Watashi hadare? 14

12. července 2018 v 15:00 | Sasukey |  Watashi hadare
"… A pak jsem mu pověděl, že přece nejsem nukenin, abych na něco takového přistoupil!" dořekl Naruto a všichni kolem stolu propukli v hlasitý smích. Včetně mě. Ačkoli jsem se ze začátku v Irachiku trochu styděla, protože jsem nebyla na takovou společnost zvyklá, musela jsem posléze uznat, že jsem se skvěle bavila. Na stůl nám neustále nosili nejrůznější misky s jídlem a nápoji a celkově se starali o to, abychom byli spokojení. Naruto seděl v čele stolu, za ním klečela ta tmavovlasá dívka Hinata.

Její jméno mi musel prozradit Kiba, neboť za celou tu dobu v hostinci nepromluvila. Já se Sasukem jsme seděli na levé straně a ostatní chuunninové si posedali tam, kde bylo volné místo. Neušla mi taky přítomnost několika geish a dívek, které občas něco pronesly, ale spíš jen budily dojem, že jsou na ozdobu a jejich krása doplňuje celkovou slavnostní atmosféru. "Dobrá, je čas na první přípitek!" vykřikl radostně blonďák a zvedl láhev saké, která doposud stála nedotčená na podnose. Nalil každému do misky a sám tu svoji zvedl do výšky. "Tak tedy: Vše nejlepší do nového roku! Příští zimu se tu opět setkáme ve zdraví!" dořekl a ostatní mu vesele přitakali. Nejdřív jsem trochu zaváhala, neboť jsem alkohol nepila a netušila jsem, co to se mnou udělá, ale nakonec… když je to jednou za čas, nic se nestane. Koutkem oka jsem postřehla, že i Sasuke na jeden lok vypil obsah svého kelímku. Napodobila jsem ho.

Chutnalo to… zvláštně. Nikdy jsem podobnou chuť v puse neměla. Trochu sladké a zároveň pálivé. Chvíli mě ta tekutina hřála v krku a já se usmála. Všimla jsem si, že se na mě všichni okolo stolu koukají. "No co?" vyštěkla jsem a zrudla. "Je to jen jeden pohárek!" bránila jsem se. Naruto se rozesmál a Sasuke ušklíbl. "My víme, Sakuro-chan. Jen jsme se vsázeli, jestli se vážně napiješ." rozpačitě se podíval na Sasukeho a ten vytáhl z kimona několik mincí a hodil mu je.
"Co? Ty sis na mě vsadil?" zlobila jsem se na Sasukeho a zatahala ho za rukáv. "Tss… To je směšný." durdila jsem se a ostatní se ještě víc rozesmáli.
"Fajn, čas na druhý přípitek!" zvolal Naruto a opět se drápal po flašce, která zatím nebyla prázdná. Polekaně jsem si uvědomila, že mi dolívá další misku po okraj. Marně jsem se mu ji snažila vytrhnout, ale byl rychlejší. "Tak, teď to musíš vypít, jinak bys měla v příštím roce smůlu!" zachechtal se Kiba a plácnul si s blonďákem.
"Tupci.." utrousila jsem potichu, ale šálek si vzala a znovu ho spolu s ostatními kopla do sebe. Ucítila jsem slabé drbnutí do levého stehna a překvapeně se otočila k Sasukemu. Nenápadně se ke mně nahnul a pošeptal mi do ucha: "Nepřeháněj to, Sakuro." Nepatrně jsem se při těch slovech zachvěla. Ne proto, že by mi jeho poznámka nějak nahnala strach, ale ze Sasukeho horkého dechu a téměř minimální vzdálenosti mezi námi, mi naskočila husí kůže a opět jsem zrudla. Věděl, jak na mě působí nebo si vůbec neuvědomoval, že mě tak moc přitahuje?

Nahnula jsem se k němu taky blíž a potichu na něj sykla: "Nemusíš se bát, Sasuke-kun. Budu v pohodě, nejsem malá." Uraženě jsem se odtáhla a ignorovala ho.
"Chmm." odsekl a vztekle se napil dalšího šálku saké. Napodobila jsem ho. Trucovitě jsem mu chtěla dokázat, že si můžu dělat, co chci a on mě nemá co komandovat. Zanedlouho bylo taneční představení a potom loutkové divadlo s maskami, u kterého Naruto nechal přinést další láhev. Opět na další přípitek. "Eh, myslím, že mám dost." ubezpečovala jsem ho, když mi bral z rukou šálek a nalíval další rundu. Jako vždy byly moje námitky nevyslyšeny a já byla donucena si s nimi opět přiťuknout na zdraví. Utřela jsem si po saké pusu a protřela si oči. Najednou by mi bylo hrozně těžko a jakási horkost mi stoupla až do hlavy. Všimla jsem si vějíře od Sasukeho vedle mě a s nadějí, že se trochu ochladím, jsem se s ním začala ovívat. "Jsi v pořádku?" zašeptal opatrně.
"Hai, hai!" zachichotala jsem se, protože moje slova byla těžká a špatně se mi vyslovovalo. Jakoby se mi jazyk přilepil na patro.

"Zdravíme! Máte ještě místo?" zahalekal někdo u dveří a do místnosti k všeobecné slávě ostatních došel Shikamaru, Sai, Chooji a Lee.
"Jasně, jasně!" odpověděl Naruto vesele. "Posuneme se, místa je tu dost. Sakuro, Sasuke, zmáčkněte se, prosím. Kibo, ty se taky posuň, ať jim uvolníme prostor." rozkázal a sám se trochu odsunul stranou. Sasuke slabě zavrčel, ale uposlechl a přitiskl se blíž ke mně. Nejistě jsem polkla a snažila se působit klidně, i když jsem byla z jeho hřejícího těla vedle mě úplně mimo. "Jo, to chce další přípitek!" zakřičel radostně Naruto a jal se opět do rozlévání saké. Když jsem si automaticky sahala pro misku, zastavila mě Sasukeho dlaň. Sice jemně ale nesmlouvavě mě chytil za zápěstí a stáhnul mi ruku zpět do klína. Rozčileně jsem se na něj podívala. "Myslím, že ti to nedělá dobře." obořil se na mě tiše a stiskl mě silněji. Věděla jsem, že je alkohol zrádný, ale vadil mi způsob, jakým se se mnou Sasuke bavil. Neměl právo mi nic zakazovat. Uvědomila jsem si, že pořád drží mou ruku v klíně a razantně se mu vytrhla a vypila naráz obsah své misky.
"Ještě jednu, Naruto." poručila jsem si a napřáhla ruku k překvapenému kamarádovi. Přitom jsem Sasukemu oplácela vražedný pohled. "Ale no tak, nechtěl jsem tu rozpoutat nějakou párovou hádku." bránil se nervózně blonďák a Sasuke po něm hodil prázdnou miskou od rýže. Naruto se jí ale se smíchem vyhnul a ještě na něj udělal nějaký významný posunek rukou. Nechápala jsem, co to mělo znamenat, ale Sasuke se od něj odvrátil a zkřivil tvář do vzteklé grimasy.

Po čtvrté flašce jsem přestala počítat své poháry. Mírně se mi motala hlava a jazyk nefungoval správně. Snažila jsem se zaostřit svůj zrak na Sasukeho, ale ten byl klidný a vypadal v pohodě. Nenápadně jsem ho pozorovala. Věděla jsem, že si toho za chvíli všimne, ale bylo mi to jedno. Jakoby to saké kromě smyslů otupělo taky moji stydlivost a zábrany. Jemně jsem Sasukemu stiskla paži a on se na mě otočil. "Co je?" vypadlo z něj. Usmála jsem se a zatahala ho za ušní lalůček. Přitáhla jsem si ho blíž a chytila jeho hlavu. Měl ji tak velkou. Přišlo mi to hrozně vtipné, a tak jsem vyprskla smíchy.
"Co to sakra děláš?" protestoval Sasuke a snažil se z mého dotěrného úchopu vymanit.
"Po-počkej… chvíli." škytla jsem a opřela se mu o rameno a zavřela oči. Uvědomila jsem si, že je najednou v hostinci ticho. S přemáháním jsem od sebe odlepila víčka a podívala se kolem stolu. Někteří se potichu pochechtávali a jiní dělali, že naši situaci záměrně ignorují. Nebylo ale pochyb, že si toho všichni všimli. "Je čas jít." zavelel Sasuke a zvedl se.
"P-počkej, je teprve chvíle po půlnoci, ještě ani nepouštěli ohňostroj!" zaprosil Naruto, ale černovlásek nesmlouvavě zavrtěl hlavou a popadl mě za pas. "Mhm… já ješ-ještě nechci j-jít, Sasuke." fňukla jsem leklým hlasem a všichni kolem vybuchli v hlasitý smích. "Neptal jsem se tě." opáčil a zvedl mě lehce na nohy. Skoro bych přepadla, kdyby mě stále rukama nepodpíral. "Tak se o ni dobře postarej!" zvolal za námi Naruto a ostatní Sasukemu k čemusi bujaře blahopřáli a mávali do vzduchu pěstmi.

Mírně jsem klopýtala, ale díky Sasukeho silným pažím, které mě držely v pase, jsem byla alespoň částečně schopná držet rovnováhu. Zdálo se mi to, nebo bylo všechno… rozmazané? Koukla jsem se na zem a přišla mi, že se neustále sklápí dolů a dolů. "Kam běžíš?" zašeptala jsem opilecky a uklouzla na sněhu. Přepadla jsem dopředu a se zaujetím sledovala běžící zemi. "U všech bohů…" pronesl Sasuke a zvedl mě znovu z cesty. "Dávej pozor." okřikl mě a pevně chytil pod žebry. Slabě jsem sykla bolestí, protože mě trochu zmáčknul. "Sasuke-kun, ta země se hýbe." vysvětlovala jsem a gestikulovala rukama ve snaze ukázat, jak cesta padá dolů.
"Jo, Sakuro, země se hýbe." slabě vzdechl kamarád a dál nás oba táhl k ninja čtvrti.
"Ty-ty se… na mě zlobíš?" zeptala jsem se smutně a pátravě se zahleděla do jeho tváře. "To protože… jsem moc pila?" Sasuke mlčel a neodpovídal mi. Bouchla jsem ho pěstí do hrudi a to ho donutilo zastavit. Zamračil se. "Pořád jsi tak potichu." nafoukla jsem naštvaně tváře. "Dokonce i teď, když bys mi mohl něco říct, tak mlčíš."
"Jsi opilá." přerušil mě a znuděně se mi podíval do očí.
"To… je vedlejší!" vyhrkla jsem a on pobaveně zvedl jedno obočí. "Hlavní je, že jsem se bavila…Ty ses bavil?"
"Mhm."
"Líbilo se ti to ne? Být s přáteli venku… Vím, že ti to udělalo radost, i když to nedáváš najevo." zašeptala jsem a přivinula se blíž k němu. Na chvíli se zarazil, ale snažil se nezpomalovat krok. "Proč se na chvíli nezastavíme. Je tu tak krásně." zamručela jsem mu do kimona a podívala se mu do očí. Skoro splývaly s tmavou oblohou nad námi.

Najednou vzduch prořízl svištivý zvuk a nebe se roztříštilo na tisíce barevných kousků. Vylekaně jsem Sasukeho popadla a zacloumala s ním. To jsem měla vidiny z alkoholu nebo se to opravdu dělo? "Sasuke! N-nebe, ono hoří!" vykřikla jsem a nechápala, proč je můj společník tak v klidu. "Nebo taky padá?"
"To je ohňostroj, Sakuro." vysvětlil prostě a mírně se pousmál nad mou hysterií. "Jsou slavnosti, vzpomínáš?"
Neodpověděla jsem. Jen jsem s očima dokořán sledovala tu nádheru. Hvězdy byly kouzelné, ale od téhle barevné podívané jsem nemohla odtrhnout zrak. Stáli jsme tam se Sasukem několik dlouhých minut, než ohňostroj skončil. Když obloha opět potemněla, uvědomila jsem si, že se třesu zimou. "Pojď, ať neprochladneš." popohnal mě a mírně do mě strčil. Zasmála jsem se a předběhla ho. Vesele jsem mu zamávala a běžela svými mini krůčkami napřed. "Sakuro! Spadneš." utrousil za mnou chladně, ale doběhl mě. Vydechla jsem horký vzduch a u rtů se mi tvořila pára. "Ale no tak, vždyť je to zábava, nikdy si neběhal ve sněhu?" překypovala jsem nadšením a rozvířila kolem sebe čerstvě napadaný poprašek. Sasuke si odfrkl. Nabrala jsem hrst bílé hmoty do rukou a šibalsky se přikladla k černovláskovi zezadu. "Chytej!" vykřikla jsem rozjařeně a v momentě, kdy se otočil, přistála mu na hlavě sněhová koule. Hlasitě jsem se rozesmála, zatímco si Sasuke naštvaně otíral obličej a vlasy. "Tak a dost." prohlásil a hrubě mě popadl za boky. Leknutím jsem nadskočila a vyděšeně ho od sebe odstrkovala. "Když nejsi schopná jít normálně…" zamumlal si pod nosem a jedním rychlým pohybem si mě přehodil přes záda. Přidušeně jsem vyhekla, protože mi tím tlakem vyrazil dech. Po několika krocích jsem už bolestivě funěla, protože se mi jeho ramena tlačila na břicho a pánev a při každém nadechnutí jsem slabě sykla. "S-Sasuke, to bolí. Pusť mě dolů, už je to jen kousek." zaprosila jsem a poškrábala ho na zádech. Ucukl a já si s překvapením uvědomila, že je lechtivý. Udělala jsem ten samý pohyb prsty ještě jednou a to už jsem smíchy málem brečela. Po všech těch tréninzích a bojích v dojo… Sasuke Uchiha byl lechtivý na zádech? "Přestaň!" okřikl mě a já znovu vyprskla smíchy. Naštvaně si mě sundal z ramene, ale místo toho, aby mě postavil na cestu, chytil mě do náruče a nesl mě dál jako mimino. Nevěděla jsem, co s rukama, tak jsem mu je obtočila kolem krku. Zvědavě jsem mu po kůži začala přejíždět prsty. "Nechej toho." ucedil skrz zaťaté zuby a ani se na mě nepodíval. Ušklíbla jsem se a opřela si hlavu o jeho hruď. Cítila jsem, jak mu zrychleně tluče srdce. "Jsi úplně horký, Sasuke-kun." zašeptala jsem mu do kimona s úsměvem. "Dokonce i na krku pálíš."
"Chm." mi bylo odpovědí.
Zavrněla jsem se v jeho rukách a spokojeně zavřela oči. Proč mě nikdy ještě takhle nenesl? Bylo to příjemné…

Probudilo mě ostré světlo. Otevřela jsem pomalu oči a zakaleným opileckým pohledem zaostřila. Ležela jsem ve svém domě a zírala do hořící svíčky na stole. Vedle mě seděl Sasuke a rozdělával právě futon. Asi jsem na chvíli usnula. "Sasuke-kun, už jsi mě sem přinesl?" zívla jsem a otočila se na bok k němu.
"Mhm." odsouhlasil a popadl mě za zápěstí. Snažil se mě popostrčit k tomu, abych si lehla, ale docílil jen toho, že jsem přepadla k němu na klín. Slyšela jsem, jak se naštvaně nadechl a když jsem zvedla hlavu, viděla jsem jeho oči obrácené v sloup. Zahihňala jsem se a klekla si. "Jsi t-tak hodný…" zašeptala jsem a rozvázala si obi. "Vím, že se o mě staráš a pomáháš mi." mluvila jsem dál a soustředěně si sundávala vrstvy oblečení. Bylo mi takové horko… Sasuke hlasitě polkl a snažil se mě přikrýt dekou. Rozesmála jsem se a vysvlékla si haori i poslední zbytky doplňků z kimona. Zůstalo na mě jen lehce přehozené modré se znakem. Sasuke vpíjel svůj pohled na podlahu před sebou a ani se nehnul. Jakoby byl vytesaný z kamene. V břiše jsem měla podivné motýly a v hlavě mi bouchaly ohňostroje jako před chvíli na obloze. Třesoucí rukou jsem uchopila Sasukeho tvář a otočila ji k sobě. Mlčky jsme na sebe hleděli, nedýchajíc, v očekávání co bude dál. Z ničeho nic se mi sesunula látka z levého ramene a zastavila se až v úrovni mého hrudníku. Uvědomila jsem si, jak jsem před Sasukem odhalená a zrudla jsem jako pivoňka. Vždyť jsem měla kimono z velké části rozvinuté a navíc mi sjelo dolů… Sasukemu se ale najednou zkřivil obličej do podivné grimasy a sám mi rukáv narovnal a přehodil zpátky. Při tom se mě omylem dotkl na klíční kosti a já se bezděky zachvěla. "Um… D-děkuju, že jsi mě uložil Sasuke-kun." vyhrkla jsem přidušeně a dál hypnotizovaně hleděla do jeho černých očí. Pohled mi sjel níž k jeho krku a zastavil se na hrudi. Postřehla jsem, že nějak sípavě a mělce dýchal. Byl nervózní?

"Lehni si." rozkázal mi potichu a odvrátil pohled. "Je pozdě a jsi unavená." Nechtělo se mi jít spát. Měla jsem chuť na… co vlastně? Teplo Sasukeho těla sálalo a já toužila, aby mě vzal do náruče jako tam venku. Tak dobře se mi u něj leželo…
"Sasuke," zaprosila jsem tiše, "lehni si tady chvíli se mnou."
"Máš divné nápady." vyletělo z něj. Naštvaně jsem našpulila rty a nahnula se k němu víc. Rozparkem mi vyjela noha, kterou jsem si klekla k Sasukemu. S ruměncem na tváři se ode mě odtáhnul, ale já byla rychlejší. Popadla jsem ho za krk a stáhla k sobě na futon. Ztěžka se na mě svalil a horečně se snažil posadit a dostat se z mého dosahu.
"Sakuro." zavrčel zlostně a vyšklubl se z mého úchopu.
"Sasuke!" oplatila jsem mu ironicky oslovení a s jiskřičkami v očích se na něj ušklíbla. Co mě to proboha napadalo? "Chceš se teď v noci prát?" zašeptala jsem pobaveně a bleskově ho obemkla svými stehny v těsné škrtící pozici. Vyjeveně sebou cuknul a ohromeně zíral na mou odhalenou kůži. Kimono se mi vyhrnulo až někam k pasu. "Co koukáš?" vyjela jsem na něj naštvaně a zvětšila stisk. "Přestaň, nebo tohle špatně skončí." výhružně ucedil mezi zuby a pevně mě chytil za stehna. Pod jeho horkými dlaněmi jsem celá nadskočila. Místo, kde se mě dotýkal, bylo rázem jako žhavé jako kamna. "Navíc…" odmlčel se významně, a pak dodal: "Oba víme, že ti boj na zemi moc nejde."
"Možná potřebuju víc cvičit." opáčila jsem zastřeným hlasem a cítila jsem, jak se nade mnou Sasuke celý třese. To mu byla taková zima? V tom jsem si všimla i změny jeho očí. Celé se lekly a jeho pohled byl nějaký zakalený. "Jsi v pořádku?" starostlivě jsem změnila tón hlasu a přiložila mu ruku na čelo. "Nemáš horečku?" Neodpověděl, jen přivřel oči a začal zrychleně oddychovat. "Možná ti ten alkohol taky neudělal dobře…" uvažovala jsem nahlas, když v tom okamžiku mě Sasuke zatlačil hrubě na futon a přiškrceným hlasem se na mě obořil. "Nedělej mi…! To…" zaskřípal zuby a urychleně se zvedl. Hodil na mě přikrývku a nervózně se otřásl.
"Sasuku-kun… dobrou noc." zašeptala jsem, zatímco odcházel a zavíral za sebou dveře. Hlava mi klesla těžce na podložku a já v mžiku usnula.
*
Jupí! Dámy (a možná pánové), narozdíl od minulé kapitoly, na tehle díl jsem patřičně pyšná. Psaní mě bavilo (možná to bylo inspirativní japonskou hudbou) a myslím, že se mi povedlo docílit přesně takové atmosféry, jakou jsem původně zamýšlela. Nechci jít na všechno zbrkle a naši hrdinové jsou vázáni jistými ehm... kodexy chování a mám v úmyslu hlavní sasusaku scény trochu napínat, jak už jsem jednou zmiňovala. :) Snad se vám díl líbil a trochu jsem vás potěšila opilou Sakurou,
Sasukey
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nena nena | 12. července 2018 v 16:57 | Reagovat

Atmosféra bola skutočne veľmi podarená a jedinečná :) Naozaj ma baví, že sa do ich vzťahu nepúšťaš rýchlo, to neskutočne oceňujem :) Vývoj týchto postáv je perfektný. Sasuke čo sa drží a Sakura absolútne nechápe čo sa deje, to je dokonalé :D
Opité dievčatá nie sú síce mojou šálkou čaju, obzvlášť nie AŽ takto, ale keď je to len "raz takto výnimočne" tak mi to nevadí, predsa len, ide o niečo nové v jej živote a HLAVNE sa teším na nasledujúce ráno :D :D :D nech je to epickéééé :D

2 Thesia Thesia | Web | 14. července 2018 v 21:50 | Reagovat

Je to boží!!! Super mega cool díl! :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama