Watashi hadare? 3

8. června 2018 v 20:00 | Sasukey |  Watashi hadare
,,Ohayo, Sakuro. Jako obvykle?"
,,Ano, prosím."
Paní Mo se zasmála a začala se hrabat v rostlinách, které měla vystavené na stole. Paní Mo je mastičkářka a vyzná se v bylinkách. To já taky, naučil mě to Madara-sensei. Ale jemu se nechce pěstovat rostliny, takže musím do vesnice, abych koupila bylinky, které nerostou volně po lese. Paní Mo mě zná, protože tady chodím už skoro 8 let. Letos mi bylo čtrnáct. Madara-sama mě nakonec nechal u sebe.


,,Mám tu dneska i levanduli, chceš?" prohodila mile a ukázala mi nějakou vonící trávu, která měla na konci malinkaté, fialovo-modré pupínky. Styděla jsem se přiznat, že netuším, co je to za rostlinu a k čemu se používá. ,,Ehm. Ne děkuji, mám nakázáno kupovat jen to co obvykle." usmála jsem se omluvně a podala jí váček s mincemi.
,,Tak si trošku vezmi. Hezky voní a dobře se po ní usíná, když si jí dáš pod hlavu." Váhala jsem. Madara není rád, když si beru od lidí věci zadarmo. A já nemám nic, co bych paní Mo dala na oplátku.

,,A taky se po ní hojí pokožka." dodala přesvědčivě a mrkla na mě. ,,Stačí rozemlít její květy s mlékem a máš skvělou mastičku na všechny druhy lehkých zranění. Třeba uděláš Madarovi-sama radost?" neváhá a sama mi vloží do ruky celý trs. Nerózně se usměju a poděkuju. ,,Tak se mějte Mo-san." ukloním se a ona mi zamává.

Nikam nespěchám. Pomalu si vykračuju a užívám si den volna. Mám Hido ráda, je od nás necelý den cesty z kopce. Leží v údolí a není ji skoro vůbec vidět. Když mě sem Madara-sensei poslal poprvé, zase jsem zabloudila, ale nakonec jsem přece jen našla správnou cestu a došla sem. S několikahodinovým zpožděním jsem pak přišla domů a dostala strašně vynadáno. Bylo to pár měsíců po tom, co mě Madara zachránil. Každého čtvrt roku mám den, kdy jdu do vesnice koupit potřebné věci a bylinky. Obyčejně je sbíráme v lese, ale někdy musíme použít takové, co u nás nerostou.

Sedla jsem si pod jeden strom a rozbalila si pytel, ve kterém jsem měla jídlo a nákup. Začala jsem jíst jablko a u toho pozorovat dění ve vesnici. Všechno jsem měla nakoupené, takže jsem si nemusela dělat starosti. Vytáhla jsem si pár stonků levandule a čichla si k ní. Voněla zvláštně. Nikdy jsem jinou levanduli neviděla a ani necítila, takže jsem tu vůni neměla s čím porovnávat. Nebyla jsem tak hloupá, abych ji dávala Madarovi spolu s ostatními věci.

Ne, určitě by mi vynadal a ještě k tomu by mi poručil, abych si večer oběhla celou tréninkovou trasu. To je můj největší nepřítel, tréninková trasa, jak tomu říká Madara. Já tomu říkám smrťák. Když jsem ji běžela poprvé, celou cestu zpátky jsem zvracela a dávila se. Je to lesní stezka dlouhá několik kilometrů, ale s nastraženými pastmi a překážkami. A to musím uběhnout za čas, který určí on. Třeba za tu dobu, co bude jíst oběd. A pokud to nestihnu do té doby, než dojí, čeká mě trest v podobě kliků a sedů-lehů, pod jeho dohledem.

Zkrátka si tu levanduli nechám pro sebe. Madara ji stejně nepotřebuje, kdyby ji chtěl, určitě by mi řekl, ať ji koupím taky. Byla by to pro něj škoda, stejně sem to já, kdo má všude na těle nějaká zranění. Zavřela jsem oči a vychutnávala si ten pocit uvolnění na sluníčku. V tom mě to napadlo. Jak mohla paní Mo vědět jméno mého senseie? Nepamatuju si, že bych ho někdy označila jménem. Madara mi zakázal prozradit, pro koho nakupuju. Dokonce nesmím mít ani kimono se znakem klanu uchiha. Nechápu proč...

,,Hele, co ty tady zase děláš?" zahalekal někdo a já zaúpěla. Proč si nemůžu aspoň chvilku odpočinout? Otevřela jsem oči a zaostřila proti světlu. Přede mnou stálo několik klučičích postav. ,,To je ta divná, co se s nikým nebaví."
Mám to zakázané od Madary. Nechce, abych se s někým bavila. ,,Co máš v tom pytlu?" zeptal se jeden z nich.
,,Co je ti do toho?" odsekla jsem a zvedla se. Nenech se vyprovokovat. Nenech se vyprovokovat. Nenech se vyprovokovat. ,,A co máš pod tím kimonem?" zahýkal smíchy a ostatní se k němu přidali. Věděla jsem, že kdybych chtěla, okamžitě bych je všechny pár údery zneškodnila. Ale já nemůžu. Nesmím se s nikým prát. ,,No tak, nestyď se a ukaž kozy!" Nezmohla jsem se ani na jedno slovo. Cože to říkal?

,,Koukejte, jak čumí! Hah!" zasmál se a ostatní mu zase přizvukovali. ,,Tebe asi nikdo nenaučil, jak se máš k mužům z vyšších tříd chovat, co?"
,,K takovým mužům chovám hlubokou úctu, ale tady vidím jen nějaké přiblblé chlapečky s nudlí u nosu." odpovím ledově a snažím se zachovat klid. Nechej ho na pokoji. Nechej ho na pokoji. ,,Úúú! Tak ty jsi ještě ke všemu drzá? No počkej ty malá..." rázně ke mně vykročil a ostatní nás obstoupili.
Nechám ho, aby mě první udeřil. Nechám ho, aby mě udeřil jako první, a pak řeknu Madarovi, že to byla sebeobrana. Jo, přesně to udělám.

Napřáhl se a já uhnula. Ale schválně jenom trochu, aby mě letmo praštil.
,,Jak chceš. Řekl sis o to." řekla jsem hlasitě. Než se stačil vzpamatovat, chytla jsem mu zápěstí a překroutila ho dozadu. Vykřikl a pokusil se mě druhou rukou chytit. Podkopla jsem mu nohy a pak mu zasadila do břicha několik úderů dlaní, které mě naučil sensei. Ostatní se na nás ohromeně dívali a ani se nepohnuli. Odstoupila jsem od něho a nechala mu dostatek prostoru a času, aby se zvednul a znovu zaútočil. Pokusil se mě kopnout do břicha, ale já jsem to klidně vykryla a sama ho udeřila hřbetem dlaně. Upadl a zasténal.

Zase jsem odstoupila. Kluci se začali nervózně vrtět a kradmo po sobě pokukovat.
Ten na zemi vyplivl krev a pokusil se znovu vstát.
,,Děvko." utrousil. Vstal, ale tentokrát se mě nesnažil zasáhnout hned. Místo toho kývl na své čtyři kámoše a ti se po mě taky ohnali. Nestačila jsem zareagovat na všechny ruce stejně rychle, takže mě přece jen chytil. Za prso. Zmáčkl mi prso. Vyjekla jsem. Tohle jsem teda nečekala.

Naštvala jsem se a pořádně. Jeho společníky jsem všechny povalila na zem jednoduchými taijutsu údery a vrhla se na něj. Ten šmejd, tohle mu nedaruju. Chytila jsem ho za vlasy a dala mu pěstí. A znovu. A znovu. Upadl, ale tentokrát jsem ho nenechala vstát. Kopla jsem ho do břicha a pak si na něj obkročmo sedla a zase ho začala mlátit.
Když jsem si uvědomila, že všichni ostatní utekli a jeho obličej je tak domlácený, že nejde rozeznat, co je oko a co nos, přestala jsem, zvedla se a zmizela mezi stromy v lese. To mě taky naučil Madara. Skákat na stromech a mrštně utíkat. Jsem v tom hodně dobrá, ale s nákupem jsem nechtěla riskovat, že ztratím rovnováhu a spadnu. Moc bych si nepomohla, kdybych si zlomila nohu.

Jsem dobrá, pomyslela jsem si, ale hned jsem se zastyděla. Tohle bych neměla dělat, Madara má pravdu. Vždyť jsem mu mohla vážně ublížit... Ale když on mě tak strašně urazil. Tohle měla být seriózní rvačka! A on mě místo toho takhle poníží. Sáhla jsem si na hrudník. Bolel.

*

,,Koupila jsi všechno?" zeptal se mě, zatímco kontroloval obsah fusaku.
,,Ano." odpověděla jsem s levandulí schovanou pod kimonem.
,,Potkala si po cestě někoho?"
,,Ne."
,,Neměla jsi problémy? Šlo všechno v pořádku?"
,,Ano." odpověděla jsem a snažila se nemyslet na tu rvačku.
,,Vážne?" protáhl a přestal s kontrolováním. Podíval se na mě. Do háje. On vždycky pozná, když lžu.
,,Ano." přesvědčila jsem, ale on už na mě začal mhouřit podezřívavě oči.
,,Ne." konstatoval a zkřížil přísně ruce před hrudníkem.
,,Tak ne..." pípnu tiše a uhnu očima.

,,Zase jsi se prala?"
,,Ano. Ale-"
Copak jsem ti neřekl, aby ses s nikým nebavila a s nikým se nedostávala do konfliktu?!"
,,Ano, ale-"
,,Co jsi udělala?"
,,Já-zmlátila jsem jednoho kluka."
,,Proč?"
,,On si začal. Nejdřív mě začal otravovat, a pak mě praštil! Jen jsem se bránila."
,,To je všechno?" zeptal se výhružně a oči mu blýskly vzteky.

,,Ano." Jak může sakra vždycky všechno poznat?! ,,Máš na kimonu krev." zavrčel, jakoby mi četl myšlenky a dloubl do mě prstem. Sakra.
Nevěděla jsem co říct. Styděla jsem se. Madara-sama nesnáší lhaní. ,,Jdi mi z očí. Zítra ráno začneš s trestem." rozkázal mi a otočil se. Zítra to bude bolet. A hodně, určitě ze mě sedře kůži.

Odešla jsem do svého pokoje a svlékla se. Za tu dobu, co jsem tady, se udělalo hodně úprav. Tak třeba mám vlastní lázeň. Jedno léto jsme nedělali nic jiného, než nosili kameny z nedalekého lomu a kopali přívod vody. Teď mám vchod do vlastní lázně přímo ze svého pokoje a nemusím se stydět před Madarou-sama.

Nanosila jsem si horkou vodu a začala se mýt. Trochu levandule jsem si smíchala s ostatními bylinkami a nasypala směs do vody. Místnost se okamžitě naplnila omamnou vůni a já se ponořila. Byla jsem špinavá. Minulý večer jsem koupel nestihla, protože jsem musela dvacetkrát oběhnout celého Smrťáka a dneska jsem byla celý den pryč. Slastně jsem vydechla a ponořila si i hlavu.

Už si ani pořádně nepamatuju na doby, kdy jsem neměla možnost každodenní koupele. Už si ani nevzpomínám na sestry a matku. Občas, když nejsem moc vyčerpaná z tréninku, si trošku postesknu, ale jen na chvíli. Před pár zimami jsem ještě občas plakala, ale teď už ne.
Ta levandule je vážně… příjemná. Vydrhla jsem si celé tělo a nakonec se opláchla ledovou vodou z druhého vědra, protože mám být otužilá.

Vylezla jsem a koukla se na odraz v mírně se vlnící hladině lázně. Přejela jsem si svoje tělo od shora dolů a mírně se začervenala. Od posledně, co jsem se takhle prohlížela, uběhla dlouhá doba a já jsem si ani neuvědomila, jak moc jsem se změnila. Dětská kostřička se pomalu ztrácela a místo toho jsem se na některých místech začala pomalu zaoblovat. Vlasy jsem měla dlouhé do půl zad.

Přestože mě Madara-sama trénoval velice tvrdě a podstupovala jsem mužská cvičení a boje, byl můj sensei velice konzervativní v některých věcech a chtěl, abych se chovala a vypadala jako dívka. To zahrnovalo čistá kimona, dlouhé vlasy v drdolu nebo zapletené do copu a samozřejmě domácí práce.
Čelo se mi nějak samo od sebe zmenšilo a celá tvář dostávala jakýsi ženský půvab. Zakryla jsem si ohanbí a rychle odtrhla od té dívky v odrazu zrak. Tohle přece nejsem já. Takhle jsem nikdy nevypadala.

Zrak mi spočinul na zbylém trsu levandule a mých odřených končetinách. Rychle jsem na sebe hodila světle modré kimono, jak jinak než se znakem Uchiha klanu, a potichu vyběhla z lázně na chodbu. U Madary v pokoji hořela svíčka. Takže medituje a to mu trvá většinou tak dlouho, dokud se celá svíčka sama nerozpustí. Mám spoustu času.

Vzala jsem si z kuchyně malou misku a vydala se do sklepa pro mléko. Skladujeme ho tam ve velkých džbánech. Když jsem byla mladší, bála jsem se tam chodit, protože je tam tma a pavouci. Madara‑sensei řekl, že se toho strachu musím zbavit, a tak mě tam jednou večer zavedl a zamkl. Musela jsem tam vydržet celou noc a málem jsem tam strachy umřela, protože jsem slyšela po zemi pobíhat krysy a skoro jsem cítila, jak na mě lezou pokoutníci, ale od té strašné noci jsem se už nikdy sklepa nebála. Madara-sama má pravdu, svému strachu se musíš vždycky postavit čelem a nakonec ho porazíš.

Odlila jsem si trošku té bílé tekutiny a zase vyběhla do svého pokoje. Rozdrtila jsem levanduli do misky a smíchala ji s mlékem. Byla to taková hustá kašovitá hmota žlutozelené barvy. Nabrala jsem si ji na ruce a začala roztírat po těle. Rychle se vsakovala do pokožky a příjemně chladila. Ta troška stačila na obě ruce, nohy a trup. Oblékla jsem si spací kimono a lehla si na futon.

Vzbudila jsem se. Měla jsem pocit, že hořím. Něco se se mnou dělo. Moje tělo... ,,Ááhh..." zasténala jsem a spustila proud slz. Začala jsem se rychle škrábat, abych ze sebe tu bolest dostala, ale čím víc jsem si uvědomovala, jak moc to pálí, tím víc mnou ta bolest prostupovala. ,,To bolí..." vykřikla jsem a snažila se ovládnout dech. Špatně se mi dýchalo. Pomoc. Pomoc! Bylo to, jakoby mi někdo zapálil oheň uvnitř těla. Nejdřív jsem to vnímala jen na končetinách, ale okamžitě to stoupalo až ke krku a hlavě. Nic jsem neviděla, ani neslyšela. Jen jsem plakala bolestí a přála si být mrtvá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nej-pokemoni-hra nej-pokemoni-hra | Web | 10. června 2018 v 18:38 | Reagovat

Sledoval/a jsi pokémony?Vždycky sis říkal/a jaký by to bylo?U nás máš šanci si to zkusit. Staň se trenérem pokémonů a buď ten nejlepší ze všech,nebo koordinátorem a ukaž co v soutěžích světa co všechno umíš, nakonec můžeš být chovatelem a měj tu největší péči o pokémony http://nej-pokemoni-hra.blog.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama