Watashi hadare? 12

8. července 2018 v 22:31 | Sasukey |  Watashi hadare

Muž přede mnou na futonu přerývavě funěl a lapal po dechu. Čelo měl orosené potem a rty opuchlé a vysušené. Největší problém byl ale jeho hrudník. Byl na levé straně nafouklý a promodralý. S každým nádechem se zvětšoval a nabýval větších rozměrů, zatímco pravá strana vypadala zdravě. Třesoucí dlaní jsem mu osušovala čelo a zároveň přidržovala jeho tělo Tsunade-sama, které klečela naproti mně a brala právě do ruky dlouhý ostrý nůž.


Soustředěně odměřila prsty vzdálenost od jeho klíční kosti a následně mu nožem opatrně zajela pod kůži a žebra na levé straně plíce. Ozvalo se slabé zasyčení a hrudník se jako zázrakem zmenšil na původní velikost. Muži se viditelně ulevilo, neboť začal pravidelně a zhluboka oddechovat a celkově se jeho stav stabilizoval. Tsunade mu do rány zasunula dutý bambus a navrch přilepila kus vepřové kůže a místo kolem rány místo pomazala tlustou vrstvou kašovité hmoty z bylinek.

"Hotovo." oddechla si a utřela si zpocené čelo moje senseika. Obdivně jsem se na ni podívala a pomyslela si, jak jsem se v ní mýlila. Před třemi týdny, kdy jsem ji vzala na milost a nechala si od ní dávat lekce ranhojičství a jedů, bych si nikdy nepomyslela, že k ní budu cítit takový respekt. Tsunade‑sama za tu dobu vyléčila a zachránila celkem dvacet lidí, povětšinou ninjů. Některým šlo o holý život a počítala se každá sekunda. Například tomuto muži. "Víš, co jsem právě udělala?" vytrhla mě ze zamyšlení. Zahanbeně jsem zavrtěla hlavou a zvědavě očekávala její vysvětlení.
"Ten muž měl prasklou plíci. Nadechnutý vzduch mu unikal do hrudního koše a ten se pak zvětšoval. Tím, že jsem ho propíchla, jsem umožnila vzduchu dostat se ven." poučila mě a já přikývla na znamení, že rozumím.
"Pojď, přesuneme se k dalším lidem." pokynula mi k odchodu, zatímco muže převzal Kabuto a jeho pomocníci. Došli jsme do místnosti, kde leželi na zemi dva postarší muži, jejichž obličeje byly pokryté směsí sazí, krve a puchýřů. Znechuceně jsem odvrátila tvář, ale tímhle gestem jsem si vysloužila tvrdý políček do tváře od Tsunade, která si dala naštvaně ruce v bok. Pořád jsem si ještě nezvykla na některé typy zranění a určité procedury mi dávaly pořádně zabrat.
"Ty máš těm lidem pomáhat, ne se jich štítit!" okřikla mě a přísně si mě měřila.
"Omlouvám se." pokorně jsem řekla a pohlédla na dva muže.
"Tyhle dva ošetříš sama." rozkázala mi a otočila se na patě. "Popáleniny jsem ti ukazovala, tohle je další část tvého tréninku. Hodně štěstí." dořekla a zasunula dveře do místnosti. Vystrašeně jsem polkla a se zaťatými zuby jsem vzala mísu s vodou a bylinkami a šla k nim. Věděla jsem podle jejich oblečení, že jsou to vesničani. Nejspíš pálili uhlí a při tom se jim stala nehoda. Tohle zvládnu. Pomyslela jsem si a pustila se i přes odpor do práce.

*

"Sakuro-chan!" vykřikl radostně Naruto, když mě spatřil vejít do jídelní místnosti. Zamávala jsem mu a s podnosem plným rýže a zeleniny si přisedla mezi něho a Sasukeho. Ten mě pozdravil nepatrným kývnutím hlavy a dál se věnoval svému jídlu. "Jak to, že jsi nebyla na tréninku maskování s Yamato‑senseiem?" podivoval se Naruto a jako vždy mě celou poprskal. Utřela jsem si otráveně kousky rýže z tváře a věnovala mu mrazivý pohled. Ihned spolkl sousto a omluvně se na mě zakřenil. "Trénuji s Tsunade-sama, už jsem ti to říkala. Je to medic ninja a zkušená kunoichy." řekla jsem mu.
"Mhmm… poslední dobou tě vidíme v dojo pořád méně a méně." zamračeně uvažoval Naruto. Zamyslela jsem se nad tím a musela jsem uznat, že měl blonďák pravdu. Nejdřív mě uvolňoval ze svých tréninků jen Orochimaru s Kabutem, ale potom jsem mohla odcházet na ranhojičskou budovu do vesnice a pomáhat ošetřovat raněné, kdykoli Tsunade chtěla.
"Myslíš, že je to rozumné, přestat se věnovat přípravám na zkoušky Jouninů?" přerušil můj tok myšlenek znovu Naruto. Na kratičký okamžik jsem postřehla i Sasukeho pohled a mírné zamračení. "Chci říct," odkašlal si a pokračoval, "všichni ví, že jsi jedna z nejlepších, ale proč tě tak najednou začalo zajímat léčení raněných? Nikdy mi nepřišlo, že bys chtěla být medicem."
Co jsem měla Narutovi říct? Že už jim fyzicky nestačím? Že mi po technické stránce už nemají senseiové co předat? Nebo že jsem prostě zvědavá a chci prohloubit své znalosti v téhle oblasti? Tsunade-sama mi otevřela bránu do úplně jiného světa. Vždy jsem se učila lidi jen zabíjet a teď jsem měla možnost jim pomáhat přežít. Usmála jsem se na mé dva společníky a pokrčila rameny. "Chci vyzkoušet něco nového, umění léčit je nedílnou součástí umění jak přežít."
Sasuke si odfrkl a zase se zaměřil na svou misku rýže.

Po jídle jsme šli opět už za tmy po cestě. Cítila jsem, že začíná být čím dál tím větší zima a smráká se každým dnem dřív. Z listnatých stromů líně opadávaly listy a foukal studený vítr. "Nad čím přemýšlíš?" vytrhl mě z úvahy Sasuke.
"Za chvilku je tady zima." povzdechla jsem si a z pusy mi vyšel obláček páry.
"Tak to většinou bývá, že po podzimu je tu sníh." rýpl si přátelsky a já ho dloubla loktem.
"Já vím, ale znamená to, že si budu muset udělat zásobu dřeva, víš?"
"Hm, to já taky." opáčil Sasuke. Zasmála jsem se posměšně a otočila se k němu.
"Vždyť bydlíš s ostatními chuunniny společně! Každý vezme několik kusů špalků a za den máte hotovo. Jenže já bydlím sama a musím ten dům vytopit taky… potrvá mi to zase několik dní." zabručela jsem.
"Každý rok dělám dřevo s tebou." řekl najednou Sasuke a zamračil se. Zarazila jsem se, a pak zrudla hanbou, že jsem na svého přítele zapomněla. Opravdu mi každý rok pomohl se zimními přípravami.
"Omlouvám se." pronesla jsem tiše, vsunula svou ruku pod Sasukeho paži a letmo přiložila hlavu na jeho rameno. Cítila jsem, jak se napjal a ztuhnul. "Vím, že mi každý rok pomáháš a moc si toho vážím." zářivě jsem se usmála, zatímco na mě zaraženě koukal pár jeho černých očí. Překvapeně jsem si v tu chvíli uvědomila, jak je tohle gesto intimní. Pak jsme za sebou uslyšeli nějaký hluk a než jsem se stihla otočit, Sasuke se z mého sevření vymanil a poodstoupil o dva kroky přede mě. Podívala jsem se na znak Uchiha klanu na jeho zádech a na katanu za obi a usmála jsem se. Dotkla jsem se svého wakizashi, které jsem měla připevněné za opaskem. Minulý týden mi rada starších konečně povolila nosit tuto příruční zbraň, stejně jako Sasukemu katanu.

Naruto a ostatní nás za chvíli doběhli, a tak jsme byli se Sasukem násilně vtaženi do debaty, která se točila okolo slavnosti ve vesnici, která měla být za několik týdnů. On se tvářil vyloženě otráveně a odsekával jednoslovné odpovědi a já se cítila nepříjemně, protože většina otázek směřovala na pití a ženy a oblíbené podniky, kam chtěli jít. Netušila jsem, co budu sama na slavnosti ve vesnici dělat, jestliže se půjdou všichni kolem mě opít a navštíví nevěstinec. S ruměncem na tváři jsem se s nimi rozloučila a opustila smějící se skupinu. U dveří mého příbytku mě však zadržel otrávený a naštvaný hlas. "Nepůjdu s nimi za ženami."
Zmateně jsem se otočila a pohlédla do nafouknutých tváří Sasukemu, který stál se zkříženýma rukama před tělem a tvářil se naštvaně… a nervózně? "Prosím?" zeptala jsem se, protože jsem jeho poznámku moc nepochopila. Sekl po mě černýma očima a mírně se začervenal. "Na oslavách nového roku. Nepůjdu s nimi do nevěstince. Já… nestojím o to." zamumlal rychle a dál rudnul.
"Eh… Tak dobře." odpověděla jsem zmateně a snažila se přijít na důvod, proč mi to chtěl říct. "P‑potřebuješ ještě něco?" přešlápla jsem na prahu a nervózně se zasmála. Hodil po mě jeden chladný pohled a otočil se. "Ne, to je všechno. Dobrou."

*

Do lázní jsem ten večer šla zamyšlená. Pořád se mi hlavou honil Sasukeho výraz, když stál na terase před mým domem. Při vzpomínce na rudou tvář ve mně ještě pořád bublal smích. Došla jsem k horkému pramenu a rozpustila si vlasy. Protřepala jsem hlavou a svlékla si kimono.

"Ahoj, Sakuro."
Leknutím jsem nadskočila a otočila se k ženskému hlasu po mé pravici. Z pod kamenné bočnice u jezírka vyplavala Tsunade a pobaveně si mě měřila. Přitiskla jsem si spodní košili k tělu a stydlivě sklopila zrak. Nebyla jsem ráda, když mě někdo viděl takhle. Od nepříjemného shledání s Orochimarem jsem si dávala velký pozor během koupelí. Dnes jsem měla plnou hlavu Sasukeho, a tak jsem polevila v ostražitosti. "Neboj se, jsme přece ženy, není se proč stydět." pronesla konejšivě Tsunade a líně se opřela o kamennou hranu. Opatrně jsem se tedy svlékla a vstoupila do vody za ní. Usedla jsem na protější břeh a snažila se ji ignorovat. Když jsem začala s omýváním těla, moje společnice se srdečně rozesmála. Trochu podrážděně jsem se na ni podívala a uvažovala, co tak směšného ji pobavilo.
"Ty asi nejsi moc zvyklá na přítomnost jiné osoby při koupeli, že?"
"Do teď jsem byla jediná kunoichy ve výcviku." podrážděně jsem zabručela do vody a Tsunade překvapeně povytáhla obočí. "Víš, že ve vesnicích je běžné koupání mužů a žen společně?" poznamenala a mrkla na mě. Zamračeně jsem na ni hleděla a nechala její větu bez odezvy. "Chci říct, že to není nic neobvyklého, možná by sis měla zvyknout na přítomnost někoho jiného." uklidňovala mě, když viděla můj výraz.
"Nechci si zvykat na vyrušování při tak intimní věci." odsekla jsem.
"Někdo to bere jako příležitost k seznámení nebo společnosti." opáčila Tsunade a trochu smutně se na mě podívala. "Možná by ses měla na jisté věci koukat trochu s odstupem a z druhé strany, Sakuro."
Opět jsem mlčela, protože její slova se zahryzla do mého mozku jako shurikeny. "Víš… já vím, že jsi to tu určitě neměla lehké, ale jako shinobi a zvlášť jako kunoichy se musíš naučit přizpůsobovat a splynout s prostředím." pokračovala dál.
"Takže, abych byla dobrý ninja, musím se naučit koupat s cizími lidmi?" poznamenala jsem ironicky. Tsunade se na mě zamračila a nesouhlasně sykla. "Nemusíš mě hned chytat za slovo. Ale když už ses na to tak zaměřila… Co uděláš, až budeš na misi a tvým úkolem bude někoho svés-" zarazila se a pokračovala. "…někoho zabít právě v lázních? Nebo vyslechnout tajný rozhovor? He?"
"Asi to budu muset překonat." utrousila jsem. Spokojeně přikývla.
"Ne vždy si budeš moct vybrat pole působnosti. A krom toho, jak říkám, opravdu nejde o nic divného. Je normální při koupeli konverzovat."
"Nechodím sem, když jsou tu muži." Stydlivě jsem si ponořila hlavu a pořádně si umyla i vlasy.
"To jsi tu nebyla nikdy ani s tím Uchihou?" zeptala se naoko neutrálně Tsunade, ale já si všimla, jak se jí šibalsky zaleskly oči.
"Tsunade-sama!" načepýřila jsem se a nafoukla tváře přesně jako dnes Sasuke.
"No co? Jen se ze zvědavosti ptám." bránila se moje senseika a já se nepřestávala divit. "Tohle ženy taky dělají… že se navzájem svěřují a probírají různé věci."
"Hmm." zabručela jsem a přemýšlela, jak nejrychleji ukončit rozhovor a taktně se omluvit.
"Můžu se tě na něco zeptat?" pronesla důvěrně a přesunula se vedle mě. "Vím, že jsem tě tou otázkou už jednou překvapila, ale ráda bych to věděla a popřípadě ti v něčem poradila."
Změřila jsem si ji pochybovačným a nedůvěřivým pohledem. Už jsem si zvykla na její otevřený a někdy až netaktní způsob vyjadřování. Teď mě ale trochu děsila. Na co se, u všech bohů, chtěla zeptat? "Už jsi měla měsíční krvácení?"
Zarazila jsem se, ohromená její přímočarostí. Polilo mě horko. Zase ta potupná otázka…

*

"Náš informátor má zjevně zpoždění." poznamenal výsměšně tmavě oděný shinobi, zatímco jeho společník brousil tiše kunai. "Ticho. Přestaň si pořád stěžovat, jsi jak děcko." odsekl mu a dál se věnoval zbrani.
"Pf… Jako kdybychom si ty informace nemohli zjišťovat sami, je to potupné pro náš klan! Takový malý usmrkanec…" vyjel mladík a druhý muž mu věnoval znuděný pohled. "Ani nevíme, jestli mu můžeme věřit. Třeba to jen hraje a jde mu o to, nalákat nás do pasti."
"Prosím tě. Danzo mu důvěřuje a to stačí." zamračil se na něj druhý muž.
"Danzo-sama je zaslepený slávou a dobrým jménem jeho klanu." pak se zarazil a pak se zasmál. "Chci říct, bývalou slávou. Z té jejich rodiny už jich moc nezbylo." zarazil se, neboť nad sebou uslyšel nepatrný pohyb listí. Neváhal a vrhl tím směrem několik shurikenů. Ozvalo se zařinčení kovů a následně na zem vedle nich seskočil černovlasý mladík. V ruce měl katanu a pohrdavě si změřil muže, kterému vrhací hvězdice patřily. "Omlouvám se. Nastaly komplikace u severní hlídky."
"To nás nezajímá. Předej nám svitky a řekni potřebné informace." přerušil ho ninja, který doposud brousil zbraň a přešel do popředí. Mladík sáhl pod kimono a vytáhl svazek pergamenů, které byly opatřeny pečetí se znakem listu se spirálou uvnitř. Podal je muži a ten je schoval k sobě.
"Jouninské zkoušky se konají ve stanovené době. A ve vesnici se objevili za krátkou dobu dva saninové." poznamenal mladý ninja. "Jiraiya Gama a Tsunade Senju. To je vše."
Oba dva shinobi na sebe krátce zamračeně pohlédli. "Myslíš, že to má něco společného se současnou situací?"
"To pochybuju… Spíš shoda náhod."
"Proč šli do vesnice? Kontaktovali nějakou konkrétní osobu?"
Mladík se na malou chvíli odmlčel. "Ne. Mluvili pouze se stařešiny."
"Takže mezi nimi neexistuje žádná spojitost?" ujišťoval se ninja znovu.
"Jak jsem řekl, spíš shoda náhod." odpověděl chladně a otočil se k odchodu.
"Informace budou prověřeny, v příštím půlměsíci buď na místě prvního setkání s Danzoem, Uchiho." sykl na něj ještě shinobi a spolu se svým druhem zmizeli mezi stromy. Černovlasý Uchiha tiše proběhl tajnými stezkami kolem vesnice a nepozorovaně se vkradl přes hradby u zadní hlídky, kterou drželi nezkušení nováčci. Seskočil obratně ze stromu a u malého domu vedle malého bambusového lesíka se zastavil. Všiml si nedovřených větracích dveří. Na chvíli se zarazil a po tváři mu přejel stín strachu. Popošel blíž a nakoukl dovnitř. Neslyšel žádný zvuk, a proto se opatrně, nedýchajíc, protáhl dveřmi a zkontroloval vnitřek příbytku. Jeho zrak spočinul na osobě ležící v prostředku místnosti na rozloženém futonu. Dívka tiše a pravidelně oddechovala. Mladík nad ní stál několik dlouhých minut a bojoval se svými myšlenkami, které se mu honily hlavou. Tolik let… Tolik dlouhých let na tenhle pocit čekal a teď najednou nevěděl, co dělat. Neslyšně si klekl vedle hlavy a vzal do rukou jeden pramen růžových vlasů, které byly rozprostřené kolem. Dívka se zavrtěla a on se rychle zvedl a pozpátku vycouval ven.
*
Hoj! Po krátké pauze další díl (byla jsem na horách a skoro nemůžu chodit, tak bude aspoň čas na psaní) a opět taková poznámka. Vím, že v klasickém Narutovi má Sakura krátké vlasy, ale hrozně se mi líbila část flashbacku v jednom dílu Boruto, kde měla narostlé dlouhé. Přesně takhle si ji představuju i v povídce! :D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nena nena | 10. července 2018 v 13:17 | Reagovat

Wau je to krásne :) idem rovno na 13 diel :)))

2 Thesia Thesia | Web | 12. července 2018 v 0:02 | Reagovat

Krása! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama