Watashi hadare? 10

9. února 2014 v 17:57 | Tora |  Kdo vlastně jsem?

Pod dekou bylo teplo a příjemně. Futon zespodu pěkně hřál a já si spokojeně odfoukla z čela pramínek vlasů. Vůbec se mi nechtělo vstávat, ale musela jsem. Už se ozval potřetí zvon. Nešťastně jsem zasténala, když jsem si uvědomila, co všechno mě dneska čeká. Latríny mám už skoro vykopané, ale i tak to zabere skoro celé odpoledne, než to dodělám.


Sasuke se předevčírem sice tvářil, že jsem mu ukradená, ale včera za mnou sám od sebe přišel a pomohl mi. To od něj bylo moc hezké. Myslím, že si budeme rozumět. Včera nás seznamovali s režimem a ukazovali vesnici, kam budeme chodit na jídlo, doja na trénování, když bude pršet a taky lázně. Mají tady lázně! Sice jsem byla zvyklá na docela příjemnou koupelnu u Madary, ale lázně s termálními horkými prameny! No to bylo něco, aspoň se nebudu muset tahat s vědry vody. Taky nám ukázali ošetřovnu pro nemocné a zraněné. Zrovna tam byl ten kluk, kterému jsem včera zlomila zápěstí, ale dělal, že mě nevidí.

Sasuke se se mnou po celou dobu prohlídky nebavil, až jsem si myslela, že je na mě uražený, ale on se nebavil vlastně s nikým. Ale pořád se držel těsně za mnou nebo vedle mě. No a odpoledne, když jsem se lopotila s kopáním, za mnou přišel s vodou a pomohl mi. Nic neřekl, ani nepozdravil. Nejspíš je prostě takový.

Dneska už bude normální trénink, kde nás rozřadí do týmů, podle tělesné zdatnosti. Stydím se to sama před sebou připustit, ale docela bych si přála být ve skupině se Sasukem. Ne proto, že bych se bála! Ale koneckonců, je jediný koho tady víc znám...

Večer jsme šli zase do jídelny na oběd. Ale tentokrát jsem si sedla se Sasukem k jednomu stolu a za chvíli si k nám přisedli ještě nějací kluci stejně staří jako my. Myslím, že to byli taky nováčci. Chvilku bylo rozpačité ticho, ale pak, když viděli, že jsme se Sasukem celkem normální, se dali mezi sebou do řeči a já se k nim po čase přidala. Jmenovali se Gaara, Kiba a Neji. Sasuke celou dobu mlčel a jedl. Já byla tak zabraná do rozhovoru, že jsem si nevšimla, jak na náš stůl celá jídelna bezostyšně zírá. Většinou směrem ke mně.

Moc se mi nechtělo jít do těch super lázní a navíc jsem nebyla ani moc špinavá. Řekla jsem si, že to nechám na zítřek. V izbě jsem se jen svlékla a spadla na futon. Chvilku jsem tak ležela, nemohla usnout a zírala do stropu. Vytáhla jsem ze spod tatami svou katanu a otočila ji proti měsíčnímu světlu, které prostupovalo skrz otevřené dveře do zadního lesíka, který jsem den před tím skoro celý pokácela. Nechtěla jsem si to přiznat, ale začalo se mi stýskat. Zapomněla jsem, jak mi bylo tehdy, když jsem ztratila rodinu ve vesnici a přišla k Madarovi.

A teď jsem si ten pocit zase vybavila. Byla jsem od mistra a domova v horách pryč jen pár dní a už jsem si zoufala. Byla jsem teď starší než tehdy před lety a pomalu jsem si začala uvědomovat neodvratný fakt, že už Madaru asi nikdy neuvidím. Něco mi uvnitř říkalo, že je pryč. Jenže já jsem na něj nechtěla zapomenout, jako na matku a sestry. Dal mi víc než jen střechu nad hlavou. Chtěla bych mu poděkovat, chtěla bych, aby na mě taky nikdy nezapomněl.

Rozhlédla jsem se po pokoji. Nejspíš mi bude trvat trochu déle, než si zvyknu. Ale zvyknu. Hodila jsem na sebe znovu kimono a vyběhla potichu ven. Stoupla jsem si před zadní vchod směrem k lesu a začala s tréninkem. S mým tréninkem. Výpady, seky, obraty a švihy. Kromě katany jsem žádnou jinou zbraň neměla a přišlo mi, že za těch pár dní jsem strašně zlenivěla. Nechtěla jsem Madaru-sama zklamat.

Jenže noční trénink není úplně ideální, když brzo vstáváte. Byla jsem strašně unavená. Katanu jsem v noci ani neuklidila, takže ležela vedle mě. Ukryla jsem ji zase pod tatami a futon, oblékla si včerejší...a taky předvčerejší kimono a vyrazila ven. Z domu naproti právě vycházelo pár opozdilců a stejně jako já se tvářili ospale. Sasuke mezi nimi nebyl. Poznala jsem jenom jednoho nováčka, takový blonďatý, celkem malý s jizvami na tváři.

Mávla jsem na něj, ale hned jsem svoji ruku strhla dolů. Co to dělám? Mávám na cizího kluka...vždyť ani nevím, jak se jmenuje. Jaké bylo moje překvapení, když mi moje zamávání oplatil, dokonce dvakrát nadšeněji. Přiběhl až ke mně a u toho se zubil od ucha k uchu. "Ty jsi Sakura, že?"
,,Ehm. A ty?"
"Uzumakki Naruto!"
"Těší mě Naruto." zasmála jsem se a naoko se uklonila.

Došli jsme spolu až k jídelně. Narutovi se po celou dobu, co jsme kráčeli nezastavila pusa. Byl to jediný člověk, kterého jsem znala, co mluvil rychleji než já. Na jednu stranu to bylo příjemné, mohla jsem si oddychnout, ale na druhé to byla trošku otrava. Nenechal mě vůbec mluvit, vždycky mi skočil do řeči dřív, než jsem stihla otevřít pusu.

"Sedíš s tím černovlasým, že?" zeptal se a ani nepočkal, až odpovím. "Sednu si k vám, jo?" Sice to znělo jako otázka, ale dalo se předpokládat, že by si k nám sedl i kdybych mu řekla ne. Nakonec to dopadlo úplně jinak. Sasuke totiž seděl s někým úplně jiným u velkého stolu. Vedle něho klečeli nějací starší kluci a zaujatě se spolu o něčem bavili. A žádné místo už tam nebylo. Povzdychla jsem si a rozhlédla se po ostatních prázdných místech. "Pojď, tamhle uprostřed je volno." řekl Naruto a rozešel se směrem, kam ukazoval.

"Ohaio, jsem Sakura." usmála jsem se na pozdrav a klekla se vedle takového tlusťocha s dlouhýma vlasama. Kývnul mi na pozdrav, protože měl plnou pusu a ostatní se představili. Shikamaru, kluk s culíkem a přísnýma očima, několikrát za snídani řekl: "To je otrava." Chouji, ten špekoun vedle mě, vypadal celkem v pohodě. Shina, takový bledoun toho moc nenamluvil. No a pak Naruto.

Na tréninkové louce, kam jsme po snídani zamířili nás znovu seřadili podle velikosti. Stála jsem tentokrát mezi Sasukem a Narutem. Sasuke za mnou, Naruto přede mnou. Když jsem na Sasukeho mávla, jen se zatvářil, že mě nevidí a otočil se na druhou stranu. Pokrčila jsem rameny a hleděla si svého. Před náma stál Iruka-sensei a Kakashi-sensei a opět k nám mluvili. "Protože jste všichni jinak staří, velcí a samozřejmě to nejdůležitější-silní," říkal Iruka, "rozdělíme vás podle výsledků testů, kerými teď projdete." Zaujatě jsem poslouchala a snažila se nevnímat škodolibé úšklebky kolem sebe, namířené nejspíš na mě. O co jim jde? Zamračeně jsem sledovala, jak jeden kluk píše do písku nohou Holky mají kundu a u toho se s kamarádem smějí. No to je vážně vtipné...Až na to, že nevím, co je kunda.

"Jako první bude běh. Jednoduchá pravidla, budete běhat kolečka dokola, tak dlouho, dokud budete moct. Podle vašeho výkonu vás rozdělíme do skupin. Každou skupinu čeká překážková dráha. Tam nejde o rychlost, ale o to, vůbec ji udělat. Podle toho, kam až se dostanete, vás rozdělíme do dalších skupin. No a nakonec starý dobrý souboj-všichni proti všem. Tam bude definitivní rozřazení.

S během jsem neměla problémy, běhala jsem tréninkové trasy u Madary, v lesích na horách. Nějaký stupidní plácek mi nenahnal strach. Doběhla jsem mezi posledníma, pak už to ukončili. Sasuke, já, Naruto, Neji, Kiba, Gaara, Shikamaru a tucet dalších, ktré jsem neznala byly se mnou. Čekala nás přakážková dráha.

Vodní příkop, dřevěná zeď houpací cíť, lana, to všechno a ještě spousta dalších super věcí. Myslela jsem, že to bude hračka, ale spletla jsem se. Většina kluků se nedostala ani do poloviny, na lana. Sasuke se dostal skoro na konec, ale neudržel se na síti. Já jsem zase spadla ze zdi, do příkopu.

Čekalo nás poslední kolo-souboje. Bylo tam pět skupin, já byla v té nejlepší. Aby taky ne... Před začátkem se ke mně nenápadně přitočil Sasuke a pošeptal mi do ucha: "Drž se u mě, chtějí jít na tebe." Nejdřív jsem si myslela, že si dělá srandu. Nechápavě jsem se k němu otočila a zakroutila hlavou, ale on už se otočil a mířil někam pryč, na opačnou stranu. Jak "drž se u mě" ? To si myslí, že jsem tak neschopná, že mě musí ochraňovat? Začínala jsem být naštvaná a pořádně. Všichni si tady ze mě utahují. Nadávají mi. Dělají hnusné posunky rukama. A myslí si, že jsem slabá chudinka. Včetně Sasukeho.

Iruka rozdal dřevěné kunaie, odříkal pravidla, Kakashi souboje odstartoval a já popadla prvního kluka vedle mě za límec kimona a srazila ho k zemi. Imitací kunaie jsem ho naoko podřízla a zároveň vykryla útok zespodu od dalšího. Zkroutila jsem mu ruku dozadu a kopla do břicha. On se svalil na zem a já mu jako probodla břicho. Mezi náma chodili senseiové a kontrolovali, jestli někdo nepodvádí. Když uviděli, že někdo vstal a znovu se zapojil do boje, i přes to, že ho někdo "zabil", bez milosti ho přeřadili do nejhorší skupiny a napařili kolečka kolem plácku.

Po skoro půl hodině nás tam moc nezbylo. Já, Gaara, Neji, tři další kluci a samozřejmě Sasuke. Ten se ke mně od začátku boje ani nepřiblížil. Dělal, že mě nevidí a já jsem za to byla ráda. Nevěděla jsem, jestli mu došlo, že opravdu žádnou pomoc nepotřebuju, nebo za tím bylo něco jiného, ale to v tuto chvíli nebylo důležité. Stáli jsme tam naproti sobě a zvažovali do koho se pustit. Teď už to nebylo jen nedomyšlené mlácení pěstmi kolem sebe. Sasuke, Neji a já jsme byli opravdu hodně dobří. Párkrát jsme postřehla perfektně nacvičené taijutsu, jako mě učil Madara. A ti ostatní kompenzovali svoji nedostatky v bojových uměních svou velikostí. Byly snad o tři hlavy vyšší než já a jejich váhu si ani netroufám hádat.

Koukla jsem po Sasukem a mrkla. Téměř neznatelně kývl a vrhl se proti nejbližšímu hromotlukovi. Já se k němu přidala a boj začal. Neji se připojil k nám a Sasori s druhým hromotlukem se pustili do toho třetího. Za pár chvil byli ti tři na zemi a my stáli zase naproti sobě a nevěděli, co dál. Kolem nás bylo napjaté ticho, všichni na nás hleděli a čekali, kdo zaútočí, jako první. Zase jsem se podívala na Sasukeho, ale ten se soustředěně zíral na Gaaru. A zaútočil. Gara se Sasukem. A Neji se mnou.

V Karate-do uměl skvěle. Vlastně tak dobře jako já. Vykrýval mé kopy stejně lehce, jako já jeho údery a naopak. Vypadalo to, že tenhle zápas jen tak neskončí. Několikrát mě donutil ustoupit dozadu a já jsem ho zase párkrát srazila na zem, ale tak, že se stihl zvednout. Věděla jsem, že mám místo v nejlepší kategorii zajištěné, ale tady šlo o princip a výhru. Chtěla jsme vyhrát. Chtěla jsem ho porazit.

A pak se ke mně připojil Sasuke. Já s Nejim jsme byli tak zabraní do našeho boje, že jsme si nevšimli, Sasukeho ukončení boje s Gaarou. A teď se přidal ke mně. Neji ještě pár vteřin odolával, ale proti mně a Sasukemu zároveň neměl šanci. Dopadl na zem a my dva poslední zbývající na sebe pohlédli. Tentokrát jsem věděla, že nesmím zaváhat.

,,Dost." ozvalo se za námi. Davem zahučel nesouhlas a já chtě-nechtě musela spustit ruku, kterou jsem se právě chytala Sasukemu zabořit do břicha. Stál tam Kakashi a ostatní senseiové, i ti, kteří tam nebyli na předchozí rozřazování. Mezi nimi nás se zaujetím pozoroval i moje noční můra Orochimaru. "Vy dva jste poslední, ale už je pozdě a nemáme moc času. Navíc nechceme žádná vážnější zranění..." zabručel Kakashi a Orochimaru se úlisně zasmál. Podívala jsem se nabručeně směrem k Sasukemu, ale ten už si důležitě oprašoval kimono a kráčel směrem ode mě.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mikeira Mikeira | 9. února 2014 v 19:30 | Reagovat

Díl mě moc potěšil, těším se, jak se to všechno bude vyvíjet dál ;-)...

2 BB20 BB20 | 10. února 2014 v 10:52 | Reagovat

Wow, tak bojová dvojka SxS :-D, děkuji za napsání. :-)

3 kisa-uchiha kisa-uchiha | Web | 10. února 2014 v 21:23 | Reagovat

woow stihla som všetky časti prečítať a konečne najaká akcia..dúfam, že další diel pridáš skoro :)

4 Aki-chan Aki-chan | Web | 12. února 2014 v 21:08 | Reagovat

skvelí dielik teším sa na pokračko.

5 yuuzu-chan yuuzu-chan | 22. března 2014 v 21:39 | Reagovat

fakt super... Mocse těším na další díl... Super povídka

6 Sayuri Sayuri | Web | 23. května 2014 v 17:55 | Reagovat

super díl těším se na další :-)

7 ~Nana-chan ~Nana-chan | Web | 16. července 2014 v 21:50 | Reagovat

no teda! Na tvojom blogu som nikdy nebola, musím to napraviť :D a táto poviedka sa mi veľmi páči.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.