Watashi hadare? 11

4. srpna 2014 v 19:23 | Tora |  Kdo vlastně jsem?
Nevím, co to má znamenat, ale Sasuke se se mnou nebaví. Od bojů při rozřazování se na mě ani nepodíval a u stolu v jídelně sedí s ostatníma klukama z vyšších oddílů. Nejspíš chuuninové. Mrzí mě, že jsme se tak odcizili, ale ty boje přinesli i něco pozitivního. Našla jsem si mnohem víc kamarádů. Naruto a Chooji mi nabídli, že mi pomůžou s kopáním latrín, když je naučím pár chvatů a Shikamaru zase chce, abych ho naučila základní postaje a vrhy s kunaiem.

Jen mi pořád vrtá hlavou, kam nás přiřadí. Rozdělí nás za chvíli po obědě. Prý budou tři skupiny. První, tam půjdou ti, co nemají žádnou fyzičku, žádné znalosti a zkušenosti s bojováním, ve druhé budou ti, co na tom nejsou tak špatně, ale pořád nemají dostatečné schopnosti a ve třetí budou ti nejlepší. Ti, co mají nějaké zkušenosti a umí bojovat. Tedy já. A Sasuke a Neji a taky určitě ten kluk jménem Gaara, a pak dál nevím.

K dnešní večeři máme zase tu hnusnou rýži. Já nejsem nijak vybíravá, ale rozhodně bych to zvládla uvařit lépe. Našla jsem tam kus ptačího pařádu, nechci vědět, jak vypadá kuchyně...
...A kde jsi předtím žila Sak?" zeptal se Naruto s plnou pusou. "Máš rodiče? Nebo jsi sirotek? Odkud to všechno umíš?" Počkala jsem až mě celou doprskal, pak jsem si otřela tvář od jeho slin a kousků rýže. "Phomin...mám děsnej hlad. V životě jsem tak neběhal. Jak to, že sakra nejsi unavená?"
"Jsem na to zvyklá...z ulice. Jsem sirotek."
"A kdo tě naučil takhle se mlátit?" přidal se obdivně Chooji a mě začalo být horko. Proč se pořád na něco ptají...? "No, nouze mě to naučila. Víš, občas jsem musela krást a..."
"Občas? Já kradl pořád, abych nezdechl hlady a nikdy jsem se nenaučil takhle prát." zabručel Naruto a dal si další sousto rýže do pusy.

"Takže ty jsi taky sirotek?" vyhrkla jsem překvapeně, ale hned jsem toho zalitovala. Shikamaru na mě překvapeně zvedl obě obočí a Kiba, který u nás taky seděl, se pobaveně zachechtal. "Všichni jsme tady sirotci Sakuro."
"V-vážně?"
"Jo...až na pár vyjímek." povzdechl si Shina. "Copak si myslíš, že by rodiče dobrovolně dali své syny-"
"A dcery."
"Jo, dík Naruto. A dcery na výchovu profesionálních zabijákům, aby se z nich potom sami stali zabijáci a nájemní vrahové?"
"Ninjové nejsou vrahové," namítla jsem, ale byla jsem hned přerušena.
"Ne, to fakt nejsou, ale je to přesně to, co si o nich lidi myslí." ozvalo se mi zády.

Otočila jsem se a podléhla do modrých očí Deidary. "Můžu s tebou mluvit?"
"Tak mluv..?" řekla jsem nechápavě.
"Myslel jsem o samotě." Ani v nejmenším se mi nechtělo s Deidarou o samotě nikam chodit. Modřina na obličeji a podlitina na zádech mě pořád bolely. Ne, opravdu jsem mu nevěřila.
"Tak jo." povzdechla jsem si a vstala. Nemůže mi nic udělat. Mám tady rozjezené jídlo a kluci na mě čekají. Když se vrátím se zraněním, bude jim to hned jasné.

"Tak, co jsi chtěl?" netrpělivě jsem podupávala nohou před vchodem.
"Přijď dneska v noci k lázním. Budou pětkrát zvonit ve dvanáct. Musím ti něco říct." zamumlal rychle, aniž by se na mě podíval a odkráčel. Nechápavě jsem za ním hleděla a zakroutila hlavou. On si vážně myslí, že jsem tak blbá nebo co?

"..Uzzumakki Naruto, Nara Shiamaru..." Právě jsme stáli na plácku u lesa a poslouchali rozřazování do skupin. Jak jsem čekala, Shikamaru i Naruto byli ve druhé skupině. Chooji s Kibou v první a dál už jsem moc nedávala pozor. Pořád jsem přemýšlela nad Deidarou a jeho prosbou o dnešní setkání. "...Gaara...Urasei Meme..." v řadě nás postupně ubývalo. Jednotlivý členové nových skupin odcházeli ke svým senseiům, Kakashimu a Irukovi a Gaiovi. Za chvíli budou říkat mě.
Ale neřekli. Já, Sasuke a Neji jsme byli přeřazeni k chuuninům. K pokročilým.

Poslali nás k tréninkové hale na druhém konci vesnice. Neji se Sasukem šli přede mnou, já za nimi. V jiné situaci by mi to vadilo, nesnášela jsem, když se nade mě někdo povyšoval, ale byla jsem tak rozrušená z té novinky, že jsem jejich rozhovor ani nevnímala. Můj mozek zcela zaměstnal Deidara. Mám tam jít? Co když mě bude chtít zase zmlátit s ostatníma. Ale proč? Jaký k tomu měl důvod? Jsem Sakura, vychovaná jako Uchiha s krycím jménem Haruno! Nenechám se zastrašit. Jdu tam.

"Co ty, kde ses naučila takhle bojovat?" zeptal se mě znenadání Neji a přešel za mnou dozadu. Stihla jsem postřehnout Sasukeho lehké zamračení, ale bylo mi to fuk. Je to pako. "Nejdřív ty." opáčila jsem směrem k Nejimu. Taky mě to zajímalo. Měl na sobě čisté a nejspíš taky pěkně drahé kimono se znakem jeho klanu na zádech. Huyga. Něco mi to říkalo, Madara občas utrousil nějaké poznámky o jiných mocných rodinách. Tohle určitě nebude sirotek.
"Můj otec mě trénoval. Jsem Huyga Neji."

"Proč ses rozhodl jít sem?" hrála jsem o čas. Nechtěla jsem mu vysvětlovat, kde jsem se tak vytrénovala já. Rozhodně ne před Sasukem. "Jsem druhorozený syn. Čekala mě buď budoucnost samuraie ve službách císaře, nebo svoboda."
"Ninjové jsou prý vrazi..?" podotkla jsem.
"To samuraiové taky. Rozdíl je v tom, že oni to dělají bezhlavě, jenom proto, že jim to někdo přikáže." odpověděl.
" A co ty Sasuke?" obrátila jsem se ke svému němému, naštvanému společníkovi. "Jaký je tvůj příběh?"
"Co je ti potom." odsekl a přidal do kroku. Ani Neji na to nic neřekl, jen zvedl udiveně obočí. Zůstal se mnou vzadu. "Vyvraždili mu rodinu, vychovávali ho příbuzní. " odpověděl za něj potichu Neji. Najednou mi bylo Sasukeho trchu líto. Ale jen na chvíli.

Došli jsme k obrovské dřevěné hale, ze které jsme slyšeli tiché údery dopadajících těl na tatami a výkřiky senseiů. Tréningové dojo pro chunniny. Rozhodně se to nedalo srovnávat s dojo, ve kterém jsme trénovali s Madarou-sama. "Tak jdem?" navrhla jsem do ticha, protože jsme se všichni zastavili. Koukla jsem po Sasukem a všimla si, že na mě upřeně zírá. Okamžitě toho nechal a rozešel se směrem k dojo. My s Nejim jsme ho následovali.

Vstoupili jsme a potichu za sebou zavřeli. Nezdálo se ale, že by naši přítomnost bral někdo navědomí. Postávali jsme u těch blbých dveří asi pět minut, pak mě to přestalo bavit, tak jsem očima vyhledala nejstaršího senseie a vydala se za ním. Oba dva kluci zůstali stát. Jak jsem tak procházel kolem zápasejících dvojic, všimla jsem si, že na mě všichni hledí. Ale dělali, jako by nic. Sensei postával u jednoho páru, kterému vysvětloval správný úchop Ryote tori. Počkala jsem, až jim to dovysvětluje, pak jsem k němu přistoupila na dva kroky a uklonila se. Od Madary jsem věděla, jak se mám k novému mistrovi chovat, tak, abych ho hned neurazila.

"Sensei, Jsem Haruno Sakura. Kakashi-sama mě a dva další začátečníky přeřadil k vám do tréningové skupiny."
Přejel mě překvapeně od hlavy až k patě, pak pohlédl za mě na Nejiho a Sasukeho. Zdálo se, že byl mým zevnějškem a chováním překvapen. "Ano, slyšel jsem o tom. Kakashi mi to pověděl. Jmenuju se Hiruzen Sarutobi." zabručel a švihl pohledem po udivených klucích vedle nás. Ti se okamžitě pustili do boje. "Jak že se jmenujete vy dva?" zeptal se Nejiho a Sasukeho, kteří se jako zázrakem objevili za náma.
"Hyuga Neji."
"Uchiha Sasuke"

Sarutobi-sama zamyšleně přikývl, a pak několikrát zatleskal. "Mate!" vykřikl a všichni v dojo přestali bojovat. "Představuji vám vaše nové spolubojovníky Hyuga Neji, Uchiha Sasuke a Haruno Sakura." při oznámení Sasukeho a mého jména se na sebe několik párů očí podívalo, ale nechala jsem to být. Už jsem si pomalu začínala zvykat.
"Haruno, Uchiho, vy budete bojovat proti sobě. Huyga Neji, ty budeš protivníkem Tenny." řekl Sarutobi-sama a poslal Nejiho k hromotlukovi kousek od nás. Ten se k mému překvapení na Nejiho zašklebil a nenápadně na něj mávl. Docela jsem mu záviděla. Já jsem měla Sasukeho a ten rozhodně nevypadal potěšeně. Snažil se dělat, jakoby nic, ale bylo vidět, že mu to vadí. Hodně. Co jsem mu kruci udělala?

"Každý den budete trénovat s někým jiným. Dnes cvičíme pokročilé úchopy karate-do. Hajime!" Já i Sasuke jsme okamžitě zaujali obranný postoj, ale Sarutobi nás zarazil. "Chtěl jsem vám nejdřív vysvětlit základní techninky. Vy víte, jak je máte cvičit?" zeptal se zaraženě.
"Hai. Můj sensei mě trénoval." odpověděl Sasuke a zamračeně pozoroval mě. " Já je taky zvládám." řekla jsem naštvaně. Vždyť jsme postoupili chuuninům! Proč se nás tak hloupě ptají, jestli umíme základní věci? Tohle mě Madara-sama učil jako první. "Dobrá, začněte s Ushirote ryote mochi, útočník bude Haruno."

Nejlepší obrana je útok. To mi řekl Madara, když jsem se špatně bránila. Sasuke tuhle metodu nejspíš znal taky. On moje útoky nejen vykrýval, on je oplácel a nutil mě ustupovat dozadu. Jenže já jsem se nenechala a každý kop jsem mu oplácela dvarát. Několikrát jsem použila techniky, které mě Madara naučil a o kterých tvrdil, že jsou neznámé a skoro nikdo na ně nezná obranné postoje. Sasuke je znal. A štvalo ho to. Zezačátku se snažil mé útoky odrážet jakoby ležérně, s nadhledem. Jakože mu to vůbec nevadí, že na něj útočím. Ale postupně jsem přidávala na intenzitě a obtížnosti. Kopy jsem vedla výš a údery a seky dopadaly jeden za druhým. On musel taky přidat a soustředit se. Když jsem ho poprvé zasáhla, měla jsem takovou radost, že jsem přestala dávat pozor a okamžitě jsem schytala Agecuky do čelisti. Zapotácela jsem se a to byla chyba.

Sasuke na mě skočil a povalil na zem. Držel mě kolem krku a pod paží a pomalu mě dusil. Celou vahou mě zalehl a funěl mi naštvaně do obličeje, ze kterého mu tekla krev z nosu. Pomalu jsem začínala modrat a marně se snažila ho ze sebe dostat. Naštěstí pro mě nebyl Sasuke o moc těžší než já, takže se mi ho na několikátý pokus podařilo shodit. Bohužel se mi nepodařilo ho svalit na zem, protože ode mě okamžitě odskočil a znovu zaujal obranný postoj. Hajzl.

Chystala jsem se provést techniku rychlého útoku, poslední techniku, kterou jsem se doma se senseiem naučila, ale něčí ruce mě zadržely. Nadzvedly mě a praštily se mnou o podlahu, kde jsem s heknutím rozplácla. "Co to má znamenat!?" zahřměl nade mnou hlas Sarutobiho-sama, který přešel až k Sasukemu a úderem do zátylu ho srazil vedle mě. Oba dva jsme potichu oddechovali a zlostně na sebe hleděli. "Co jste měli trénovat?" zařval Sarutobi a zvedl nás oba za kimona do kleku. "Úchopy, sensei." hlesla jsem.
"A co jste trénovali?"
"Kopy a seky." procedil mezi zuby Sasuke.
"Netrénovali jste nic! Rvali jste se jako malí spratci na ulici! Když vám řeknu, že budete trénovat úchopy, tak budete trénovat úchopy a nic jiného, rozuměli jste!?"

"Hai, sensei! Odpověděli jsme jednohlasně. Nesouhlasila jsem s ním. Nejefektivnější způsob, ja se naučit bojovat, je přece bojovat, ne? Já jsem se se Sasukem neprala, bojovali jsem. A myslím, že celkem obstojně.

***

Stála jsem u vchodu k lázním a nervózně se ohlížela. Nemohla jsem pochopit, jak mě k tomu Deidara donutil. Měla jsem na sobě čisté kimono, protože jsem se byla právě vykoupat. Všechno staré jsem si vyprala a pověsila ve svém pokoji. Teda vlastně domě. Byla výhoda, když jsem bydlela sama. Mokré vlasy mi zplihle visely a kapala z nich voda, kterou jsem si nestačila usušit. Nechtěla jsem se s Deidarou minout.

Z chlapeckých domů jsem slyšela smích a hlasy, ale jinak bylo všude ticho. Věděla jsem, že tady někde obchází hlídka, ale nikoho jsem neslyšela. Už jsem se chystala odejít, když v tom mě zarazil pohyb u mého ramene. Rychle jsem se otočila a chytila danou osobu za zápěstí. Byl to Deidara. "Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit." zašeptal potichu a přikrčil se mezi bambusovými stromky, kde se skrýval. "Co tady blbneš, nejsem vyděšená." zamračila jsem se, "Tak mluv, co jsi chtěl?" zeptala jsem se netrpělivě. Deidara se zhluboka nadechl a spustil. "Jmenuješ se Sakura Okawatta, že?"

Na několik vteřin bylo ticho. Slyšela jsem tlukot vlastního srdce a Deidarův zrychlený dech. "Jsem Sakura Haruno." odpověděla jsem klidně. "Ne!" vyhrkl Deidara a popadl mě za ramena. Byla jsem tak zasočená, že jsem se na nic nevzmohla, když se mnou zatřásl. "Jsi Sakura z rodiny Okawatta, jsi sestra Schio, že mám pravdu!" vydrmolil a pustil mě. Několi kroků jsem od něj odstoupila, ale neutekla jsem. Měl pravdu. Byla jsem z rodiny Okawatta. Byla. "Jak to víš." zašeptala jsem. "Chtěl jsem si vzít tvoji sestru Chio. Milovali jsme se. Nevím, jestli si na mě vzpomínáš, byla jsi dost malá." Vzpoměla jsem si. Deidaru jsem viděla ten den, kdy je všechny povraždily. Matku i sestry. Deidara tam tehdy přiběhl, aby nás varoval. Jak to, že jsem ho nepoznala? "Věděl jsem, že mi někoho připomínáš, ale nemohl jsem si vzpomenout."

Mlčela jsem. On taky mlčel. "No...A co?" zeptala jsem se po chvíli. "Chtěl jsem se ti omluvit, za to...však víš..." zamumlal a rozpačitě pohlédl na ještě nezahojenou modřinu na mém krku. "A taky, kdybys něco potřebovala, cokoli, můžeš za mnou klidně přijít."
"Fajn." přikývla jsem, ale už zády němu. "Dobrou noc."
"Dobrou noc."

Nebyla to dobrá noc. Celou jsem ji probrečela. Nenáviděla jsem Deidaru, za to, že mi připomněl rodinu, za to, že mi připomněl jejich vraždu, za to, že jsem si vzpomněla na Schio a na to, kým jsem byla jako malá. Nenáviděla jsem Madaru za to, že se mě ujal a dal mi šanci, být někým jiným, a pak mě bez rozloučení opustil. Nenáviděla jsem Sasukeho za to, že nosí na zádek znak, který jsem nosila já léta a který teď leží schovaný pod mým futonem. Nenáviděla jsem ho za to, že může být Uchihou a já ne, přestože jsem si to jméno zasloužila stejně jako on. Nenáviděla jsem tuhle vesnice, tenhle dům. Tuhle místnost. Chtěla jsem zpět do našeho domu v horách. Do mého pokoje s obrazem tygra a jestřába. Do našeho malého doja. Vzlykla jsem a znovu se rozbrečela. Styděla jsem se, ale nemohla jsem přestat. Nenarodila jsem se jako Okawatta, nemohla jsem být Uchiha, Haruno jsem být nechtěla.

Vytáhla jsem si schovanou katanu od Madary a položila ji vedle sebe. Usínala jsem a v ruce jsem měla jediný odkaz na něco, čím jsem byla.

Velký potlesk, prosím! Tákže, příští díl bude poslední, ve kterém je Sakura malá, pak už naběhneme na další sérii, ve které o dva roky povyroste (16 let). S touhle povídou mám velké plány...Chci to ukončit tak trochu po svém, tedy netradičně. Fanoušci lovestory (sasusaku) si určitě přijdou na své, ale rozhodně nechci, aby to zkončilo jako klasická sasusaku povídka, kdy žijí šťastně až do smrti se svými dvěma dětmi Daisukem a Shinou. Ale to je ještě za dlouho, můžu svůj názor ještě desetkrát změnit. :)
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mikeira Mikeira | 4. srpna 2014 v 22:39 | Reagovat

Bezvadný, tak to se těším, jak to bude pokračovat...

2 Akane Akane | 13. srpna 2014 v 19:32 | Reagovat

Nechce se mi věřit, že jsem tuhle povídku našla až teď. Je úžasná! Originální nápad, charaktery postav a navíc tam vystupuje (vystupoval) i Madara :3 Doufám, že brzy přibydou další díly :-)  :-)  :-)

3 Aki-chan Aki-chan | Web | 23. srpna 2014 v 16:12 | Reagovat

perfektní dielik..som zvedavá či ju niekto načapá s katanou v ruke.

4 Nanashi Nanashi | 15. prosince 2014 v 16:18 | Reagovat

Veľmi dobrá a zaujímavá poviedka. Rozhodne sa teším na ďalší dielik :D

5 Adís Eliador Adís Eliador | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 23:03 | Reagovat

Wauu... boží! :0 Takovou povídku sem nečetla ani nepamatuju.... opravdu boží, pokračuj v ní! :3 sice příště poslední díl, ale vše jednou skončí..:/ ..x.x ^_^

6 siruka siruka | 6. ledna 2015 v 18:54 | Reagovat

ou tak to jsem zvedava ,pac jestli takovi konec nsapises bude to super :-D  ;-)

7 Saya Saya | 10. února 2017 v 15:10 | Reagovat

Už se nemůžu dočkat jak to dopadne. Prosím pokračování :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.