Raibaru 1. část

3. června 2018 v 22:01 | Sasukey
,,Jsem Sakura Haruno, ráda tě poznávám." Růžovláska se znatelně snažila o milý a přátelský tón, ale sama cítila a viděla ve skleněném výklenku mezi dveřmi, že se jí to moc nedaří.
,,Karin." opáčila nevrle červenovláska, která se ani nesnažila udělat na svoji právě novou nadřízenou dobrý dojem. Měla na sobě jednoduchý, bílý medic plášť a měřila si svoji novou šéfovou a zároveň sokyni pohrdavým pohledem. Tahle malá, nevýrazná holka, že jí má rozkazovat? Viděla ji jen dvakrát. Byla v té skupině ninjů, co ji zajali a dovedli do Konohy, když Sasuke porazil Danzoa a podruhé... na Sasukeho fotografii v úkrytu. Měl ji u sebe v batohu a ona mu šla pro pití. Nehrabala tam, ta fotka jí sama vklouzla do ruky. Růžovláska se na ní směšně culila a odporně tulila k černovlasému mladíkovi. Už tehdy ji nenáviděla.


,,Ukážu ti, kde budeš pracovat." pokynula Sakura a rozešla se. Karin chtíc nechtíc musela jít za ní. Byla tady na podmínku. Na rozdíl od svého týmového kolegy Sasukeho, neudělala ve válce nic převratného a teď byla, jako většina zběhlých ninjů, kteří nikam nepatřili, přeřazena do Konohy, jakožto nové hlavní vesnice v Zemi Ohně. Protože bylo hodně zraněných a nemocných, hodila se každá pomoc a Karin měla být výpomoc u sektoru A-jedů. Samozřejmě pod velením Sakury Haruno. Nové kapitánky medic ninjů ze všech sektorů.

,,Takže... co budu dělat?" Karin se rozhodla, že bude spolupracovat a projeví nějakou iniciativu, aby měla při propuštění dobré hodnocení. Došly do jednoho většího dřevěného domku, kde byly na zemi rozskládané podložky a na nich pacienti nejrůznějších věkových kategorií. Od batolat až po starce.
Sakura se na ni otočila, zvedla ze země nějaký kus hadru a hodila ho Karin. ,,Začni s tím, že to vymácháš v tom kanystru." ukázala do rohu. ,,Eh?"

,,Pak vezmi tam ta desetilitrová vědra a všechny je běž naplnit do potoka za domem. A-"
,,Cože? P-počkej, já myslela, že tady budu ošetřovat lidi."
Sakura se na ni překvapeně podívala. Když viděla Kariin zděšený pohled, rozesmála se. Pak zvážněla. ,,Ne. To nejde."
,,Proč ne?"
Sakura nechápavě zavrtěla hlavou a bezradně trhla rameny. ,,Protože nejsi medic ninja-"
,,Ošetřovala jsem Sasukeho-" bránila se hlasitě Karin. Jako by si snad myslela, že tímto hloupým argumentem může Sakuru přesvědčit.

,,Protože nemáš patřičnou kvalifikac-" oponovala dál růžovláska a v oku jí začalo nebezpečně cukat.
,,Kabuto mě chvilku učil-" pokračovala dál Karin a hrdě se napřímila. Sakura tuhle hádku chtěla ukončit a radši nepřemýšela nad tím, co všechno ji tak Kabuto učil.
,,Protože ti nevěřím-"
,,Vůdci mi věří, když mě sem pustili bez trestu-"
,,Tvůj trest je právě toto-"
"Ty mi nemáš co poroučet-"

Sakura stiskla rty do přísné čárky a za zády si mnula klouby. Ta uječená holka už jí hodně drásala nervy. Prý ošetřovala Sasukeho... Ts. Jakoby tím na ni snad udělala nějaký dojem. Ona sama ošetřovala a vyléčila tisíce lidí jak ve válce, tak doma. A vychloubala se tím snad? Ne.
,,Já jsem nová medic velitelka a řídím všechny nemocniční střediska v Konoze a jejím okolí." pronesla tiše a klidně. ,,A radím ti, abys udělala to, co ti řeknu já, nebo někdo, koho tím pověřím."
Karin se nadechla, aby ji znovu přerušila, ale Sakura byla rychlejší. ,,Jinak půjdeš pěkně do chládku a to ještě v lepším případě."
,,Ale já opravdu dokážu léči-"

,,Pracovala jsi pro Orochimara!" rozkřikla se na ni rozzuřeně. ,,Je mi jedno, jak nám ve válce pomohl. Zabil stovky nevinných lidí pro svoje zvrhlé pokusy a ty jsi mu při tom pomáhala!"
,,Ale-"
,,A ty mi říkáš, že tě mám nechat ošetřovat a dotýkat se mých pacientů!?"
,,Eh... Sakuro-sama?"

Jmenovaná se otočila. Ve dveřích stála Shizune a tvářila se značně rozpačitě. Od toho dne, kdy Sakuru povýšili, ji i přes stálé protesty oslovovala s příponou sama. Na jednu stranu to Sakura chápala, podle hierarchie teď byla výš než Shizune. Ale přesto se cítila trapně, když jí žena, která ji učila a ještě před rokem dávala úkoly, oslovovala sama.
,,Volají vás k té poradě na sektoru E."
Sakura si povzdechla. Málem by na to zapomněla. ,,Díky, Shizune. Prosím tě, převezmi tady Karin na starost. Řekni jí a ukaž, co všechno má dělat." odmlčela se a u dveří pokračovala. ,,A pokud by tě třeba neposlechla na slovo, vzkaž mi to, ano?"

,,H-hai."
Karin jí rozčileně hleděla na záda a potichu klela. Té holce nebude o nic víc let než jí. A přesto má tak vysokou hodnost, že má všechno na povel. Nelíbila se jí. Nejvíc jí ale zajímalo, jestli se líbí Sasukemu.
Má s ním přece fotku, byli spolu v týmu. Je to sice už dávno a neslyšela, že by o ní někdy mluvil, ale i přesto jí to dělalo vrásky. Pravda, Sasuke byl u dívek vždy oblíbený a teď po válce v Konoze jeho prestiž ještě stoupla, ale on se nikdy nepodíval na žádnou holku, která byla v jeho očích slabá nebo jakkoli podřízená. Chtěl rovnocennou partnerku. Aspoň to si vždy Karin myslela. A proto ji teď tahle mladá a nejspíš i silná dívka ohrožovala.

Sakura byla na dně. Měla depresi, cítila se pod psa, mizerně. Je jedno, jak to nazvat. Prostě měla špatné období. Od té doby, co se vrátila do vesnice jako sannin, legendární žačka, co předčila samotnou Tsunade, bylo všechno na hlavu. Nejdřív jí dosadili na místo Tsunadiného křesla v nemocnici, což se její senseiky velice dotklo. Tsunade sice nic neřekla, byla hrdá a pyšná na svoji učednici… Ale přesto se ještě necítila být tak slabá na důchod.

Pak zjistila, že její matka s otcem musejí odjet z vesnice až do Země Větru, kvůli převzetí nějakého dědictví po dědečkovi. Takže se teď o ni neměl kdko starat. Přišla z práce utahaná a hladová a ještě doma musela uklízet a vařit. Bylo sobecké takto uvažovat, věděla to. Ale stejně ji mrzelo, že se teď zrovna nemá komu svěřit a postěžovat si na své problémy.

Další věc, co ji trápila, byl Naruto. Taky ten, díky své zásluze na vyhrané válce a taky samozřejmě ochraně vesnice před Peinem, získal obdiv a úctu lidé. Sakura by řekla, že až příliš... Ne, že by žárlila. Ona sama měla co dělat s psaníčky a pozvánky na rande od svých ctitelů. Jen teď na sebe prostě neměli vůbec čas. Naruto už nechodil na rámen, protože se kolem něho pokaždé utvořil obrovský houf lidí, a tak si spolu nemohli ani vychutnat jídlo, ani promluvit. Měl sám moc práce a Sakura taky nestíhala. A večer byli oba dva nejlepší kamarádi tak utahaní, že se jim nechtělo chodit na zábavy a povídat si tam.

A nakonec Sasuke. Přišel o pár dní později a ona nevěděla, jak se k němu má chovat. Ze začátku to vlastně nikdo nevěděl. Choval se slušně, dělal to, co mu nějaký nadřízený řekl, pomáhal s výstavbou nových domů. Ale ty čtyři prázdné roky mezi Sakurou, Narutem a ním utvořily hlubokou propast. Sakura si vlastně nikdy neuvědomila, jak velkou. Když tehdy přišel na pomoc do bitvy, byli všichni unavení, vystrašení a Sasukeho pomoc je ohromila, stejně jako jeho nový sen o post hokageho. Všichni byli zmatení a šťastní, že se vrátil. Hlavně ona.

Nicméně teď už to bylo několik týdnů a Sakura si začala uvědomovat, že její city k Sasukemu nejsou už tak vřelé. Nerozuměla si, ale bylo to tak. Vzpomněla si na ten den v Orochimarově úkrytu. Na kráter, ve kterém se ji pokusil zabít. Bez špetky slitování, bez jakéhokoli náznaku citu. Vzpomněla si na to, jak se ji pokusil zabít podruhé. Vzpomněla si, jakou barvu měly jeho oči.

Nemusel ji milovat, ale přece by čekala, že po těch letech přátelství, po těch všech misích, které spolu prodělali... Myslela si, že k ní chová alespoň nějaké... malé pouto. Ale nechoval. Zabil by ji, hned dvakrát, kdyby mu v tom někdo nezabránil. A teď si sem přijde jen tak a dělá, že se nic nestalo.

Vyhýbala se mu, protože mu už nevěřila. Bála se ho. Bála se jeho chování, protože čekala, že přijde den, kdy se na ni opět podívá s tím svým výrazem a pokusí se ji zabít.

Povzdechla si. Právě šla z provizorní nemocniční budovy a zase až pozdě večer. Hvězdy a měsíc jí svítili na cestu. Byla tak unavená, že sotva zvedala nohy, ale i přes svoji únavu se s někým musela vidět. S Narutem. Nesla v ruce dvě krabičky instantního rámenu a doufala, že její kamarád bude doma. Ale nebyl. Když došla k jeho dveřím v nově postavené ubytovně pro ninji, bylo jí sděleno od nějakého muže vedle, že odešel v doprovodu Hinaty Huaga.

,,Ach..." jen přikývla Sakura a smutně se podívala na rámen. ,,Nemějte strach, slečno. Vy určitě sama dlouho nezůstanete." mrkl na ni a zmizel ve svém bytě. Na chodbě se rozlehlo ticho, které chvilkami přerušilo jen bzučení špatně zapojeného elektrického osvětlení. ,,Naruto tady není." ozvalo se za ní pomalu a zřetelně. ,,Jo, já vím. Ahoj, Sasuke." V duchu vztekle zaklela. Zrovna jeho tu potkat nechtěla. Otočila se. Sasuke před ní stál úplně klidně a uvolněně. Narozdíl od ní. ,,Co tady děláš?"

Kývnul směrem ke dveřím po Sakuřiné pravici a vykročil tím směrem. ,,Bydlím tady." vytáhl klíč a zasunul ho do dveří. Sakura nevěděla, co říct, tak radši mlčela. Chtěla se otočit a co nejrychleji odejít, ale dva rámeny, které držela v ruce, ji zadržely. Několik sekund upírala oči na ten plastový obal, a pak se znovu podívala na Sasukeho. Možná by bylo lepší, kdyby je snědla s ním. Vždyť by se mohli nějakým takovým způsobem usmířit a prolomit mezi sebou opět ledy. Asi by prostě měla zapomenout, že jí Sasuke kdy ublížil a odpustit mu. A nemohla si představit lepší příležitost než večerní posezení u misky rámenu.

Už se rozhodla, dá mu šanci. ,,Nechceš si se mnou sníst rámen?" Sasuke se podíval nejdřív na ni, a pak na jídlo v jejích rukách. ,,Totiž," začala Sakura vysvětlovat rychle, "Myslela jsem, že bychom se spolu mohli prostě najíst a jen tak si povídat..." nechtěla mu říkat, že sem šla původně za Narutem a on je jen druhá možnost. Nepřipadalo jí to taktní.
K jejímu překvapení se však Sasukeho rty roztáhly do úšklebku, který obyčejně používal na Naruta a uchechtl se. ,,Chm," přeměřil si ji pohrdavým pohledem a Sakura polkla, "Pořád stejně otravná, Sakuro."

Několik sekund na sebe hleděli. Sasuke s ledovým klidem a jiskřičkami v očích a Sakura se zkrabacenou bradou a škubajícími očními víčky. Ty jeden posranej zmrde. Ty hovno jedno smradlavý. Jak se opovažuješ?! Začala přerývavě dýchat. Já ti tady prokazuju laskavost, dávám ti možnost si to u mě vyžehlit za to, že jsi mě chtěl dvakrát zabít. A ty, hnusná svině, mě zase zesměšňuješ. Zase si kvůli tobě připadám jak idiot.

To všechno mu chtěla Sakura vpálit do tváře, ale z úst se jí vydralo jen tiché zavytí. ,,Týý..." Zvedla oba rámeny a mrštila je překvapenému Sasukemu na hlavu a do tváře. Kinetická energie spolu se Sakuřinou ohromnou silou udělali své. ,,Fajn, jak chceš..." zašeptala rozzuřeně a odpochodovala směrem k východu. Sasuke stál mezi svými dveřmi, ohromeně zíral za supící ružovláskou a ani se nepokoušel setřít polévkovou tekutinu s nudlemi a masem, co mu stékala po obličeji a vpíjela se do jeho trika.

Ani jeden z nich nevěděl, že je celou dobu pozorovala osoba s červenými vlasy, schovaná za rohem. Karin skončila v nemocnici přibližně ve stejnou dobu jako Sakura. Nebolelo ji tělo ani se necítila unavená. Jen její pýcha a hrdost dnes daly zabrat. Musela spolknout všechny nadávky, kterými chtěla obšťastnit lidi, co ji komandovali a pacienty, kteří si neustále stěžovali na pohodlí a uklízet po nich zvratky, smetí, nosit vodu z potoka, ohřívat ji, prát špinavé oblečení a vůbec, celý den se chovat jako nějaká podřadná služka.

A do toho všeho ještě potkala tu zavšivenou růžovlásku před Sasukeho dveřmi. Nejradši by jí vyškrábala oči a vytrhala všechny vlasy, ale měla zablokovanou chakru a nebyla zas tak hloupá, aby svou novou nadřízenou, co jí navíc vyhrožovala vězením, provokovala. Štěstí, jaké pocítila, když slyšela Sasukeho štiplavou narážku vystřídalo překvapení. Ta holka po něm hodila nějakou polívku... Ona po něm hodila polívku... Vyjeveně ji pozorovala, jak odchází a silně si skousla rty a jazyk, když uviděla Sasukeho tvář po tom zákeřném útoku.

Dveře se za ním zavřely a ona mohla dát průchod svým emocím. Rozesmála se tak mocně, až jí podjely nohy a ona se po stěně svezla na podlahu. Věděla, že je to od ní hnusné a v podstatě sama nechápala, proč se směje. Vždyť je do Sasukeho zamilovaná. Nemělo by ji náhodou naštvat, že mu nějaká holka tak srazí hřebínek?

Když se konečně uklidnila, narovnala si brýle, uhladila vlasy a potichu došla k jeho dveřím. Zaklepala a svůdně vystrčila dekolt tak, aby na něj měl Sasuke dokonalý výhled, hned jak otevře dveře.
,,Co chceš?" zavrčel na ni, jakmile uviděl, kdo ho v tak pozdní hodinu obtěžuje. ,,Myslela jsem, že bychom si spolu mohli vyjít... Venku je dneska lampionová sla-"
,,Nechce se mi." nevrle ji přerušil a snažil se nenápadně zavřít dveře. Ale Karin byla neoblomná.
,,Ale Sasuke, prosím-"

,,Jsi otravná. Říkám ti to naposledy Karin: Nelíbíš se mi a nezajímáš mě." zamračil se na ni a hlasitě přibouchl dveře. Na chodbě se podruhé za večer rozlehlo ticho. Tentokrát ho přerušovalo tiché vzlykání. Karin nebyla tak silná, jako Sakura. Po tom výstupu s ní si myslela, že u Sasukeho má alespoň nepatrnou šanci. Ale už si nedělala plané naděje. Otravná... otravná. Nikdy nebyla otravná.

To on byl jen namyšlený a sobecký. Proč se o něj vlastně zajímala? Vždyť tady v Konoze bylo tisíce mužů, kteří byli krásní jako Sasuke a chakra jim voněla úplně stejně. Možná trošku míň... ale aspoň o ni měli zájem. Proč by se ona měla ponižovat před nějakým Uchihou, který jí nadává a shazuje, když jsou tam venku muži, co by pro ni zabíjeli?
Vzpomněla si na Sakuru a ušklíbla se. Škoda, že ona s sebou neměla taky polívku.

,,Myslím, že máte dost Sakuro-sama."
,,Až řeknu, že mám dost Koishu, tak budu mít dost!" zavrčela na něj a poručila si ještě jedno saké. Dnes se hodlala opít. Byla zdeptaná a naštvaná. Od Sasukeho bytu se odeprala k nejbližšímu pojízdnému stánku s alkoholem a pila jeden kelímek za druhým. Ten muž, co jí nalíval, nebyl z Konohy, a tak nemohl vědět, že jí ještě nebylo dvacet a vůbec by tam neměla co dělat. Ale Sakura platila v hotovosti a za každou rundu dávala vysoké spropitné, a tak nebyl důvod k nějakým pochybnostem.

,,Blbec." utrousila potichu a lokla si. ,,Já mu dám druhou šanci a on mě vlastně pošle do prdele, chápeš to, Koishu?"
,,Jsem Keimo." opravil ji a dolil. ,,Ale podle mě to musí být pořádný hlupák, když odmítne tak hezkou slečnu."
,,D-dík." Škytla a usmála se.

,,Zdravím!" pozdravila zvesela Karin a sedla si vedle Sakury. Nepoznala ji. ,,Chci konvici pořádně silného saké."
,,Další zhrzená láska?"
,,Cože? Ne, právě jsem odkopla jednoho nepotřebného chudáka!" zasmála se krutě Karin a vypila skleničku na ex. Až když se rozhlédla po malinkém stanu a zaměřila se na osobu vedle sebe, zakuckala se. Sakura se na ni přiopile koukala s podepřenou hlavou. ,,Tak jak jsi zvládla první den v nové práci?" zeptala se a vzala si další pití.
,,To s tou polívkou bylo vážně vtipný." zachechtala se Karin a naoko své bývalé sokyni připila.
Sakura se zarazila a nedůvěřivě si dívku vedle sebe prohlédla. ,,Ty jsi to viděla?"
,,No jasně, byla jsem za druhou stěnou." popadla s úsměvem skleničku a hlasitě usrkla. ,,Nikdy jsem Sasukeho neviděla se tak tvářit."
,,Ani já ne." přiznala tiše Sakura a taky se usmála. ,,Ale víš co? Nádherně se mi ulevilo... Asi to budu dělat častěji."
,,Co? Házet na lidi polívky?"
Obě dvě se rozesmály a objednaly další várku alkoholu.

Po 3 hodinách a půl se jim už slova pletla a věty nedávaly smysl. Ale to nevadilo. Důležité bylo, že se bavily. Sakura se Karin svěřila, že do Sasukeho byla zamilovaná celé dětství a až teď si uvědomila, jak ji to omezovalo. Pověděla své nové přítelkyni, kolik hodin celkem strávila s vyráběním valentýnek a přáníček, které mu pravidelně dávala a kolikrát kvůli němu brečela, protože k ní byl hnusný. Stěžovala si, že odmítla tolik pozvání na rande od tolika kluků, že by to ani nespočítala a přitom s ní Sasuke nikdy nikam nechtěl jít. Ani jako s kamarádkou. ,,Představ si, že se mě dokonce pokusil zabít." zasténala bolestně. ,,A hned dvakrát... A když na to chci zapomenout a odpustit mu, tak mi řekne, že jsem otravná."
Karin překvapeně vydechla. ,,Taky ti to řekl?"

Stejně jako Sakura se pořádně vypovídala. Dokonce chvilku brečela, když jí líčila, jak štítivě se k ní Sasuke choval, když se mu tehdy nabídla v doupěti.
,,Eh." zarazila se Sakura. Tak daleko ona sama nikdy nedošla. Vždy se držela jen nevinných náznaků lásky. Na sex s ním nikdy nemyslela. Přece jenom jí bude teprve osmnáct.

,,Co se tváříš tak vyděšeně?" zamračila se Karin. Měla za sebou už pátou konvici a byla sotva schopná pořádně zaostřovat. ,,Děláš jako by to bylo něco hnusnýho." na chvíli se podezřívavě odmlčela, a pak vybuchla smíchy. ,,P-počkej! Neříkej mi, že jsi panna!"
Sakura se, i přes vysokou hladinu promile ve svém těle, musela červenat.
,,No...totiž, já...samozřejmě, že jsem. Kolik ti vlastně je, Karin?"
,,Dvacet dva. A tobě?"
,,Osmnáct...mi bude." odmlčela se a dělala, že ji nesmírně zaujala placka pod skleničkou. Doufala, že ji barman neslyšel a Karin to nebude dál rozebírat. ,,Hohou! Takže ty jsi to jako fakt nikdy nedělala?"

Sakura se nenápadně přikrčila. ,,T-tišeji prosím. Mluvíš strašně nahlas." Škytla.
,,Joj, promiň. Asi jsem moc opilá... Myslíš, že to Sasuke dělá dobře?" zadumaně si promnula bradu a nevšimla si Sakuřiného výrazu. ,,Ne-nevím..." pak se plácla do čela. ,,Možná proto žádnou holku nechce! Prostě to neumí!"
,,Nebo má malého ptáka." nadhodila Karin a obě dvě se zase rozesmály. ,,Horšího než Kabuto ho ale mít nebude." dodala významně a koukla na Sakuru. Ta se zatvářila zase šokovaně. ,,T-ty jsi...?"
,,Ale prosím tě! To tak prostě ve zločinných doupatech je. Všichni spí se všemi... kromě Sasukeho."

,,Slečny, nerad vás ruším, ale je už pozdě a já..." přerušil jejich rozhovor muž za barem a nervózně se poškrábal na hlavě. Na jednu stranu se mu chtělo strašně spát, ale na druhou... útrata těch dvou mu zaplatí celý nájem. Spánek a únava nakonec ale přece jenom zvítězili.
Karin a Sakurou se zvedly, zaplatily a odpotácely se někam mezi domy.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama