Watashi hadare? 9

25. června 2018 v 14:39 | Sasukey |  Watashi hadare

Byl klidný večer. Foukal mírný vítr a já si masírovala bolavé končetiny na jednom kameni u horkých pramenů. Chodila jsem sem tak pozdě, protože tu nikdo v tuhle dobu nebyl a já si tu užívala soukromí. Křik se ozýval jen z části, kde bydleli chlapci a potom z vesnice. Tady na okraji jen šuměly stromy, hořely pochodně a horká voda tudy proudila mírným proudem.


Rozhlédla jsem se pro jistotu, a pak si pomalu stáhla kimono, které tiše sjelo ke kotníkům. Vnořila jsem se do vody a slastí zasténala. Chvíli jsem jen seděla na kameni a nechala kole sebe proudit pramen, který ze mě smýval špínu a pot dnešního dne. Zahleděla jsem se do vody a vybavila si dnešní situaci na tréninku se Sarutobim.

Nechtěně jsem znovu zrudla při představě Sasukeho nade mnou. Co to se mnou bylo? Celé roky jsem byla zvyklá na boje tělo na tělo… Ponořila jsem si i hlavu a pod vodou si pořádně vydrhla vlasy. Něco se se mnou dělo a já to vnímala čím dál silněji. Sama jsem si to nechtěla přiznat, ale pomalu jsem za ostatními zaostávala. Už jsem neměla v porovnání s jinými chuunniny tak dobrou fyzičku, nestačila jsem v běhu, zůstávala jsem pozadu a většina bojů mi dala pořádně zabrat.

Koukla jsem se na svoje ruce. Byly plné mozolů, šrámů a puchýřů. Přestože jsem dělala všechny stejné věci jako chlapci, se kterými jsem trénovala, zůstaly moje dlaně drobné a kůže jemné. Byla jsem nejmenší ze všech mých vrstevníků, což bylo pochopitelné. Byla jsem žena. A mnohem víc jsem tím teď trpěla. Najednou jsem uslyšela kroky za sebou.

V mžiku jsme se otočila a hrábla po zbrani a oblečení, ale to už stál dotyčný přede mnou. Vzhlédla jsem a pohlédla do očí Orochimarovi. Strnula jsem v pohybu, neschopná čehokoli. "Tu ruku z kunaie můžeš dát pryč." sykl po mě a začal si rozvazovat obi. Polkla jsem a pomalu si k sobě přitiskla své oblečení a odtahovala se dál od kamene. "Stejně nechápu, k čemu by ti to bylo. Moc dobře víš, že bys neměla šanci. Jsem tvůj sensei." dořekl a jeho kimono s žuchnutím spadlo na zem. Vytřeštěně jsem na něj zírala z opačného břehu.

Vlezl do vody a sedl si na místo, kde jsem před chvíli byla já. Kouknul se na mě a slizce se usmál. "Neříkej mi, že jsi tu poprvé. Je normální koupat se s někým."
"Co po mě chcete?" Chtěla jsem, aby můj hlas zněl jasně a sebejistě, ale skoro jsem šeptala, jak jsem měla sevřené hrdlo. Orochimaru překvapeně zvedl obočí a ušklíbl se.

"Nechci po tobě vůbec nic. Přišel jsem se jako každý jiný vykoupat." odvětil tiše. "Je celkem běžné se potkat v lázních a nezávazně konverzovat."
"Chápu.." přerušila jsem ho nenávistně.
"Mimochodem, ačkoli se evidentně nemáme rádi, musím uznat, že jsi nejnadanější žákyně, jakou jsem kdy měl." Pousmál se a přejel si ve vlasech. "Doporučil jsem tě do medic týmu a do specializované jednotky jedů." Nevěděla jsem, co na to říct.

"S-smím odejít, sensei?" zabručela jsem potichu.
"Jako žena bys mi tu měla dělat společnosti až do konce, ale je pochopitelné, že jsi nevychovaný spratek a úcta k muži a mistrovi ti nic neříká. Běž a příště, až tu budu, hned vypadni." Spolkla jsem ostrou nadávku a ještě ve vodě se rychle oblékla a zmizela mezi stromy. Za sebou jsem slyšela tiše pronesenou větu, ze které mě zamrazilo: "Už nejsi ve věku, kdy bys mě zajímala jinak.."

