Watashi hadare? 16

20. července 2018 v 1:45 | Sasukey |  Watashi hadare
Mlčky jsem mu přejížděla látkou po vypracovaných zádech a snažila se nemyslet na blízkost jeho nahého těla. Ve vodě nás od sebe dělilo sotva pár centimetrů. Těžce jsem polkla. Ruka se mi mírně třásla a Sasukeho mlčení mě ještě víc znervózňovalo. Neviděla jsem mu do tváře, snad to tak bylo lepší. Kdyby se na mě v tuhle chvíli ještě koukal těma svýma očima, asi bych to nevydržela. "Nemáš to moc hluboké, jen povrchové rány." zachraptěla jsem a odkašlala si. Když jsem skončila s čištěním, odložila jsem krvavý hadr a usedla kousek dál od Sasukeho. Mírně jsem se ve vodě skrčila, aby mi neviděl níž než na klíční kost a nervózně si začala namáčet vlasy. On se ke mně natočil bokem a zíral pořád mlčky do protějšího břehu. Po očku jsem ho sledovala, ale po několika minutách jeho ignoru jsem se ostychu zbavila.

Uvědomila jsem si, že je myšlenkami zase mimo ve svém vnitřním světě a nijak ho nezajímám. Moje bušící srdce se uklidnilo a začalo opět bít normálním tempem. Uvolněně jsem se opřela a zavřela oči.

Pak mi došlo, co mě čeká za misi a znovu se mi žaludek bolestivě stáhl. V životě jsem nebyla s žádným mužem v bližším kontaktu než teď se Sasukem. Můj nejintimnější dotek byla *kravata v dojo. Nikdy jsem neviděla mužské nahé tělo. Jak si Tsunade a rada vůbec mohli myslet, že bych byla schopná někoho svést? Znechuceně jsem zkrabatila tvář při představě, k čemu své tělo budu muset použít. Představila jsem si muže jako Orochimara, jak se nade mnou sklání a… Otřepala jsem se a několikrát po sobě rychle zamrkala. Sasuke na mě koukal z vedlejšího kamene, ale rychle odvrátil pohled na stranu.
Takhle z profilu a v lázních bez oblečení vypadal tak… obyčejně a zranitelně. Jeho obličej neprozrazoval žádné emoce a on jen strnule seděl a koukal před sebe. Rozčilovalo mě to. Chtěla jsem, aby mě rozptýlil. Věděla jsem, že je to hloupé a uvažuju jako malá holka, ale potřebovala jsem, aby mě můj přítel rozveselil, aby mi řekl nějakou svou sarkastickou poznámku, abych ho mohla ze srandy plácnout po zádech a vysmát se mu. Tak moc jsem chtěla, aby si se mnou povídal a já bych přestala myslet na Danzoua. Sasukeho jsem měla ráda a bylo mi najednou hrozně líto, že není tak komunikativní. Proč mi ani nepoděkoval, když jsem ho ošetřila? Co tím sledoval? Co jsem měla dělat, aby si mě všímal?
Cákla jsem na něj vodu.

Překvapeně sebou trhl a naštvaně si promnul oči. Odhrnul si mokré vlasy z obličeje a sekl po mě pohledem. Trucovitě jsem ohrnula ret a znovu na něj vychrstla vodu. "Přestaň." přikázal mi, ale já ho znovu pocákala. Naštvaně se otočil a dělal, že tam nejsem. "Jsi otravná." vyprskl zády ke mně a ponořil si hlavu. Zalapala jsem po dechu. A pak se rozbrečela.
Brečela jsem, protože mě Sasukeho slova zabolela. Brečela jsem, protože jsem chtěla, aby si se mnou povídal, a nebo se na mě třeba jen díval a přitakával. Brečela jsem, protože jsem mu nemohla říct, co mě čeká a jeho to vlastně ani nezajímalo. Brečela jsem, protože jsem se celý život hnala za tím, abych byla silná a splnila očekávání Madary a ostatních senseiů a oni mě nakonec prodali jako kus dobytka na porážku. Brečela jsem lítostní nad svým zpackaným životem a nad tím, že nikdy nebudu jako ostatní dívky a ženy z vesnice. Křečovitě jsem vzlykala a objala si rukama ramena, ve snaze se trochu uklidnit. Slzy mi smáčely celý obličej a dopadaly do horké vody, ze které se mezitím vynořil Sasuke a vyjeveně na mě zíral. Bylo mi jedno, že se na mě kouká a možná vidí z mého těla víc, než by bylo vhodné. S hlasitým štkaním jsem se odvrátila a začala se drápat z lázně ven.

"Co ti je?" vyhrkl zmateně a napjatě Sasuke. Neodpověděla jsem, jen jsem po něm hodila jeden svůj sandál, který se rozplácl ve vodě. Rychle jsem na sebe hodila kimono a bez toho, aniž bych se rozloučila, jsem vyběhla ven. Mokré vlasy mě nepříjemně v zimním vichru studily a já si třesoucíma rukama zavazovala v běhu kimono. V takovém rozpoložení jsem vrazila do mužské postavy před jedním domem. Vzhlédla jsem uslzenýma očima k té osobě a brada se mi opět lítostí zkrabatila.
"Sakuro-chan, stalo se něco?" vyhrkl Naruto a zběžně přejel očima po mých mokrých vlasech a po neupraveném kimonu. "Vy jste se se Sasukem pohádali? Udělal ti něco?" ptal se zamračeně a mě se po tvářích opět začaly kutálet slzy. Byl tak hodný… "N-ne, kašlu na Sasukeho." popotáhla jsem a smutně sklopila oči. "Naruto, nemáš saké?"
*
Dolévala jsem si právě pátý šálek, když někdo zaklepal. S rukama svěšenýma podél těla jsem pohlédla do záře lehce mihotající svíčky a uchopila malou misku. Ignorovala jsem další zabušení. Na jeden doušek jsem vypila obsah a v krku mě příjemně zahřála sladká tekutina. Věděla jsem, že alkohol nic neřeší a určitě tím nezměním to, co mě čeká, ale pamatovala jsem si příjemný pocit, který jsem měla tehdy v hostinci a chtěla jsem aspoň na malou chvíli zapomenout… "Sakuro, vím, že jsi tam." zavrčel chladný hlas za dveřmi a já se ušklíbla. Zhnusená sama sebou a svým jednáním, napila jsem se přímo z láhve a v tom Sasuke prudce otevřel a vešel dovnitř.

Nejdřív se zarazil a chvíli zkoprněle koukal mým směrem. Seděla jsem rozvalená u stolku s napůl rozevřeným kimonem, které mi sotva zakrývalo ramena a nad koleny se nebezpečně rozšiřovalo. Nechtěla jsem vědět, kam až Sasukeho oko dohlédne… "Zavři, táhne sem." štěkla jsem po něm naštvaně a znovu se napila. Bez odpovědi za sebou zasunul a dvěma kroky byl u mě. V očích se mu nebezpečně zablesklo, když na mě seshora pohlédl a prudce mi saké vtrhl. Zuřivě jsem se po něm ohnala ve snaze získat svůj nápoj zapomnění zpět, ale to už ho Sasuke držel vysoko nad hlavou. Neohrabaně jsem vyskočila a snažila se dosáhnout na láhev. Drapla jsem ho za límec, abych nespadla a s pohledem upřeným na saké natahovala pořád ruku výš a výš. "Jsi nemožná." Uslyšela jsem u ucha tiché zašeptání. Naskočila mi husí kůže a pomalu jsem koukla do Sasukeho černých očí. Neuvědomila jsem, že jsem k němu až tak nebezpečně blízko nalepená a otírám se mu o hrudník svým dekoltem.

Couvla jsem a mírně se zapotácela. Zadržely mě jeho paže.
"Co to do tebe vjelo?" otázal se výhružným hlasem a sevřel mě pevněji, neboť jsem se mu snažila vykroutit. "Chováš se divně, pak se rozbrečíš a utečeš… A teď tě najdu, jak chlastáš." prskl na mě chladně a zabodl do mě své černé oči. Pod jeho přísným pohledem jsem znovu začala natahovat. Proč se najednou choval tak starostlivě a přišel za mnou? Jakoby mi četl myšlenky, dodal: "Přinesl jsem ti botu." Podal mi sandál, který jsem po něm hodila a já ho roztřeseně vzala. Zase… zase jsem si před ním připadala jako idiot. "Děkuju." hlesla jsem. "Vrátíš mi to?" kývla jsem směrem k láhvi v jeho rukách. Zavrtěl hlavou v odmítavém gestu a pustil mě.
"To, že jdeš na misi, neznamená, že by ses z toho měla hroutit. Jsi dobrý ninja a bojovník, zvládneš to."

