečně, mámina odpověď byla víc než dobrá. ,,To víš, že ne broučku. Nagisa totiž dneska do školky nejde. Zůstaneme tu spolu dneska doma a uděláme si fajn den!"
Sestra se zatvářila ještě překvapeněji než já. ,,Opravdu nejdu do školky mami?" radostně jí vlípla pusu na tvář a zatočila se.

,,Ty sis vzala den volna ?" otočila jsem se k ní a pomalu přežvykovala. ,,Hmm…Cítím se hrozně, že vás tady nechávám často samotné. Tak jsem se rozhodla vám to vynahradit. Tebe vezmu zase o dalším volnu na nákupy, jo?"
Šťastně jsem se ni usmála, popadla tašku a mávla na ně. Ještě než jsem vyšla ze dveří, na mě máma houkla. ,,Jo a proč vlastně tak pospícháš?"

,,Řeknu ti to po škole!" odpověděla jsem a zabouchla za sebou. Nechtělo se mi jí teď vysvětlovat, že k nám do školy přijdou ''hosti'' a já je hodlám s Hinatou přivítat a poznat dřív ještě před vyučováním. Dlouhým krokem jsem si vykračovala směrem k domu Huyga. Chvilku jsem tam postávala, ale když po pěti minutách nikdo nevycházel, rozhodla jsem se zazvonit. Hinata zapomněla na sraz o 15 minut dřív?

Otevřela mi její máma.
,,Ahoj Sakuro. Přišla jsi pro Hinatu, že?"
Přikývla jsem a nenápadně nakoukla dovnitř. ,,Bohužel Hinatě dneska vůbec není dobře. Asi bude nemocná. Takže ji necháme doma."
,,Aha. No..tak já ji jenom odnesu sešit z geometrie. Půjčila mi ho na opsání."
Paní Huyga se usmála a pustila mě dál. Rychle jsem se vyzula a zamířila k ní do pokoje. Houby nemocná. Já vím co jí je! Normálně se stydí a nechce se jí do školy! Hinata nikdy nesimulovala a nemocná často taky není, tudíž je naprosto jasné, že jí rodiče uvěří když jim, řekne že se dneska necítí dobře. Rychle jsem zaklepala a vstoupila. ,,Hinato co to má kruci být?! To je vtip?! Já ti na to neskočím, nemysli si! Tobě nic není, jen to hraješ!" vyjela jsem na ni hned, jak ji spatřila zachumlanou v peřinách. Zrudla jako rajče a tím pádem se prozradila.

,,Já-já já vím Sak, jsem hrozná…" trošku jsem se uklidnila a přisedla si kní na postel. Tohle asi chvilku zabere... ,,Když já jsem si celý včerejší večer říkala, jak to bude super a-a představovala jsem si, že se těm klukům budu líbit a tak..." hlas se jí ztlumil na úplný šepot .

,,A proč se ti tam teda nechce?" zeptala jsem se jí jemně. Hinata je holt cíťa. Potřebuje jemnější zacházení. ,,Když já se dneska ráno vzbudila a…a podívej se co se mi přes noc udělalo!" vyhrkla plačtivě a vyhrnula si rozcuchanou ofinu. Na její jindy bezchybné pleti se rýsovali malinkaté červené pupínky o velikosti rozsypané soli… Podívala jsem se na její uplakané oči a třesoucí se ruce. A měla jsem co dělat, abych se ovládla.
,,Hinato…děláš si ze mě prdel?!"

Sasuke:

Tak, tak jsem popadl ještě tašku s basketem a vyběhl z domu. Fakt jsem nestál o výslech celého domu, kvůli tomu, že jsem se blbě navoněl. Nehodlal jsem se nikomu zpovídat. Oddechl jsem si a vzápětí uvědomil, že jsem se nenasnídal…Achjo. Nejspíš si budu muset něco koupit v pekařství za rohem. Ale ještě předtím jsem vytáhl mobil a napsal Narutovi smsku, že na něho dneska nečekám. Odpověděl mi naštvaným smajlíkem, ať mu teda políbím prdel. Ušklíbl jsem se nad jeho skvělým vyjádřením a otevřel dveře obchodu.

,,Copak by sis dal mladíku?" otázala se mě mile starší paní za pultem. ,,Nevím, máte toho tady hrozně moc..." zabručel jsem.
,,Hmm…Mě osobně chutná nejvíc tahle taštička plněná třešněmi."
,,Fajn. Tak si vezmu tři." Paní se usmála a namarkovala mi to. ,,Asi jsme naladění na stejné vlně! Dělá to dva jeny." Zarazil jsem se. To není správná cena. ,,Ale to nevychází, na cenovce má-" Prodavačka mě ale umlčela.
,,Já vím, ale já jsem ti tu taštičku právě zlevnila " Tentokrát jsem to byl já, kdo se usmál. ,,Tak děkuju."

Vyšel jsem ven a pomyslel si, že takhle milý jsem na někoho dlouho nebyl. Zase jsem se usmál, páni to je podruhé za tohle ráno! Ta paní byla taky fajn, sympatickou a hodnou prodavačku člověk jen tak nepotká.

Před školou bylo hotové peklo-aspoň teda pro mě. Všude samé skupinky holek, které se chichotaly a koukaly na mě a rudly. Začal jsem se potit. Jak v tomhle mumraji jenom najdu kluky a svoji třídu? Vytáhl jsem z kapsy zmuchlaný papírek, na kterém bylo napsané číslo učebny a budovy kam se mám dostavit. Rozhlédl jsem se, jestli nezahlédnu známé tváře, ale nikoho kromě neznámých studentů a holek jsem neviděl.

Rozešel jsem se tedy, ale cestu mi zkřížila nějaká pihatá zrzka. Všiml jsem si, jak na ni mávají kamarádky a povzbuzují ji. ,,Mámsetězeptatjestlinechcešprovéstpoškole." vychrlila na mě jedním dechem a celá zrudla. Pořádně jsem si ji a její kamarádky prohlédl, všechny rozesmáté, červené a uječené. Nemohlo jim být víc než 13… Ale z toho, jak se ta holka tvářila jsem měl chuť se zase smát. ,,Ehm..dík za nabídku, ale vystačím si sám…" odmítl jsem a zakroutil hlavou.
,,To neva!" otočila se na podpadku a prchla pryč. Možná to na ni bylo příliš kruté.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.