Doběhla jsem celá roztřesená do domu a rychle za sebou zasunula dveře. Sjela jsem po podlaze a těžce oddechovala. Co tohle mělo proboha znamenat? Rozrušilo mě to natolik, že jsem dostala žaludeční křeče. Bolestivě jsem se chytla za břicho a povzdechla si.

Po převlečení do suchého jsem odtrhla pár bylinek na žaludek, které se sušily na trámu a dala je louhovat do misky s vodou. Opatrně jsem pod nimi na kamínkách rozdělala oheň a spokojeně sledovala, jak se z nich začíná kouřit a prostor kolem mě naplňuje příjemná vůně. Znenadání jsem uslyšela zaklepání na dveře. "Ano? Kdo je tam?" vyhrkla jsem.

"Sasuke." odsekl můj přítel, odsunul dveře a zarazil se, když mě spatřil. Rozhlédl se podezřívavě kolem a až potom došel ke mně. "Děje se něco?" zeptala jsem se překvapeně.
"Vypadáš divně." odvětil a posadil se vedle mě.
"Aha.. no, je mi trochu zle." odpověděla jsem tiše a chytla se za břicho. Nechtěla jsem Sasukemu vykládat divnou situaci v lázních. On vlastně nikdy pořádně nepochopil, proč našeho senseie jedů tak nesnáším. "Co potřebuješ, Sasuke?"
"Chtěla jsi mi přece ukázat to místo s bylinkami." poznamenal a ukázal směrem na moji sbírku. Jak jsem na to mohla zapomenout?

"Ah, jasně, promiň. Úplně mi to vypadlo." omluvila jsem se a vstala.
"Jestli se ti už nechce, nevadí, poradím si." řekl Sasuke a taky se zvedl.
"Nene, to je v pořádku, jen tohle vypiju a můžeme jít, je to kousek." Zvedla jsem kouřící misku, uhasila oheň a na jeden doušek obsah vypila. Chutnalo to hořce, ale věděla jsem, že mi to pomůže. Přehodila jsem si přes sebe ještě jedno vrchní kimono, protože venku už byla zima a se Sasukem v patách jsem vyšla ven.

Nenápadně jsme se prodrali nízkým houštím a lesíkem u mého příbytku a přeskočili zeď, dělící tuhle část vesnice a les za ní. Hlídky byly postavené až na dalším ochranném pásmu, do téhle části lesa jsme se tedy mohli občas tajně vkrást, trénovat tady a sbírat rostliny. Na jedné pasece jsme se zastavili. "Tady to je." řekla jsem a ukázala na místo před námi. Rostly tam nejrůznější byliny všech druhů. Ty léčivé i smrtelně jedovaté. "Je tady skoro všechno, ale v mezeném množství, radši to nikomu neříkej." poučila jsem Sasukeho. "Nechci, aby se to rozkřiklo, že je to tak kousek od hradeb, za chvíli by tu nic nerostlo." povzdechla jsem si a opřela se o strom, zatímco Sasuke chodil kolem a sem tam něco utrhl. Bolest neustupovala.

Najednou se otočil a zamračil se na mě. "Co je?" zeptala jsem se nechápavě.
"Krvácíš." chladně poznamenal s pohledem upřeným směrem k mým nohám.
"Cože?" vyhrkla jsem překvapeně a koukla se pod sebe. Měl pravdu. Na světlém kimonu se rýsovala temně rudá skvrna, který končila u mých kotníků a kapala na kamení pode mnou. Vyděšeně jsem zalapala po dechu. Co to sakra mělo znamenat. Sasuke ke mně přiskočil a chytil za rameno. "Jsi zraněná? Co se stalo?" V hlavě mi běžely poslední události, ale nevybavovala jsem si jediné zranění, které by mi mohlo způsobit tak těžké krvácení. Vždyť ještě v lázních jsem byla úplně v pořádku. Sasuke do mě mírně zatlačil, abych si sedla. "Kouknu se na to, počkej."

Jakmile mi začal vyhrnovat kimono, zarazila jsem se. Najednou mi to došlo… odkud byla ta krev. Matně jsem si vybavila matku a Hatsumo kdysi při nějakém rozhovoru o měsíčním krvácení. Takže tohle bylo ono? Zajíkla jsem se při představě, že Sasuke zjistí, že krvácím "tam dole". Už se chystal odhrnout poslední část kimona, když jsem ho od sebe odkopla a on se svalil na zemi.

"Co to sakra děláš?!" vykřikl a nasupeně vstal. V mžiku jsem se upravila a dělala jakoby nic. "Jsi normální? Musíš se ošetřit!" rozkázal a vůbec neregistroval můj rudnoucí obličej a zjevné rozpaky.
"T-to nechápeš, je to normální.. já prostě, jsem žena!" vykřikla jsem a otočila se od něj. Pospíchala jsem k vesnici, do domu. Cítila jsem, že se potřebuju znovu umýt a něco se sebou udělat… Přesněji řečeno s mým problémem mezi nohama. A Sasuke byl poslední člověk na světě, kterému jsem něco takového chtěla vysvětlovat.

"Vůbec ti nerozumím." brblal po cestě zpátky a neustále podezřívavě koukal na moje špinavé oblečení a krev. "Jestli se ti něco stalo, proč jsi nešla na ošetřovnu? Vypadá to vážně."
"Sasuke, dost, prosím. Není to nic zlého… jen jsem se řízla a špatně jsem si to obvázala." pípla jsem tiše a snažila se odvést konverzaci jinam. "Nasbíral sis, co jsi potřeboval?"
"Mhm. Neodbíhej od tématu. Zavedu tě na ošetřovnu, tam se na to podívají."

Při představě, že na mě bude někdo sahat a kontrolovat, kde krvácím, se mi udělalo nevolno. Kdyby tam byl zrovna Orochimaru na službě, asi bych zešílela. Docházela mi se Sasukem trpělivost. Proč najednou tak vyváděl? "Přestaň! Už dost, Sasuke!" křikla jsem na něj tiše a přelezla rychle stěnu. On skočil za mnou. "Řízla jsem se, nic vážného to není. Vidíš snad, že můžu normálně chodit! Kdyby mě něco bolelo, dojdu si na ošetřovnu sama."

Sasuke vyjeveně zalapal po dechu, takový výbuch ode mě asi nečekal. Nebyl zvyklý, abych na něj křičela. A vlastně ani já ne… Samotnou mě to překvapilo. Povzdechla jsem si. "Eh.. Jsem teď už trochu unavená, díky za tvou starost. Dobrou noc."
"Mhm." zabručel uraženě a odešel mezi keříky směrem ke svému příbytku. Chvíli jsem za ním koukala, a pak honem vpadla do bezpečí svého domu.

Rychle jsem si sundala kimono. "No nazdar." ujelo mi a honem jsem se rozhlížela, čím se umyju. Měla jsem naštěstí vždy v pokoji vědro s vodou, takže jsem se dala hned do očisty. Můj úsudek v lese byl správný. Bylo to měsíční krvácení. Bezradně jsem se rozmýšlela, čím to krvácení zastavit. Pohled mi utkvěl na několika kusech starých kimono, které jsem používala jako obvazy a užitkové hadry. Rozřezala jsem je kunaiem na menší části a protože byly čisté, vložila jsem si jeden kus mezi nohy. Byl to divný pocit. Vůbec jsem netušila, jak dlouho tohle potrvá, ale v hlavě jsem si matně vybavovala informaci o několika dnech. Byl zrovna úplněk. Vzala jsem kunai a udělala malou čárku na rámu dveří.

*

Druhý den na mě Sasuke pořád divně koukal a mračil se. Byl zamlklejší víc než obvykle a kdykoli jsem se na něj podívala, uhnul pohledem. Při tréninku se mi vyhýbal a stál dál ode mě, takže jsem byla ve dvojici s Nejim. Dal mi pořádně zabrat, ale nakonec jsem ho porazila. Kus látky mezi nohama jsem si měnila ráno, ale kolem oběda už jsem cítila, že je skrz naskrz prosáklý mojí krví. Odběhla jsem tedy dřív do svého domu a rychle si je vyměnila a ten použitý vyprala.

"Ahoj, Sakuro!" ozvalo se za mnou, když jsem kráčela zpět do dojo. "Koukám, že jsi vyrostla." Otočila jsem se a mírně se pousmála. Stál tam Deidara. "Ráda tě vidím, kdy ses vrátil?" zeptala jsem se a zpomalila, aby mě blonďák stačil dojít. Deidara před dvěma roky odešel na svoji první misi. Bylo přísně tajné se vybavovat o úkolech a jejich plnění, takže jsem vůbec netušila, co a kde dělá.

"Vrátil jsem se včera. Musel jsem jít podat oficiální hlášení o plnění vůdcům vesnice a taky se prospat." zívl na důkaz a přátelsky se na mě zadíval. "Dnes mám volno. A podívejme, koho potkám. Moc ti to sluší, konečně vypadáš jako žena." zasmál se, ale když si všiml mého podmračeného pohledu, přestal. "Jdeš na trénink?"
"Ano, máme taijutsu."
"Ještě vám nezadávali první mise a rozdělení na sekce?"
"Zatím držíme jen hlídky kolem vesnic, ale mise nás teprve čekají. Snad až příští rok."
"A co specializace? Už víš, kam tě pošlou?" Vzpomněla jsem si na Orochimarova slova o medic týmu.
"Mno… možná, že ze mě bude medic ninja a nebo budu v týmu jedů." odpověděla jsem a pokrčila rameny. "Zatím nic není jisté. Máme ještě spoustu času."

Chápavě přikývl a zadíval se někam do dáli směrem k vesnici. "Co máš v plánu teď dělat ty? Jak dlouho se zdržíš?" zeptala jsem se svého společníka zvědavě.
"No, nevím, jestli to víš, ale budu se ženit." Údivem jsem otevřela pusu. Pobaveně se zakřenil, když viděl můj pohled. "Před misí jsem si tu našel dívku a slíbili jsme si, že až se vrátím, vezmeme se… Takže jdu teď vyřizovat nějaké formality s jejím otcem."
"Páni… To je skvělé Deidaro. Gratuluji!" Nikdy mi nedošlo, že je už v tom věku, kdy by si mohl někoho vzít. Když jsem se na něj teď pořádně zadívala a prohlédla si ho, došlo mi, že už je to muž..

***

"Co po mě chcete?"
Muž v černé kápi tiše předstoupil před mladšího muže. A promluvil do tichého lesa. "Nalijme si čistého vína a nechoďme kolem horké kaše. Boje ve feudálních rodinách a mezi císařskými vazaly se neustále vyostřují." Mladší černovlasý muž tiše poslouchal s rukama svěšenýma podél těla, přesto měl na zádech schovanou katanu a byl připraven kdykoli přejít do útoku. "Přístup vaší rodiny.. Omlouvám se, Váš přístup velice komplikuje nastalou situaci v Zemi Ohně."
"Stále jste mi neodpověděl na mou otázku. Nechápu, co po mě chcete. Proč jste mě kontaktovali?"
"Ve vaší vesnici je mnoho cenných informací, které lze využít v náš prospěch. Chci tím říct, pro prospěch našich klanů a také celé země."

Muž nechal nevyřčenou otázku viset volně ve vzduchu mezi nimi.
"Mám pro vás špehovat své vlastní lidi?"
"Oh, to samozřejmě ne. Děláte to také v první řadě pro sebe. Nikomu tím neublížíte, jen.. popoženeme jisté věci rychlejším tempem tím správným směrem. Jestli mi rozumíte."
"Můj klan kvůli těmto bojům o moc zanikl a já nevidím žádný důvod, proč bych měl riskovat svůj život." poznamenal tiše černovlasý mladík a chystal se odejít.

"Máme vašeho bratra."

***

Tak hotovo, doufám, že jsem snad trochu reálně popsala Sakuřiny ženské problémy. Nejdřív jsem to chtěla napsat úplně jinak (že omdlí na treninku a donesou ji na ošetřovnu, kde se potká s Tsunade), ale to mi přišlo moc zdlouhavé a navíc si myslím, že každá holka tuhle situaci tak nějak zvládne... S tím odstavcem dole, trochu jsem odbočila od hlavní dějové line a příběh se nám začne malinko zamotávat. :) Děkuju za trpělivost.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Thesia Thesia | Web | 27. června 2018 v 11:52 | Reagovat

Super díl! :)

2 nena nena | 27. června 2018 v 15:28 | Reagovat

Žena to má ozaj ťažšie keď je na všetko sama a ničomu nerozumie, u chlapa nie je v podstate nič čo by ho malo takto prekvapiť. Inak perfektný diel :) Tieto zmeny u Sakury sú super, som rada, že preberáš v príbehu aj tieto "bežné" veci, ľudia sa tomu radšej vyhýbajú :D
Posledný odstavec ma trochu zmiatol, ale to si zrejme chcela dosiahnúť. Teraz som strašne zvedavá - ide o Sasukeho alebo o Itachiho?  :O  my god, neviem sa dočkať pokračovania :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama