Watashi hadare? 15

16. července 2018 v 10:08 | Sasukey |  Watashi hadare

Probudila jsem se s nesnesitelnou migrénou. Tupá bolest mi vyskakovala až ke spánkům, které jsem si promnula a pomalu otevřela oči. Zamžourala jsem do šedivého světla, které vypovídalo o sychravém ránu a zimě, která panovala venku. Pracně jsem se posadila a snažila se vybavit včerejší večer a noc. Hatsumo, dárek od Sasukeho a začátek v Irachiku jsem si pamatovala do detailů, pak už byly mé vzpomínky jako v mlze. Pár útržků rozhovorů, saké a pak… procházka se Sasukem a sníh?

Marně jsem se snažila rozpomenout, ale za nic na světě jsem nechápala, jak jsem se dostala k sobě domů a na futon. S rostoucí nervozitou v břiše jsem se dala do uklízení oblečení a do rychlé hygieny. Hanbou bych si nejradši nafackovala. Poprvé v životě jdu někam do společnosti a takhle to dopadne…

"Ohayo." zamumlala jsem ospale u stolu v jídelně. Sasuke ani nezvedl tvář od jídla. Co se včera sakra stalo? Napjatě jsem si sedla a polkla knedlík v krku. Neviděla jsem nikde Naruta ani ostatní chuunniny, ale nechtěla jsem se ho moc vyptávat. Nejspíš měl špatnou náladu. "Tak… Jak sis to včera užil?" zeptala jsem se nervózně ve snaze rozproudit konverzaci. Položil v klidu hůlky haši a zabodnul do mě oči. Po dramatické odmlce mi řekl: "Myslím, že bys neměla pít. Nikdy." To poslední slovo hlasitě zdůraznil a opět se pustil do jídla. Zaraženě jsem ho sledovala. "Dělala… dělala jsem něco nevhodného?" zašeptala jsem pohoršeně a zrudla. Sasuke se ušklíbl a věnoval mi jeden z těch svých "jsi-kus-idiota" pohledů.
"Myslím, že ses bavila." utrousil nakonec, jenže to mi moc náladu nezvedlo. Netušila jsem, jestli to myslel sarkasticky, nebo vážně. "Ty jsi mě včera doprovodil domů?" vyzvídala jsem dál a snažila se potlačit dávení, které mi způsobovalo tuhé jídlo. Třesoucí rukou jsem nalévala čaj a Sasuke mě pobaveně pozoroval. "Já jen, že si tu cestu moc nepamatuju." povzdechla jsem a v očekávání pohlédla na Sasukeho.
"Mhm. Byla jsi trochu mimo." zahučel a napil se. "Takže si nic vážně nepamatuješ?" podotkl a střetl se s mým pohledem.
"Ne, bohužel. Asi to na mě to víno působí trochu silněji. Každopádně jsem moc ráda, že jsi tam byl a uložil mě!"
"Mhm."

"Haruno Sakura!" zvolal náhle někdo u vchodu. Otočila jsem se k muži ve dveřích, který mi posunky naznačoval, ať jdu za ním. Otráveně jsem se zvedla a mávla na rozloučenou zamračenému Uchihovi. "Ohayo, co potřebujete?" Byl to obyčejný poslíček. Většinou tihle lidé jen vyřizovali vzkazy nebo doručovali balíky. "Rada starších si vás žádá na schůzce. Přijďte ihned." dořekl a uklonil se. V břichu se mi udělal kotrmelec. U všech bohů, snad jsem včera něco neprovedla. Polil mě studený pot při představě, že jsme se třeba poprala a někoho zranila. Jenže nic nenasvědčovalo tomu, že bych svedla včerejší večer nějaký boj. Šaty byly čisté a zbraně nebyly od krve. K hlavnímu domu, kde sídlil hokage a jeho poradci s radou, jsem došla v propoceném kimonu a s nervy na spadnutí. "Tudy, prosím. Následujte mě." nadutě mi rozkázal ten chlap a vedl mě přes hlavní bránu až ke vchodu. Otevřela nám služebná a ta mi beze slov pokynula, ať jdu s ní. Bezradně jsem otáčela hlavu k východu a zoufale se snažila přijít na jediný racionální důvod, proč tu jsem.

V tom jsem zahlédla za rohem známou blonďatou hlavu a zelené kimono. Nedbala jsem slušného vychování a rozběhla se za ní. Služebná mě pohoršeně okřikla, ale mě to bylo jedno. "Tsunade-sama!" vyhrkla jsem a senseika vyprskla smíchy. Pak se zamračila a přejela mě zkoumavým pohledem. "Vypadáš hrozně." zamumlala a založila si ruce v bok.
"Nevíte, proč mě sem rada zavolala?" zeptala jsem se otráveně a ignorovala její štiplavou poznámku. "Představ si, že vím." opáčila tajemně a otočila se na ke mně zády. "Chovej se slušně, kleč, tak jak jsem tě včera učila a mluv co možná nejméně."
"Cože?!" zaúpěla jsem a vjela si rukama do vlasů. Nakonec jsem usoudila, že musím čelit svému osudu. Jen ať je to rychle za mnou…

"Vstupte." rozkázal někdo vevnitř a já nervózně polkla. Stála jsem u prahu pokoje a čekala na pokyn, kdy vyjít. Dveře se energicky odsunuly a já pohlédla na všechny muže v příjímacím pokoji a na Tsunade, které klečela mezi nimi u stolu. Nejstarší muž v čela na mě mávnul rukou a já se roztřeseně uklonila a posadila se ke stolu k nim na volné místo. Překvapilo mě to. Nečekala jsem takovou atmosféru. Skoro to vypadalo, že jsme na čajovém obřadu. "Asi tě zajímá, proč jsme tě předvolali, Sakuro-san." podotkl a já mírně přikývla. Hořela jsem nedočkavostí, ale něco mi říkalo, abych držela své emoce a výlevy stranou. Koutkem oka jsem postřehla Tsunade, jak mě napjatě pozoruje s pevně semknutými rty. "Jmenuji se Senju Hiwa a je mi potěšením ti oznámit, že tě hokage spolu s radou vybrali jak vhodnou adeptku na plnění jisté mise v Zemi ohně."
Vytřeštila jsem oči a vyprskla údivem. Mise? Jak je to možné? Nerozuměla jsem tomu. Svraštila jsem obočí a přemýšlela. Povolení k samostatnému plnění úkolů mimo vesnici se udělovalo až po dovršení jouninských zkoušek a po oficiálním uznání statusu Shinobi Listové vesnice. "Vidím, že tě to trochu zmátlo." začal vysvětlovat Hiwa. "Obvykle nenecháváme plnit shinobi mise dříve, než dokončí svůj výcvik. Ale vzhledem k tomu, že už jsi před jistou dobou prakticky přestala navštěvovat dojo se senseii a začala ses věnovat léčitelství zde s Tsunade-sama… řekl bych, že můžeme v tomto případě udělat výjimku." Stále jsem mlčela a vstřebávala tu informaci. "Jednotně jsme se shodli na tom, že mimořádné události si žádají mimořádnou reakci. Je to přísně tajná mise a jediný, s kým budeš moc konzultovat přípravu a informace, bude tvá senseika Tsunade-sama." dokončil Hiwa svůj proslov a v místnosti zavládlo ticho.
"Rozumím." špitla jsem tiše a osazenstvo kolem stolu se uvolněně zasmálo.

*

"…Ten muž se jmenuje Danzou Shimura." mluvila Tsunade a já strnule poslouchala informace o mé nadcházející misi. "Vedl jistou dobu jednotku elitních zabijáků, většinou to byli uprchlí ninjové z této vesnice, proto o něm víme tolik. Dlouho se o něm nemluvilo, na začátku války se stáhl do ústraní." Tsunade si unaveně promnula spánky a já jí dolila čaj. "Díky…" zamumlala a pokračovala: "Chvíli se mluvilo o tom, že měl snad prsty i v jádru spiknutí proti klanu Uchiha, ale to náš zdroj nepotvrdil. Teď je ovšem zcela jisté, že se spojil s povstalci ze severní části feudálního království a zbrojí proti nynějšímu císaři."
"Víte, kde se zdržuje?" zeptala jsem se napjatě.
"Ano. Žije na okrajové části země. V paláci samotného feudálního pána."
"Když víte, kde je… proč jste za ním už dávno někoho neposlali?" zeptala jsem se podezřívavě. Něco mi na tom nesedělo. Celá ta mise a můj úkol. Vzadu v hlavě mi svědomí našeptávalo, že to nebude jen tak. "Proč na zločince s takovou armádou, který žije v opevněném hradu, posíláte nezkušeného ninju, jako jsem já?" Tsunade chvíli bezvýrazně hleděla, a potom se bolestivě usmála. "Chci říct… Už dávno mohl být mrtvý…" zamumlala jsem a zamračeně pozorovala ustaranou tvář senseiky.
"Ty ho nemáš zabít." přerušila mě Tsunade. "Někdo mu dodává zásoby kovů a zlata. Potřebujeme zjistit, kde a od koho, Sakuro. To je tvůj úkol. Dostat z něj informace."
Nechápavě jsem vrtěla hlavou. Mám ho vyslechnout? Proč by mi takové věci říkal? "Chápu, že jsi dost zmatená." utrousila potichu Tsunade. "Dochází ti aspoň trochu, proč jsme na tu misi vybrali právě tebe?"
Bezradně jsem trhla rameny a ona zaúpěla. "Proč si asi myslíš, že mě poslali, abych z tebe udělala dámu? Ne, že by se mi to teda nějak povedlo… Máš vůbec představu, co to znamená, dostat z muže informace? Jsi žena ninja, jsi kunoichi! Neříkej mi, že ti nikdo nevysvětlil, co bude tvoje náplň práce."
Pomalu mi docházel smysl slov, co Tsunade říkala. A vůbec se mi to nelíbilo. Nebyla jsem hloupá.
"Jsi krásná dívka." povzdechla si smutně a přejela prsty po mých vlasech. Odtáhla jsem se od ní dál a sevřela ruce v pěst. "Danzou je všeobecně známý tím, že vyhledává společnost geish a mladých žen pro potěšení. Jedna slavná okija s námi spolupracuje, ale žena, kterou jsme vysílali na mise, je už… jak to říct? Ehm, má nejlepší léta za sebou. Potřebujeme spolehlivou záruku, že se naše kunoichi dostane až do paláce v přestrojení a vybere si ji právě on. To ty jsi naše záruka, Sakuro." dopověděla mi a já stěží přemáhala vztek a pláč. Nejradši bych jí vrazila svůj meč do břicha a všechny stařešiny podřezala. "Mám-mám ho svést, že?" procedila jsem skrz zatnuté zuby. Mlčky přikývla. Nějakou chvíli jsme vedle sebe tiše seděly. "Muži rádi mluví po příjemné noci… Podívej, na cestu vyrážíš za týden. Do té doby se tě pokusím připravit, jak nejlépe budu moc-"
"Připravit na co?!" vykřikla jsem hlasitě a smetla rozzuřeně konvici s čajem ze stolu. "K čemu se mám podle vás připravovat? Vždyť mě vysíláte jako prodejnou couru, abych svedla muže, který zabíjí stovky nevinných lidí!"
"Sakuro-" zavrčela varovně Tsunade, ale já ji nenechala domluvit.
"Celý život, celý život trénuji! Dřu! Nevíte, co všechno jsem si musela vytrpět, abych se dostala až sem! A vy mi teď říkáte, že to všechno jsme podstupovala jen proto, aby mě nějaký chlap mohl zprznit?!" Postavila jsem se a Tsunade mě napodobila. Naštvaně jsme se měřily a já hlasitě oddechovala. "Ty hloupá, nanicovatá holko." sykla a začala sbírat střepy z podlahy. "Myslíš si, že jsi jediná, co?"
"Pochybuju-"
"Pochybuješ o čem? Myslíš, že jsi měla ty jediná těžký život? Nechtěj mě rozesmát… Proč si vyléváš zlost ze své nevědomosti na mě?! Každá žena ninja je nucena si jednoho dne vybrat, ty sis vybrala už dávno!" zařvala Tsunade a mrštila po mě střepy, které sebrala ze země. "A kromě toho, jde jen o sex. Myslíš, že je to nějaká vzácnost? Jestli si toho tak hrozně ceníš a bojíš se, radím ti, aby ses nejdřív něco naučila tady. Třeba se nějaký mladík v Konoze nabídne a zaučí tě. Danzou si sice nebude moct koupit tvé mizuage, ale ty aspoň nebudeš takhle vyvádět." odsekla a zuřivě si mě měřila. Došla mi slova. Naprosto zničená jsem se otočila a vyšla z jejího domu. Jak mohla…? Jak mi mohla říkat takové věci? Venku znovu chumelilo a já sotva viděla na cestu. Snažila jsem se samu sebe přesvědčit, že mám mokrý obličej kvůli sněhu…

*

Zuřivě jsem si drhla ramena a ruce kartáčem a prskala vzteky. Z horké vody v lázních se odpařovala pára a na hlavu mi slabě sněžilo. Sváděla jsem sama se sebou neuvěřitelný boj. Jedna moje část chtěla okamžitě utéct a zmizet co nejdál od Konohy. Co nejdál od těchhle šílených lidí. Na druhou stranu jsem složila věrnost a loajalitu téhle vesnici a našim vůdcům. K Listové mě drželo pouto mnohem silnější, než byl můj strach a potupa, které mě vystavili. Nemohla jsem utéct. Jako nukenina by mě ihned začali pronásledovat a po dopadení by mě čekala poprava. Byla jsem v pasti. Odmítnutí mise znamenalo zneuctění senseiů a pohrdání mým výcvikem, takže bych byla perzekuována taky. Uvědomila jsem si, jak směšné byly moje představy o životě ninji. Jirayia s Madarou mi tvrdili, že se nepodřizují autoritám a slouží jen tomu, komu chtějí. Tvrdili mi to dokonce i lidi tady. Byla to blbost. Teď už jsem věděla, že jsme jen loutkami mocnějších pánů a naše znalosti a výcvik, kterým jsme prošli, nám připomínal, komu máme být vděční. Potichu jsem vzlykla a ponořila si hlavu do vody. Neměla jsem ráda slzy. Snažila jsem se vůbec neplakat, ale teď bylo moje zoufalství téměř k nesnesení. Pod vodou jsem se objala a zadržela dech. Zajímalo by mě, jak dlouho to vydržím…

Z podvodní meditace mě vytrhla něčí ruka, která mě vytáhla na hladinu. Naštvaně jsem se po dotyčném ohnala. Sasuke se překvapeně chytil za tvář, kam mu přistála facka, ale dalšímu úderu na krkavici se vyhnul a uskočil ve vodě na protější břeh. "Co tady sakra děláš?!" zařvala jsem na něj vztekle. Začínala jsem vidět rudě. Sasuke moc dobře věděl, jak jsem v tomhle stydlivá a koupu se zásadně sama. Proč sem vůbec chodil? A jak si dovolil na mě sahat? "Šel jsem se vykoupat." utrousil chladně a odvrátil se ode mě. Můj vztek vystřídal šok, když jsem uviděla podlitiny a krvavé šrámy na jeho zádech. Táhly se od ramen přes lopatky až k pod úroveň pasu. "Myslel jsem, že se topíš." poznamenal na vysvětlenou a já se zastyděla. Zase jsem o Sasukem přemýšlela špatně a unáhleně jsem ho praštila. "Víš, že nemám ráda, když je tu někdo se mnou." špitla jsem uraženě a ponořila se až po bradu. "Promiň za tu ránu."
"Mhm. Neměl jsem k tobě tak nečekaně přijít." odpověděl Sasuke a taky se potopil. Zaraženě jsme se na sebe koukali a nevěděli, co říct. Ticho jsem prolomila já.
"Co se ti stalo? Tvoje záda-"
"Dnes jsem byl přijat do Ansatsu Senjutsu jednotek. Tohle mám z rozřazovacích bojů." přerušil mě Sasuke. Překvapením jsem oněměla. Věděla jsem, že chce do tohoto elitního komanda jít, ale nikdy by mě nenapadlo, že ho přijmou tak brzy, ještě před oficiálním ukončením výcviku. "To je skvělé, gratuluju!" vyhrkla jsem radostně.
"Dík." odpověděl tiše a pak dodal: "Trvalo to až do večera, nebyl jsem ani na večeři, proto jsem šel hned sem. Musel jsem se umýt a nevěděl jsem, že tady budeš." Ohromeně jsem vykulila oči. To byla snad ta nejdelší věta, jako kdy Sasuke řekl. "Proč tě ráno předvolali stařešinové?" zeptal se náhle a podezřívavě přimhouřil oči.
"Dostala jsem první misi." řekla jsem těžce. Na Sasukeho to zřejmě udělalo dojem, ale neptal se víc. Jen kývl hlavou na uznání. "Odcházím za týden."
"Jak dlouho budeš pryč."
"Nevím."
Věděla jsem, že je mise přísně tajná a teď jsem za to byla ráda. Z pomyšlení, že by se Sasuke mohl dozvědět, co mám vlastně za úkol, mě mrazilo. Asi bych se hanbou propadla. Všimla jsem si najednou, že se Sasuke marně snaží dosáhnout na svá záda rukou a umýt si zbytky zaschlé krve a špíny. Dnes podruhé jsem se sebou svedla vnitřní boj, ale po chvilce pozorování jeho chabých pokusů o umytí, jsem se nenápadně přesunula k němu. "Ukaž, dej mi to." přikázala jsem mu tiše a s těmi slovy si od něj vzala mokrou hadru. Pak jsem mu začala jemně vymývat rány.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nena nena | 17. července 2018 v 13:18 | Reagovat

Je až neuveriteľné ako na mňa tento diel silno pôsobil. Na toto ráno, po slávnosti som sa vážne tešila. Neskutočne ma bavilo čítať celý stĺpec z jedálne. Sasukeho prvá veta: "Myslím, že bys neměla pít. Nikdy." :D to ma donútilo rozosmiať, ako úžasná reakcia to bola :D
Postupne sme sa dostali k jej prvej misii, ktorú som zrejme zobrala príliš empaticky, pretože ma neskutočne ale NESKUTOČNE nahnevala!!! Samozrejme nie na teba ale proste na tú situáciu! Celé tomu rozumiem, skutočná rozumiem, ale proste... Fuuj bože.. prečo Danzo? :-!  :-!  :-! Ja byť Sakurou by som asi všetko hnevom rozbíjala, toto je proste mega des prvej misie. Hold ženy to mali vždy ťažšie, ale proste... ach :-?
Ja naozaj dúfam a verím, že moje oči a myseľ nevystavíš tomuto aktu, na to nie som psychicky pripravená :D  :D Toto Sakure naozaj neprajem. A ozaj sa teším na pokračovanie, až budeš stíhať dopísať ďalší diel, už sa neviem dočkať :)
Trochu dúfam, že jej v tomto Sasuke "pomôže" :-D  :-D  8-)

2 Thesia Thesia | Web | 17. července 2018 v 17:38 | Reagovat

Boží!! Sakury mi je líto, chudák holka :( Ale ta scéna na konci je skvělá, škoda, že krátká :D Těším se na další díl ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama