II. část: Ale nikdy nezapomene

8. října 2013 v 11:38 | Tora |  Zelený králík
Tak jo, chtěla jsem to zakončit úplně jinak, ale co už...Kdybych psala původní konec, tak by se to protáhlo minimálně na čtyři díly a to se mi teda vážně nechtělo. Jinak, s touto povídkou se zapojím do jedné literární soutěže, takže mi držte palce. Až bude probíhat hlasování, všechny vás poprosím (ale už teď prosím) o hlas. Ale byla bych ráda, kdyby si povídku lidi přečetli. Nejsem zastánce toho, dávat bezhlavě hlas někomu jenom proto, že si o něj řekl první. :)

,,Ahoj." pozdravila Jimm Gemma a vešla. Seděl jako včera v křesla, tentokrát však čelem k místnosti. ,,Ahoj." odpověděl.
,,Něco jsem přinesla." nadechla se Gemma a vysypala na stůl obsah tašky, kterou si s sebou přinesla. Na stůl dopadly nejrůznější druhy sušenek a oplatků. Máčené v čokoládě, s kousky čokády, s oříšky, mandlemi, pražené na kávě, s cukrovou polevou, s medem a karamelem. Zkrátky všechno, co se dalo sehnat v nemocniční kantyně. ,,Taky jsem koupila čaje. Nevěděla jsem, jaké piješ. Takže jsem vzala pro jistotu tři. Ovocný, černý a zelený." mluvila překotně Gemma a skládala všechno do misek uprostřed stolku. ,,Vezmi si kolik chceš. Je to hlavně pro tebe..." posunula k němu misku s mandlovými sušenkami a šla do konvice u okna udělat čaj. Zarazil ji však Jimmův hlas. ,,Nejím sladké."

,,Cože?" Gemma se překvapeně otočila. Podívala se nejdřív na sušenky, a pak na Jimma, jestli to myslí vážně. ,,Ale vždyť jsi mi včera řekl, že je musím donést!" namítla rozčileně a nalila do konvice vodu. Jimm nenuceně pokrčil rameny a šibalsky se usmál. ,,Jo, to je pravda, že tady musí být. Ale neřekl jsem, že je jím. Jsou hnusné." podíval se na konvici s vodou a dodal. ,,A čaj taky nepiju. Jenom kokakolu a kakao."
,,Bohužel, ani jedno tady sebou dneska nemám." procedila skrz zuby Gemma a uraženě sebou hodila na křeslo. ,,Proč jsi mi to neřekl?" zeptala se vyčítavě. ,,Nemusela jsem toho tolik kupovat."
,,Neptala ses." odpověděl jí prostě Jimm a ušklíbl se. Tohle bude nakonec ještě zábava... Možná, že ta kandidátka nebude tak špatná. ,,Ale zítra mi radši přines brambůrky s příchutí cibule a kolu."

Jimm se pohodlně opřel a čekal na otázky z její strany. Vždycky to tak bylo. Doktorka přišla, nabídla mu něco k jídlu, pití, pak se začala ptát a nakonec se pokusila něco z jeho života vyřešit. Bylo mu to k smíchu. ,,Takže, co kdybychom si o sobě něo řekli?" Jo, jasně. Jejich další metoda, používání tvaru "my". Zatvrzele mlčel a sledoval stěnu před sebou. Rozhodně jí nehodlal nic říct, ne jejich druhou schůzku. To by měla příliš jednoduché. ,,Tak já začnu." pokračovala netrpělivě Gemma a nachystala si do ruky propisku a blok, kdyby s ní náhodou začal komunikovat. ,,Jsem Gemma. Mám ráda kočky, modrou barvu a jaro. Nemám ráda špatné počasí, pavouky a smradlavá podpaží."
Jimm měl co dělat, aby se nerozesmál. V žádném případě jí to nehodlal usnadnit. ,,A proč by mě to jako mělo zajímat? Mě je fuk, co máš ráda a nemáš ráda..." zabručel a dál se věnoval žluté stěně před sebou. Štvala ho. Ta stěna ho štvala. Nikdy si neuvědomil, že ji nesnáší...

,,Nemám rád žlutou barvu." pronesl pomalu do ticha. Gemmina ruka okamžitě hbitě vystřelila a zapsala do bloku: Nemá rád žlutou barvu. ,,To je skvělé Jimme!" vyhrkla potěšeně, že z něho konečně něco dostala. ,,Takže co třeba ještě nemáš rád?"
,,Otravné a vlezlé doktorky." odsekl.
,,Dobře...Já zase nemám ráda nabručené a nepříjemné pacianty, co člověka donutí vyhodit půlku svého kapesného za jídlo, které stejně nejí." vyštěkla podrážděně v odpověď.
,,A obvlášť mi vadí, když někdo nosí vlasy tak hloupě sčesané do culíku, když má sukni a boty na podpadku. Vypadá to nevkusně."
,,Vážně miluju, když mě nějaký magor v blázinci s modrou šusťákovou bundou a kopačkách s tygrem poučuje o módě!"
,,Jste na mě hnusná, protože vás nikdo nemá rád!"
,,C-?! Jak to s tím krucinál souvisí?"
,,Hodně. Kdyby vás někdo měl rád, svoji lásku byste předávala na ostatní lidi. Ale protože vás nikdo rád nemá, tak předáváte jenom svoji zlost." pokýval důležitě Jim hlavou a ignoroval Gemmin šokovaný výraz. ,,Věřtě mi, já vím moc dobře o čem mluvím..." na chvíli se odmlčel. ,,Mě taky spousta lidí nesnáší, a tak nesnáším já lidi." dodal a pokrčil rameny, jako by to byla samozřejmost.

***

,,Takže se s vámi jen tak rozešel?" zeptal se opatrně Jimm a podal Gemmě další papírový kapesníček. Naštěstí jich měl plné kapsy. Jeho matka ho pravidelně zásobovala, protože se bála, aby mu sople netekly na bundu. Jakoby by byl snad nějaký mrzák, co se neumí ani vysmrkat. ,,A-ano. A a-ani mi neřekl promiň nebo je mi to líto. Prostě se na sebe jen s tou courou Megan ušklíbli a přímo přede mnou políbili. No chápeš to?"

,,Ne, nechápu." přiznal se Jimm otevřeně a na důkaz toho se poškrábal v nose. No a co, že přímo naproti němu sedí dívka? Vždyť je cvok, může si dovolit být neslušný a nechutný. ,,Víš co mi pomáhá, když mám depresy a všichni kolem mě štvou?" Gemma zavrtěla hlavou a hlasitě se vysmrkala. Uběhly už skoro tři hodiny od chvíle, co přišla a tentokrát ji napadlo, že ta tenká ručička se na kulatém ciferníku pohybuje nějak moc rychle. Vždyť se Jimmovi ještě ani nesvěřila se svými hádkami s matkou? A za chvíli má odejít... ,,Znáš tu hru the sims?"
,,Jo, tu jsem hrála taky, když jsem byla malá. Ale doma mi ji pak zakázali, že je prý návyková nebo co..."
,,Moje mladší sestra ji hraje a jednou jsem se jí koukal přes rameno." vzrušeně vykládal Jimm a pomáhal si své představy dokreslovat gestikulací rukou. ,,Když je tomu chlapovi nebo ženské smutno nebo jsou naštvaní, objeví se tam takový velký plyšový králík. Většinou zelený. A oni do něj můžou mlátit nebo si s ním povídat. A blbá nálada je pryč."

A-aha...A ty toho králíka jako vidíš na vlastní oči?" zeptala se Gemma zaraženě a nenápadně si udělala další poznámku v notesu. I přes to, že si toho Jimm nevšiml, nezapomněla si připisovat ani na chvilku připomínky. Doktor Grow z ní bude mít jistě radost. ,,Cože? Samozřejmě, že ne. Nejsem přece magor." ušklíbl se Jimm a vzal si sušenku ze čtvrtého rozdělaného balíčku. Ostatní tři už byly vyhozené v koši. Nějak zapomněl, že sladké nejí. ,,Jen si ho představuju a v duchu se s ním bavím. Teda...většinou. Někdy mi to holt uklouzne nahlas a to mi pak zvýší dávky prášků."
,,A co mu říkáš?"
,,Většinou všechno, co mě napadne a co mě štve. On vždycky poslouchá a já se tak uklidním. Zkus to taky tak." Gemma souhlasně přikývla, ale v duchu Jimma litovala. On je asi opravdu vyšinutý. Rozhodně nepřipadalo v úvahu, že by se řídila radou blázna a povídala si s neexistujícím králíkem...

Epilog

,,...a pak mi řekl, že se prý bodá tužkou do ucha! No věřil byste tomu? S takovým případem jsem se ještě nesetkala. Občas za mnou chodí jó, hodně velcí blbečci, ale aby se někdo bodal do ucha, protože se bojí mimozemšťanské invaze do...já jsem ten jeho sen ani moc nepochopila, abych řekla pravdu." povzdechla si nešťastně Gemma a schovala si obličej do dlaní. Připadala si jako ta nejubožější psychiatrička na světě. Byla zoufalá, protože pan Scheller na ni spoléhal a a ona mu nebyla schopná ani předepsat správné léky.

Vzhlédla utrápeně k doktoru Growovi a ten mlaskl a načmáral na kus papíru nový recept do lékárny. Gemma nevěděla, co by bez něj dělala. Ten starší pán tady byl už deset let a pomáhal jí jak s nástupem, tak se začleněním mezi pacienty a ostatní personál. Nejvíc pro ni ale udělal, když se stal jejím osobním psychologem. Každý týden ve středu spolu mají sezení a probírají všechno možné. Za to mu byla strašně vděčná. Kdyby ji každý sedmý den nevyslechl, neporadil a nepředepsal prášky na migrény, nejspíš by se z toho tady zbláznila...neboli jak říká její nejstarší dcera, zvencla.

,,A moment, málem bych zapomněl!" vyhrkl Grow a hrábl pro něco do své tašky. ,,Byl tady Jimm a nechal tu pro vás dáreček." Gemma se usmála a natáhla ruku pro větší krabičku, zabalenou v červeném vánočním balícím papíru. To byl celý Jimm, pořád je mu fuk, že je půlka července. Ale neměla mu to za zlé, koneckonců, stejně věděla, co je v tom balíku. Jimm jí to posílal každé léto, na výročí od toho dne, kdy ho před devíti lety pustila domů jako zdravého. Rozbalila šustící obal a z krabičky vykoukly zářivě zelené králičí uši. ,,Chcete zadní nohu pane Growe?"
,,Oh, to by od vás bylo milé, pistáciovou čokoládu mám nejraději."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mikeira Mikeira | 8. října 2013 v 19:57 | Reagovat

Haha! Vtipný!
Tak jo, podpořím tě, ale jak si řekla, přečtu si i ostatní...

2 Bella-chan Bella-chan | E-mail | Web | 31. října 2013 v 1:07 | Reagovat

Fakt se mi to moc líblo. Je to dobře napsané a má to originální nápad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.