Japonsko: Ninjové, kunoichi a jejich výcvik

19. července 2018 v 20:39 | Sasukey |  Japonsko (kultura, zvyky, zajímavosti...)

Jak jsem psala v dodatku pod jednou kapitolou, chtěla bych částečně prokládat díly povídek různými zajímavostmi z Japonska a podělit se s vámi o informace, které se týkají kultury a tamějších obyvatel. Budu se zaměřovat hlavně na minulost a dobu ve středověku, protože i "Watashi hadare?" se odehrává v minulosti. Co se týče článků, všechny píšu sama a čerpám většinou ze svých knížek doma a na internetu (ale tam spíš méně), většinou budu hodně stručná, protože abych rozepisovala všechny detaily a podrobnosti… na to fakt nemám čas a ani potřebné znalosti. Například jen o "pojmu ninja" a o jeho výcviku je napsaná knížka o 246 stránkách! Takže se budu spíš jen snažit o to, abych vás uvedla do obrazu, a kdo bude chtít, může si zjistit o uvedených věcech více.


Ninjové a shinobi

Nejdříve bych asi začala přirozeně tím nejdůležitějším. Kdo byli ninjové? Je mi jasné, že všichni, kdo chodí na můj blog a zajímají se obecně o sasusaku, znají příběh Naruta a svět ninjů, jak ho vyobrazil Masashi Kishimoto. Shinobi ve skutečnosti opravdu v Japonsku existovali, ale jejich schopnosti, výcvik a život bych ráda uvedla na pravou míru (alespoň částečně).
První zmínky o ninjích pocházejí už z 6. století a uvádí se, že první ninja byl jistý japonský princ, který se během válečného tažení přestrojil za ženu, aby vnikl do opevnění nepřítele a mohl zabít jejich velitele. Další možný původ vzniku ninjutsu a prvních shinobi pochází z mnišského prostředí. Říká se, že mniši putovali po zemi, učili a objevovali tajná bojová umění a získávali znalosti, které si posléze začali tajně předávat a vznikaly tak první ninja školy.


Ninjové byli najímání většinou bohatými lidmi, feudálními pány a šóguny na nejrůznější "mise". Většinou to zahrnovalo zabití, zneškodnění nebo zastrašení nepřítele. Jednalo se o špičkové zabijáky, kteří bojovali skrytě a většinou operovali samostatně a navíc v noci (proto jsou známí černým oblečením s šátkem na hlavě). Málokdy se utkávali s nepřáteli na otevřeném poli ve velkých bitvách. Mezi jejich hlavní schopnosti patřilo nepozorovaně mizet, rychle běhat, skrývat a splývat s prostředím, perfektně se maskovat a samozřejmě to byli mistři boje. Celkový název pro jejich styl boje se jmenuje ninjutsu a zahrnuje techniky beze zbraně (čili džiu-jitsu, ze kterého vychází například moderní judo, aikido a brazilské jiu-jitsu), boje s mečem, lukostřelba ale taky házení a vrhání specifických zbraní.

Nejznámější je kunai, což je krátká, bodno-sečná zbraň, jakou známe z Naruta. Byla ze všech stran naostřená a na konci měla hrot. Používala se, protože byla malá a snadno se dala schovat pod kimono a co je hlavní, právě díky svému zvláštnímu tvaru dokázala způsobit velmi vážná a bolestivá zranění, která se špatně hojila. Další velmi známou zbraní jsou vrhací hvězdice-shuriken. Tahle zbraň nesloužila primárně k boji jako takovému, nebyla určena k zabití nepřítele. Měla ho pouze zpomalit nebo poranit. Hvězdice se kovaly v mnoha velikostech a tvarech a byly ostré jako břitvy. Ninjové je např. házeli na cesty, kudy měl projíždět jejich objekt zájmu/nepřítel. Většinou si jich lidé nevšimli, zabodli se jim do nohou (nebo do kopyt jejich zvířat) a to byl signál pro zabijáky, kteří ze zálohy zaútočili. Nebo hvězdice házeli po lidech, aby odlákali jejich pozornost a mohli například zmizet. Meč katana se používal k boji venku, kvůli své velikosti. Jako hlavní zraň se v domě a v chrámech odkládal a ninjové proto používali hlavně kratší meč wakizashi, který sloužil jako záložní tzv. sekundární zbraň. Nosil se na opačné straně než katana a byl vždy natočen ostřím nahoru tak, aby ho v případě ohrožení mohl majitel ihned tasit a seknout nepřítele. Protože byl malý (cca 50 cm) nosil se klidně i v domácnosti a sloužil pro boj v zastavěné oblasti, kde bylo málo místa. Ideální pro ninji. Mezi další velmi oblíbené a hojně využívané zbraně patřily foukací šipky s otrávenými jedy a tzv. černá vejce. Byla to vyfouknutá vejce, natřená na černo a naplněná střepinovým práškem. Když došlo ke kontaktu s očima (kam ninjové mířili), daná osoba okamžitě oslepla a prášek jí způsoboval nesnesitelnou bolest.


Jak už jsem zmínila nahoře, nijové používali velice často také jedy. Kromě boje se učili bylinkářství a používání jedovatých a jiných rostlin. Nastává nám otázka, kde se to vlastně učili? Je jasné, že ninjou se nemohl stát každý. Ninja školy vznikaly v odlehlých vysokohorských vesnicích, které žili v izolaci a tajně a lidé narození v těchto vesnicích jiným ninjům přebírali znalosti od svých rodičů nebo senseiů. Ninja rodinám se říkalo klany. Mnohdy se také stávalo, že mezi sebou znepřátelené a konkurenční vesnice ninja klanů vedli války a sabotáže proti sobě. Výcvik mladého shinobi začínal v cca 5 letech, kdy se učil formou her např. rozeznávat zvěř, napodobovat jejich zvuky, učit se rozeznávat rostliny, šplhat po laně a celkově si zlepšovat fyzickou kondici. Mezi jejich velké přednosti patřila rychlost a hbitost. Sprint ninjové trénovali zajímavým způsobem. Daná osoba si na sebe uvázala lano, na jehož konec upevnila prostěradlo. Ninja musel běžet, aby vyvinul potřebnou rychlost k rozevření a napnutí prostěradla za ním. Ninja se mohl ženit, mít děti a celkově žít. Nicméně, pořád byl loajální svému klanu/vesnici.


Dostávám se k poslednímu bodu a to jsou ženské ninji neboli kunoichi. Tohle téma mě vždy zajímalo a týká se i hodně mé povídky, proto bych ho zde chtěla zmínit. I mladé dívky se mohly stát ninjou, ale jejich role byla trochu jiná než jejich mužských kolegů. Dívky se vybíraly a zařazovaly do výcviku podle stejných kritérií jako chlapci-čili podle fyzické kondice, proporcí těla (ninja nemohl být velký ani tlustý), mysli a inteligence, ale dívky ještě ke všemu musely být krásné. Mezi jejich hlavní úkoly a trénink se zařazovala manipulace s lidskou myslí, flirtování, psychické vydírání a vnímavost. Učily se, jak zjistit slabiny svých protivníků (mužů) a následně je proti nim použít v boji, jak využívat svého těla k tomu, aby dostali informace, které potřebují.

Kunoichi se používaly jako návnady, k nalákání mužů do pasti. Zabíjely své cíle nenápadně například v lázních, při milostných aktech nebo přímo na ulici. Jejich způsob boje byl přizpůsoben jejich potřebám a oděvu. V částech kimono nosily ženy schované jehlice (většinou bylo vše otrávené), vějíře se zabroušenými hranami, jedy a oslepující prášky. Mezi zajímavou zbraň patřily "kočičí drápky". Byly to kovové ostré umělé hroty připevněné koženým řemínkem na prstech a kunoichi je používaly na boj zblízka. Většinou šlo právě o situace, kdy se dostaly do bezprostřední vzdálenosti k muži (soulož, koupel, čajový obřad) a útočily na hrdlo, oči a obličej.


Ninjové i kunoichi byli občas vysíláni i na dlouhodobé mise. Například byla žena vyslána do sousedního klanu/nepříteli/nebo někomu, o kom měla zjistit informace a její úkol byl dostat se do rodiny a delší časový úsek podávat informace svým "velitelům" a působit jako špion. Často se stávalo, že se ninja-žena musela vdát za svého "nepřítele", aby o něm měla všechno z první ruky. Temná stránka téhle situace je, že se kunoichi většinou za určitou dobu opravdu do svého "falešného muže" zamilovala a vzhledem k tomu, že jejich vztah trval třeba i roky, narodily se jim děti… Problém nastal v momentě, kdy měla misi ukončit. Bylo běžnou praxí, že musela svého manžela a děti zabít, aby se mohla vrátit do svého ninja klanu a dál fungovat jako konoichi (někdy si malé děti mohla vzít s sebou a vycvičit z nich nové shinobi). Pokud žena svého "falešného manžela" a potomky zabít nechtěla, nastoupila na scénu většinou její původní vesnice a klan a udělala to za ni. Kunoichi pak zavraždili taky, protože je zradila a byla už jako ninja nepoužitelná.

Tak… Z poslední informace trochu mrazí. Ale nic jsem si nevymyslela, opravdu jsou důkazy, že k takovým zvěrstvům v této skupině lidí docházelo. Ninjové byli prostě nájemní vrazi a zabijáci a ženy to mezi nimi neměly lehké. Kishimoto podal svůj příběh o životě těchto lidí nádherně, ale realita je asi taková, že Sakuřina první mise by nebyla chytání kočky… Jestli víte, jak to myslím. Příští článek bych chtěla napsat o některých japonských zvycích (čajový obřad, lázně a postoj k ženám). A teď jdu psát další díl Watashi hadare, užívejte večera!
Sasukey
P.S. Asi mi z blog.cz brzo je*ne. Nejdou mi nahrávat celé články ani obrázky, tenhle jsem publikovala 2(!) hodiny... :( Zkusím obrázky vložit ještě jinak, ale dochází mi trpělivost a chuť.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nena nena | 20. července 2018 v 23:53 | Reagovat

ďakujem :) Vážne si cením, že si s týmito informáciami dávaš toľkú námahu a spracovávaš to (hlavne keď blog.cz robí často zlobu).  Určite ti niektoré informácie pomôžu aj pri písaní poviedky, veľa krát sa aj mne stalo, že z jednej informácie sa dajú čerpať rôzne nápady :) takže sa teším na pokračovanie :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama