Obyčejný život dvou obyčejných lidí 8

2. února 2014 v 10:12 | Tora |  Obyčejný život dvou obyčejných lidí
Mikoto Uchiha seděla na kraji barové židličky ve své prostorné kuchyni a už půl hodiny si míchala vychladlou kávu. Přemýšlela, co by právě teď udělala jedna z jejích oblíbených filmových hereček v její situaci. Nejspíš by poloviny z nich svému manželovi jen tak z trucu oznámila: ,,Chci se rozvést."


Jenže to Mikoto nemohla. Rozvést se s Fugaku Uchihem by bylo jako spáchat sebevraždu. A navíc ona není žádná filmová herečka s uťápnutým manželem a poslušnými dětmi. Její satrší syn Itachi, který před hodinou přiletěl z Londýna seděl vedle ní a pomalu upíjel whiskey a u toho sledoval ranní zprávy v televizi. Na rozdíl od své matky, si o nejmladšího člena Uchiha rodiny starosti ani v nejmenším nedělal. ,,Co když se mu něco stalo? Co když teď leží někde v parku s rozbitou hlavou?" mumlala polohlasem Mikoto.

,,Co když šel ten blbec na policii?" prohlásil Itachi a odříhl si. ,,Nešel, právě jsem volal na velitelství." oznámil Fukagi, když položil mobil, "Jakmile ho někdo uvidí, dají nám vědět."
,,Panebože..." povzdechla si Mikoto a odsunula kávu stranou. ,,Jsme strašní rodiče viď? Já jsem od začátku říkala, že bychom mu to měli říct hned a ne čekat."
,,Mě jste taky nic neřekli." namítl Itachi, ale žádný z nich ho nevnímal.
,,Fugaku, musíme ho najít. Viděl Yarakiho a jestli s tím půjde na policii-"

,,Tak mu neuvěří a my ho hned dostaneme." přerušil její výčitky starší Uchiha a nalil si sklenici whiskey stejně jako jeho syn. "Už jsem zalarmoval všechny spolky a Yarakiho přesunul. Sasukeho do dvou dnů máme. Jeho kraditní kartu sledujeme, nevzal si s sebou moc věcí a k Narutovu domu jsem nasadil hlídače."

***

,,Takže ty máš ještě jednu sestřičku Nagiso?" blonďatá paní se na malou růžovlásku usmála a pokynula jí, aby si vzala ještě jeden kolížek z misky na stole. Tu malou chudinku našli i s její matkou v nějaké pochybné hospodě, holčičku špinavou a hladovou a matku opilou a sjetou. Teď momentálně ležela Sura Haruno na kapačkách v umělé anestezii v nemocnici a její malou dcerku odvezli do diagnostického ústavu, aby vyřešili, co s ní. Nagisa promluvila sotva dvě souvislé věty. Jak se jmenuje, a že má ještě starší sestru. ,,A kdepak je teď tvoje sestřička Nagiso? Určitě má o tebe a o maminku starost ne?"

***

Sakura se probrala za divného fuňění za uchem. Opatrně otevřela oči a zaposlouchala se do oněch divných zvuků. Nejdřív si nemohla uvědomit, kde je, ale když uviděla, že je přikrytá ručníkem, vzpomněla si na všechno. Na to, že její matka a sestra zmizeli, že jim zabavili dům a všechen majetek a samozřejmě, že spí v tělocvičně...se Sasukem. To funění...

,,Do prdele! Kolik sakra vážíš?" zamumlal jí do vlasů a ona se na něj naštvaně otočila. Polekaně trhl hlavou. ,,Uhh...tak jsi vzůru. Mohla by ses odsunout a přestat mi drtit ruku?" zabručel naštvaně a významně pohlédl na svoji nataženou paži, kterou Sakura použila jako provizorní polštář. ,,Promiň." zahučela a červenajíc se odtáhla. Venku se teprve rozednívalo, takže mohlo být kolem šesté hodiny ranní. Sasuke zívl a protáhl se. Sakura si složila ručník a pečlivě ho znovu poskládala do tašky. A potom se mezi nimi rozneslo ticho. ,,Rodinná hádka?" zašeptala růžovláska.
,,Tak nějak..." přitakal potichu Sasuke, "a ty?"
,,Taky tak nějak..."

Sasuke vytáhl mobil a začal ho převalovat v ruce. Měl ho vypnutý od večera. Co kdyby ho skrz něj nějak sledovali? ,,Můžu si půjčit tvůj telefon?" zeptal se Sakury. Ta se ho neptala, proč, navíc si byla jistá, že by jí stejně neřekl pravdu. ,,Nemám kredit." povzdechla si a podala mu ho. ,,To nevadí." odpověděl a vytáhl ze svého data kartu* a zasunul ji do Sakuřiného. Chvíli se nic nedělo, ale po chvíly se načetla přístupové kódy k Sasukemu účtu. Vyplnil automaticky údaje a vytočil Narutovo číslo. Jeho kamarád telefon zvedl hned po prvním vytočení. ,,Naruto?"

,,Sasuke!? Doprdele kde si?"
,,Cože?" nechápavě se zeptal černovlásek a polknul. Měl takové divné tušení...
,,Právě jsem na policejní stanici se zatykačem. Co si prove-"

,,Doprdele..." zasyčel Sasuke a honem zavěsil. Takže do toho zapojili i Naruta. Nemá jinou možnost...musí utéct. Ale kam? Bezradně přemýšlel, kam by tak měl jít. K babičce do Kjóta? Co když je taky zapojená do...čeho vlastně? Opravdu jsou členové jeho rodiny mafiáni nebo vrazi? Co když to bylo jen nějaké nedorozumění? Ale ten muž ve sklepě...a pak ten rozhovor otce a mámy... Nedávalo to smysl. Skousl si nervózně ret. Musí domů. Utéct byla blbost. A navíc teď, když do toho zatáhli i jeho nejlepšího kámoše...vždyť se vlastně zachoval jako idiot a srab. Místo toho, aby se to pokusil rozumně s tátou vyřešit, zbaběle utekl. Vždyť jsou jeho rodina. Věděl, co musí udělat...Musel se vrátit domů.

Sakura se naproti němu neklidně vrtěla a taky přemýšlela. ,,Můžu si z tvého účtu zavolat?" zeptala se opatrně. Její společník kývl a mlčky jí ho podal. ,,Máš tam přednastavené dva hovory, zatím se měj." mávl na ni a vydal se ke dveřím tělocvičny. ,,Ty taky...zašeptala za ním Sakura. Byla ráda, že odešel, protože nechtěla, aby ji slyšel telefonovat.

,,Ústřední japonská služba bezpečnosti Tokio, přejete si?" Polkla Sakura, ale statečně se dala do řeči: ,,Ano...teda...ztratila se mi máma se sestrou."
,,A kdy přesně?"
,,No...tak před dvěma dny..."
,,Jak se jmenujete slečno?"
,,Haruno Sakura."
,,Dobře Sakuro, podívejte. Tohle nemůžeme řešit po telefonu, takové případy musíte sepsat a nahlásit na oddělení. Přijďte na pobočku v Tokio-hama a tam se ohlaste."
,,D-děkuji."

,,V kolik hodin tady budete?" Sakura se zamyslela. Metrem nebo vlakem by to trvalo tak dvacet minut, ale ani na jedno neměla peníze a styděla se to ženě na telefonu říct. Pěšky jí cesta zabere nejmíň hodinu... ,,Pokusím se tam být kolem deváté."
,,Dobře, pokuste se. Na shledanou."
,,Na shle-"

Povzdechla si. Podívala se na své velké tašky a zvedla se. Musí vyrazit. Škola už byla otevřená, takže si dala do skříňky všechny nedůležité věci a do batohu si vzala jen to nejnutnější, co bude nejspíš v následujících hodinách...dnech potřebovat. Nevěděla, jestli ji umístí do nějakého ústavu, takže musela být připravená na všechno.

Teprve, když vyšla před budovu, uvědomila si, jaký má hlad. Žaludek se jí bolestivě stahoval při každém kroku, aby taky ne, když téměř celý den a půl nic nejedla. Právě přecházela silnici, když se k ní připojili dva muži od policie. ,,Slečno, můžeme vás požádat o mobil?"

,,Oh...proč?" zabručela nechápavě Sakura, ale začala si sundávat batoh z ramen. Občanku nebo jiný doklad totožnosti by chápala, ale mobil? Podala ho jednomu z těch mužů a čekala. Chlap zamračeně klikal na displey a pak se mu vítězoslavně rozjasnila tvář a pohlédl na kolegu, který stál Sakuře za zády. ,,Máme to, byl to její mobil."

,,Slečno, půjdete s námi."
,,K-kam? A proč?" vyhrkla nešťastně a couvla. Tohle se jí nelíbilo...ani trochu. Policie přece neměla pravomoc zatýkat lidi na ulici jen na základě jejich telefonů. Nebo jo?
,,Kde je Sasuke Uchiha?"
,,Cože?"

Sasuke ze školy vyšel jen pár okamžiků před Sakurou, a tak byl na dohled a viděl a slyšel, co se stalo. Povzdechl si a rozešel se k nim. Řekl, si, že nemá cenu přidělávat té holce starosti. Koneckonců, on šel stejně domů. ,,Hej! Tady jsem." houkl na muže. A poklepal jednomu z nich na rameno. Byl o o hlavu vyšší než on. To, co následovalo, růžovláska ani černovlásek nečekali. Muž vedle Sakury sáhl do saka a vystřelil několik nábojů. Sakura zaječela a uskočila stranou. Muž za ní se pokusil Sasukeho popadnout, ale ten se vyhnul jak nepřesně mířeným kulkám, tak jeho nataženým pažím. Nerozmýšlel se, popadl Sakuru za zápěstí a sprintem se rozběhl do parku před školou.

,,Stůjte! Oba dva!" řvali za nimi ti chlápci a několikrát po nich znovu vystřelili. Sakura křičela a podklouzávala na vlhké trávě, ale mladý Uchiha ji pěvně svíral a nejspíš nehodlal pustit. Vyhýbali se stromům a kličkovali mezi altánky, až se dostali na druhý konec parčíku. Za sebou ještě slyšeli oba muže, ale přesto měli nepatrný náskok. ,,Dělej!" zařval Sasuke a doběhl k prvnímu autu, které stálo na parkovišti. Úředník právě zamykal, ale Sasuke mu vytrhl klíč z ruky. ,,Promiňte, všechno vám jednou zaplatím." omluvil se oněmělému muži neschopného pohybu a naskočil dovnitř. ,,Na co sakra čekáš?!"

Sakura se probrala z tranzu a nasedla na sedadlo spolujezdce. Sasuke dupl na pedál a vyjel na silnici. Koutkem oka stihl zachytit ve zpětném zrcátku ty dva, jak po nich ještě pálí několik kulek. Prvních dvacet minut v centru města jeli potichu. Sakura nebyla schopná mluvit, křečovitě svírala držátko u dveří a svůj batoh na klíně a snažila se přinutit své nohy, aby se přestaly nekontrolovatelně třást. Sasuke na tom byl stejně. Párkrát rozrušením projel na červenou, ale ani jeden z nich si toho nevšiml.

Až na výjezdu z příměstské části ze sebe Sakura vydala první větu: ,,T-Ty umíš řídit?"
,,Jo." odpověděl Sasuke a kradmo na ni pohlédl. Strnule hleděla před sebe a mačkala popruhy batohu. ,,Měla by ses přivázat." V předstíraném šoku ohroměně trhla hlavou a přimáčkla své tělo na sklo o okýnka. ,,Měla bych se co? Právě se mě někdo pokusil zabít ty idiote?!" zavřískla švihla po Sasukem batoh. ,,Co děláš ty krávo?! Chceš, abychom se nabourali?"
,,Zastav! Okamžitě zastav!"
,,Tady nemůžu, jsem na dálnici nevidíš?!"
,,Chci si vystoupit, slyšíš?!"
,,A co mám podle tebe asi dělat?!"

***

,,Takže, kdo je ta Haruno Sakura?" Naruto ztrápeně zvrátil hlavu dozadu a vyčerpaně zafuněl . ,,Už jsem vám to přece několikrát říkal. ,,Chodí s náma momentálně do třídy a sedí s ním v lavici."
,,Mají mezi sebou poměr?"
,,Co? Jako jesli spolu spí?" vytřeštil oči. Za normálních okolností by se Naruto rozesmál, ale tahle situace nebyla ani trochu směšná. Byl tu už přes několik hodin a pořád měl nejasto v tom, proč vlastně. Nejdřív si myslel, že je to kvůli tomu jejich žertíku v chemii, ale později mu došlo, že asi něco provedl Sasuke. Pochopil jenom to, že utekl a teď po něm pátrají.
,,Myslíte, že spolu mají důvěrný vztah?"
,,Hele...já fakt nevím...Sasuke je dost uzavřenej víte? I já, jako jeho nejlepší kámoš, mám někdy problémy přijít na to, co si myslí. A s tou Sakurou jako fakt nevím...vlastně jsem to byl první já, kdo ji chtěl vojet-"
,,Chmhhm!"
,,Pardód, kdo se do ní zabouch. Ale ona byla dost pěkná, takže je možný, že spolu něco maj..."
,,Takže si myslítě, že se jí svěřuje?"
,,Ježiš to ne chlape! Vždyť vám říkám, že je děsně uzavřenej. Ten se nesvěřuje nikomu a už vůbec ne holce, kterou zná tři dny."

***

,,Jak to myslíš, že po něm stříleli?!" zaječela Mikoto a vrhla se na manžela jak zuřivá kočka. Itachi ji popadl šetrně, ale pevně za pas a odtáhl ji na gauč. Fugaku si nešťastně sedl vedle ní a přivřel oči. ,,Byli to jen obyčejná městská hlídka. Nejspíš dostali od vedení špatné informace a...popletli to."
,,Měls to zařídit! Slíbil jsi mi, že se mu nic nestane a do dvaceti čtyř hodin ho máme zpátky doma!" vzlykla Mikoto a Fugaku pod jejím pohledem sklopil oči. Podělal to...
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 BB20 BB20 | 2. února 2014 v 11:37 | Reagovat

Děkuji moc za díl a za samotnou snahu dopsat povídky, moc si toho vážím. :-)

2 Akire Akire | Web | 2. února 2014 v 15:14 | Reagovat

Well, tak nějak jsem to čekala, ale prosím. Hlavně ať se nepokusí vyskočit z auta, ano? :D

3 Mikeira Mikeira | 2. února 2014 v 18:52 | Reagovat

Já jsem nadšená! :D A souhlasím s BB20..

4 Aki-chan Aki-chan | Web | 3. února 2014 v 20:46 | Reagovat

perfektní dielik

5 kisa-uchiha kisa-uchiha | Web | 9. února 2014 v 21:41 | Reagovat

prosím další diel..toto je fakt zuajímavé..proste také akčné...také jak keby to bolo vytrhnuté z nejakého filmu :)

6 Bjukie Bjukie | 13. února 2014 v 18:10 | Reagovat

Parádní povídka , kdy bude další díl ? :-)

7 Blaze Blaze | Web | 16. února 2014 v 7:59 | Reagovat

super povídka kdy pude další díl?

8 Adik Adik | Web | 19. března 2014 v 16:24 | Reagovat

je super chudák Sakura XD kdy pude další díl ? no že máš napsáno že ti pude v neděli a o no nic tak se ptam :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.