I. část: Je to jen cvok

14. září 2013 v 10:50 | ToraRafu |  Zelený králík
Hej Hou! Milý, zlatí, asi bych měla začít omluvou, ale myslím, že většina z vás, co chodí do školy mě pochopí. První týden ve škole a já už jsem na dně. Psali jsme tři "opakovací" písemky a v pondělí mě čekají další dvě. Lije jak z konve a já netuším, co mám dělat první. Jestli psát povídku, učit se, vařit oběd, uklízet, cvičit na klavír, jít si v tom dešti zaběhat a spálit nějaké ty kalorie, nebo číst knížku či jinou literaturu třeba na internetu. Prst mě bolí a mám ho v dlaze/sádře, ani nevím, prostě s ním nemůžu hýbat. Jimm v příběhu se původně jmenoval Drake, ale nakonec jsem jeho jméno změnila. Takže, pokud byste našli někde nějakou neshodu v jménech, piště do komentářů, ať to můžu napravit. :)


Zelený králík

Gemma byla naštvaná. Její rozčilení trvalo už několik týdnů, přesněji od chvíle, co se dozvěděla, že ji její matka přihlásila na kurzy léčebné praxe. Nechtěla tam jít, nezajímalo ji to a nejvíc ji štvalo, že to matka udělala za jejími zády a vůbec se o tom neporadila. I když by v podstatě nebylo o čem se radit, Gemma by po ní hodila první věc, co by jí přišla pod ruku, zamkla se u sebe v pokoji a trucovala. A na žádnou praxi by samozřejmě nešla. Teď už ale bylo pozdě. Dostala ultimátum, buď si může pokračovat s lajdáctvím, s nechozením do školy a v tom případě půjde z domu, nebo stráví dva měsíce na praxi v pobočce nemocnice, kde její matka pracuje. V psychiatrické léčebně sv. Patrica.


Cesta do areálu ubíhala rychleji, než si myslela. Kolem silnice se míhaly stromy a kovová svodidla. Gemma si představila, jak by její matka zereagovala, kdyby vyskočila z auta, jedoucího 95 km rychlostí po dálnici. Typovala, že by zastavila, přišla k ní a pořádně ji profackovala. Pak by ji odvlekla zpět do auta, přivázala, zamkla auto a na tu podělanou praxi ji odvezla i s otřesem mozku. Takže se Gemma rozhodla, že skákat z auta nemá smysl.

,,Nebuď naštvaná. Můžeš si zato sama." napomenula ji už po několikáté Susan, které už šlo dceřino chování na narvy. Chtěla pro Gemmu jen to nejlepší. Platila ji tu nejvyhlášenější univerzitu, lekce klavíru, fyziky, biologie, psychologie a všech těch doporučených vzdělávacích programů. Celé dětství a dospívání její dcera vykazovala známky té nejvychovanější, nejchytřejší a nejlépe vychované dívky. Ale s nástupem na univerzitu se něco zvrtlo. Susan si kvůli ní dělala velké starosti. Její dcera přestávala chodit na přednášky, domů se vracela až v noci, páchnoucí po alkoholu a otupělá, tak, že se druhý den vyhrabala z postele až kolem poledne. Její klasifikace se výrazně zhoršila a ona nevypadala, že by ji to nějak trápilo.

Susan se proto rozhodla, že to vezme do svých rukou. Odhlásila ji ze zbytečných kurzů a rozhodla se, že se z její dcery stane zdravotní sestra s praxí psychologie v psychiatrické léčebně. Jedině tam brali akademiky jako byla Gemma. A navíc to bylo blízko jejího vlastního pracoviště, bude ji mít pod dohledem a to bylo dobře. ,,Nechápu, proč jsi naštvaná." pokračovala a nasadila svůj obvyklý vychovávací tón, jakým s Gemmou muvila vždy, když byla v koncích. ,,Tohle si přece chtěla ne?" Gemma něco zabručela a dál se mračila ven z okna. ,,Ve škole se ti nelíbilo, flákala si to-"

,,To není-" snažila se Gemma protestovat, ale proti své matce neměla žádnou šanci. ,,Ale ano Gemmo! Flákala! Kašlala si na to! Na všechno!" prudce smýkla volantem do prudké zatáčky a dupla na plyn. Byla rozzuřená jako nikdy jindy. Nesnášela tyhle věčné hádky. Navíc, když měla pravdu. ,,Myslela jsem, že chceš v život něco dokázat."
,,Já chci-"
,,Nepřerušuj mě." napomenul ji Susan. ,,Ale spletla jsem se. Nejspíš není obor chirurga pro tebe. Takže jsem tě přihlásila někam, kde už studovat skoro nemusíš. Budeš poctivě pracovat a vydělávat si peníze."
,,Ale já-"
,,Ale ty nejsi zase spokojená! Vážně nevím, o co ti jde. Studovat nechceš, pracovat nechceš. Takže, co vlastně chceš?!"
,,Chci-"
,,Abych tě pořád krmila, živila, prala ti ty tvoje zasraný hadry, uklízela po tobě a nechala se od tebe buzerovat?! Vždyť je ti dvacet dva. To chceš?"
,,Chci, abys mě nechala žít!" vykřikla zoufale Gemma a otevřela dveře auta.
***

,,Omlouvám se pane Growe, že jdeme tak pozdě. Na dálnici byla nehoda, takže jsme musely zůstat stát v koloně." přidušeně mluvila Sasan Lintová a snažila se nedívat na poškrábaný obličej své dcery. Musela by ji totiž jednu vrazit. Ta husa vyskočila z auta. Naštěstí měla Susan rychlé postřehy, takže včas zabrzdila. Gemma spadla na krajnici do trávy a nic vážného se jí nestalo, jen těch pár škrábanců na čele. Nechápala, proč takovou hloupost udělala. Jakoby se tím něco vyřešilo. ,,Gemma je připravená, všechno má sebou. Může se okamžitě pustit do ošetřování pacientů."

,,To je dobře." pokýval doktor Grow hlavou a Gemmu si prohlédl. Byla podobná své matce, ale neviděl v ní to patřičné odhodlání, jaké vyžaduje u většiny svých praktikantů. Nebyl se jistý, jestli je tady ta dívka dobře. Možná se hodila na jiný obor? Ale rozhodl se, že jí dá šanci. Už jenom kvůli její matce. ,,Slečno Lintová, pojďte prosím se mnou." usmál se na Gemmu, ale ta mu ho neopětovala. ,,Nashledanou doktorko Linotvá, v šest končí směna."
,,Ano, děkuju. Nashledanou." vyhrkla Susan a nervózně se ohlédla po své dceři. Měla nepříjemný pocit, že Gemma něco provede. A pan Grow ji nepřijme. Bude prostě muset doufat.

,,Takže vy se chcete stát psychiatrem v tomto ústavu?" otázal se mile doktor. Byl to skoro šedesátiletý už prošedivělý muž s letitými zkušenostmi. Ptal se každého kandidáta, ale odpověď už stejně předem znal. Vyčetl to z výrazu dané osoby. A tahle dívka chtěla být kdekoli jinde, jen ne tady. Ani ho nepřekvapila její odpověď: ,,Hmm..." zabručela potichu Gemma a začala si trhat záděr. Nechápala, proč se jí na to ten chlap ptá. Může mu to přece být úplně jedno ne? Je tady a to přece stačí. Důvod je jenom jeden, a to ten, že to chce její matka. Ale to už ten doktor přece musel poznat, ne? ,,Mám tu pro vás jeden speciální úkol. Jde o jednoho pacienta s mírně poškozeným myšlením."
Jak nečekané. Pomyslela si Gemma, ale nahlas nic neřekla. ,,Chodí sem na terapie už několik let. Budete jeho lékařka na tyto dva měsíce. Uvidíme, jak si povedete."
,,Hmm..." zabručela s nezájmem a dál si trhala záděry. Bylo jí ukradené, jak dlouho je tady nějaký cvok. ,,Jmenuje se Jimm Reynolds a je myslím starý jako vy."
,,To je super." prohlásila Gemma, ale ve skutečnosti jí to nepřišlo ani trochu super. Takže bude dva měsíce trčet s magorem, který je nejspíš nějak vysoce duševně narušený, když je tady už několik let. Bezva. ,,Kdy začínám?" zaptala se nevrle. Doktor Grow dělal, že její tón hlasu nepostřehl a mile odpověděl. ,,Teď. Jimm už čeká v ordinaci."

Gemma se potichu usadila do křesla a v místnosti se rozlehlo ticho. Ordinace byla malá, světle a optimisticky zařízená. Naproti dvařím bylo okno, pod ním dlouhá skříňka s nějakými věcmi a podél zdi byly dva menší kavalce. Na jednom seděla Gemma a na druhém Jimm. Otočený zády k místnosti. Neodpověděl doktorovi ani Gemmě, když vešli. Ani když doktor vycházel. Seděl čelem ke stěně s rukama založenýma na prsou a mlčel. Stejně jako ona.

,,Jsem Gemma Lintová." zaraženě pronela do ticha. Ani se nesnažila působit mile a vyrovnaně, jak jí to radil doktor a matka. Bylo jí jedno, jestli s ní bude ten kluk mluvit, nebo ne. Ona s ním mluvit nechtěla. ,,Budu tu s tebou dva měsíce." povzdechla si a čekala na nějaku odezvu. Nic. Jimm seděl pořád otočený zády a nevypadal, že by s ní chtěl komunikovat. Gemma se rozhlédla po místnosti a opřela se zády. Neměla s sebou mobil, protože jí ho matka zabavila, takže se neměla jak zabavit. Pohled jí spočinul na deskách položených na stolku mezi nimi. Byl to Jimmův lékařský spis. Podívala se na něj, ale pořád ji ignoroval. Podívala se znovu na složky a otevřela je. Zběžně prolétla základní názvy nemocí, kterými měl Jimm trpět, ale všechno se jí to číst nechtělo. Nebavilo ji louskat ty složité názvy a bádat, jak je má asi vyléčit na někom, komu nevidí do tváře.

,,Proč jsi tady." ozvalo se naštvaně z druhá části ordinace asi po půl hodině. Gemma překvapeně vzhlédla od příručky "Jak zvládnout pacienty s Delirium tremenstem". Jimm byl pořád otočený zády, ale zjevně se rozhodl konečně pohnout pusou. ,,Protože musím." odpověděla mrzutě a dala se znovu do čtení. Právě došla k popisu zastavení menbrální kandidózy, která ji přišla nesmírně zajímavá. ,,Vůbec se mnou nemluvíš." poznamenal Jimm trucovitě a pohnul kolenem. Chtěl se otočit a podívat se na tu holku, které nestojí ani za to, aby se ho zeptala na jeho anxiózní a anankastická léčebná opatření a léky, které bere. Vlastně ji vůbec nezajímal. Takže proč ji kruci nahradili? Měl rád tu starou Meggie. Ta se k němu aspoň chovala vstřícně a chápalo ho. Ale tahle holka je stejně znechucená jako on. Dokonce mu řekla, že tady být musí. Z jejího tónu hlasu Jimm poznal, že by se nejraději zvedla a odešla. To bylo přece nezdvořilé.

,,Chtěl bych se otočit." vyslovil svoje přání a čekal na odezvu. Gemma nechápala, proč jí to říká. ,,No tak se otoč." opáčila a dál se věnovala čtení. Jimm se urazil, že mu věnuje tak málo pozornosti, ale obrátil se. Naproti němu seděla dívka s dlouhými světle hnědými vlasy a mračila se. Modré oči měla mírně přimhouřené a ostražitě jimi Jimma pozorovala. Ten se na ni taky zamračil a pozoroval její reakci. Která nepřišla. Nic neudělala, jen tam dál seděla a mračila se. ,,Ty si se mnou nebudeš povídat?" zaptal se konečně a napjatě se opřel stejně jako ona. Podíval se na stůl a jeho nesympatie k téhle holce se ještě prohloubila. Nenalila mu čaj a nepřinesla žádné sušenky. Co je tohle sakra za léčebné sezení, když tu není nic, co by mu zvedlo náladu? On je přece psychicky nemocný a téhle divné praktikantce je to zřejmě úplně jedno.

,,Proč bych měla?" odpověděla otázkou po chvilce mlčení. Proč by měla? Protože... ,,Protože to tak dělaly ty před tebou." odsekl zpupně a začal bubnovat prsty do opěradla.
,,Nevím, proč bych měla vést rozhovor s někým, kdo se mi nepředstavil." Jimm se zarazil. Ohrnul trochu spodní ret, aby dal najevo svou uraženost, ale pochopil. ,,Jsem Jimm Reynolds."
,,Těší mě Jimm." kývla Gemma hlavou a mírně se usmála. Možná to nebude tak hrozné. ,,Takže teď, když jsem se představil, doneseš sušenky a čaj?"
***

,,Kam jste dneska pokročili?"
,,Cože?"
Gemma odcházela z ordinace, když ji doktor Grow dostihl a začal vyslýchat. Chtěl vědět, jak postupovala, o čem si spolu povídali, jak reagoval, jestli komunikoval nebo mlčel, co si zapsala za poznámky. ,,K-kam, že jsme to měli pokročit?" vyhrkla zmateně a snažila si v hlavě vybavit všechno z posledních čtyř hodin. Doktor Grow se zamračil a Gemmu si prohlédl. Nenesla si žádnou propisku, papír ani sešit, ve kterém by mohla mít zapsaný popis práce, co s Jimmem dělala.
,,Četla sis Jimmův spis jeho poslední psychiatričky?"
,,Ty tlusté desky na stole...?" pípla tiše.
,,Ano." přitakal Grow a zastavil se. Gemma ho napodobila. ,,Ale podle tvého postoje soudím, že ses na ně ani nepodívala."
,,Podívala...Ale nečetla jsem je."

Doktor se na chvíly odmlčel. Nevěděl, jak se má v tuhle chvíli zachovat. Děvče jako Gemmu tady ještě neměl. Předpokládal, že když sem někdo jde a chce místo na pracovišti, musí se nějak snažit. Tahle kandidátka se ale nesnažila. Bylo jí to jedno. ,,Podívejte, slečno Lintová." nadechl se a Gemma už očekávala problém. ,,Nikoho nenutíme, aby tady byl. Chceme tu lidi...doktory, co mají touhu pomáhat ostatním nemocným."
,,Já se-"
,,Na vaše místo mohu okamžitě dosadit tucet dalších studentů s praxí, kteří o tu práci stojí a bavila by je. Rozhodněte se, jestli je to to, co opravdu chcete." dořekl a podal jí desky, které nechala v ordinaci. ,,Já...Přijdu sem zase zítra ve stejnou dobu." zvolala za ním Gemma, ale doktor už zmizel za rohem.

Matka pro ni přijela autem až ke vchodu, protože pršelo. Nepodravila ji, takže se nejspíš něco stalo. Gemma zabouchla dveře a sedla si dopředu. Bylo slyšet jen bubnování kapiček deště o čelní sklo. ,,Mluvila jsem s panem Growem." pronesla potichu Susan a svakla čelisti, až se ozvalo křupnutí. Gemma dělala, že je jí to ukradané. ,,Připomínám ti, že jsem to s tím bydlením myslela vážně." pokračovala táhlým hlasem s očekáváním, že se její dcera nějak vyjádří. ,Myslím, že jsi to všechno špatně pochopila Gemmo."
,,A co jako přesně myslíš?"
,,Tím myslím to, že čekám, že tu praxi uděláš a nastoupíš v téhle nemocnici jako doktorka. Ne, že sem budeš ty dva měsíce jen chodit, sedět na gauči, a pak se zase vrátíš domů."
,,Hm..."
,,Jestli to místo nedostaneš, sbalíš si a vypadneš. Je mi jedno kam." Susan dokončila proslov, nastartovala a vyjela z příjezdové cesty. Gemma ceslou cestu domů mlčela a přemýšlala. Neměla by kam jít, neměla žádné peníze kromě těch, co je pro ni spořila její máma. A byla si skoro určitě jistá, že kdyby nakonec z domu odešla, určitě by přístup k účtu nedostala. Zbvala jí teda jediná možnost. Dostat tu práci.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mikeira Mikeira | 14. září 2013 v 13:33 | Reagovat

Musím přiznat, že se mi to opravdu líbí. Možná bych pár věcí napsala trošičku jinak, ale rozhodně to není nic zásadního nebo rušivého. Jednoduše si myslím, že s touto povídkou do té soutěže klidně můžeš jít a nebát se.
Fakt se v psaní zlepšuješ, holka!

2 Bella-chan Bella-chan | 14. září 2013 v 14:12 | Reagovat

Wow :-D  Tahle povídka je úžasná a hlavně originální. Moc se mi líbí a těším se na další díl ;-)

3 Camelia Camelia | Web | 15. září 2013 v 15:59 | Reagovat

Moc hezky napsané a zajímavé téma! Na další díl si určitě počkám!

4 Pariah Pariah | Web | 22. září 2013 v 0:41 | Reagovat

Zajímavé, nikdy jsem nic podobného nečetla a proto se mi to líbí navíc doktorské prostředí se mi zamlouvá. Jen nevím proč zrovna Zelený králík? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.