Bezvýrazně jsem na něj pohlédla a oči se mi opět zalily slzami. Kdyby tak Sasuke tušil… Bez přemýšlení a ostychu jsem se k němu přitiskla a skryla tvář v jeho rozložité hrudi. Jako vždy se na několik sekund zarazil, ale pak jen odevzdaně stál. Zabořila jsem mu tvář do látky jeho kimona a usilovně vdechovala jeho vůni. Mírně jsme ještě popotahovala a sem tam mi vyklouzla slza. Ucítila jsem na zádech dotek a pak teplo. Uvědomila jsem si, že mi na záda Sasuke položil svou dlaň. Když jsem se neodtáhla, přiložil mi na lopatky i druhou. Přimkla jsem se k němu těsněji, aby neviděl mé rozpaky a červený obličej plný slz. Uslyšela jsem, jak hlasitě polkl a potom jeho ruce sjely níž. Uchopil mě za boky a přitáhl si mě blíž ke své pánvi. Cukla jsem sebou, protože tohle udělal poprvé. Vzhlédla jsem k němu a zjistila, že má zavřené oči. Pomalu jsem k jeho obličeji natáhla ruku a s mírným zaváháním Sasukeho pohladila po tváři. Otevřel zakalené oči a já mu znovu něžně přejela po levé straně obličeje. Nechala jsem tam svoji dlaň a opřela se bradou o jeho rameno. Unaveně jsem se na něj položila a nechala ho, aby mi dál přejížděl rukama po bocích. Bylo to tak… příjemné. V jeho náruči jsem se cítila tak bezpečně a uvolněně, že jsem zapomněla na všechen strach a zlost a na to, že jsem se na něj zlobila. "Sasuke," zašeptala jsem do ticha. "Zůstaň tu chvíli se mnou, než usnu." zaprosila jsem ho a odtáhla se od něj.

Mírně neochotně mě pustil a s divným výrazem se se mnou posadil na futon. Pohlédl na láhev saké a k mému velkému překvapení si jednou dlouze lokl. "Lehni si." přikázal mi tiše a já ho s radostí poslechla. Hlava mi těžce dopadla na podložku a víčka se začala sama přivírat. Slyšela jsem, jak vstal a šel přiložit do kamen. Bylo mi hrozné horko, dokonce i jen v tomhle spacím kimonu. Sasuke mě přikryl a sám si lehl na zem vedle mě. Otočila jsem se na bok, abych na něj viděla. Zíral upřeně do stropu a ztěžka oddechoval. Jeho kimono leželo vedle. Ucítila jsem podivné mravenčení, které jsem připisovala účinkům alkoholu a mírně se zamračila. Natáhla jsem ruku a začala přejíždět po jeho nahé hrudi. Fascinovalo mě, jak je horká a citlivá. Protřela jsem si oči a nesouhlasně zamručela, když se ode mě chtěl odvrátit. "Obejmi mě zase, prosím." fňukla jsem opile a mrzutě zároveň. Viděla jsem, jak se rychle jednou nadechl, a pak natáhl svoji paži a protáhl ji pod mou hlavou. Ten dotyk na krku mě tak vzpružil, že mi najednou opět vadil volný prostor mezi námi a já se k Sasukemu přivinula blíž. Mírně odtáhl hlavu a hlasitě polkl.

Mlčky jsme tak vedle sebe leželi a ani nedutali. Sotva jsem dýchala, bála jsem se, že tu zvláštní atmosféru mezi námi nějak pokazím. Najednou jsem ucítila na šíji pohyb Sasukeho prstů, kterými mě začal hladit a přejíždět po kůži. Mírně jsem se zachvěla a slastně přivřela oči. Když jsem je po chvilce znovu otevřela, zjistila jsem, že mě pozoruje s ruměncem na tváři. Dojetím jsem vydechla. Netušila jsem, že umí být takhle jemný a něžný. Spokojeně jsem ho objala a zavrněla se v jeho náručí. Co na tom, že nemluvil? Jestli dokázal jen svým objetím docílit toho, abych se cítila tak dobře jako teď, byla jeho mlčenlivost naprosto nepodstatná. Vydechla jsem s úsměvem na tváři na jeho hrudi, zatímco mě jeho ruce trpělivě laskaly a masírovaly na šíji a ve vlasech. Myslela jsem, že se na futonu každou chvíli rozpustím. Přejela jsem mu zamyšleně po hrudi a pozorovala změny v jeho dechu. Usmála jsem se a znovu ho pohladila. Naskočila mu husí kůže. Přiložila jsem mu dlaň přímo doprostřed hrudi nad pupík a chvíli ji tam nechala. Mozek mi přestával fungovat normálně. Přišlo mi, že už jsem podobný stav jednou měla. Že už jsem jednou byla Sasukemu takhle blízko, ale žádnou takovou situaci jsem si nevybavovala.

Znovu jsem se zaklonila a upřeně se zadívala do jeho tváře. Měl mírně pootevřené rty, kterými mělce oddychoval a částečně zavřenýma očima na mě divně koukal. Vypadal tak zvláštně. Výraz v jeho tváři jsem ještě nikdy neviděla. Nedokázala jsem ho pojmenovat. Najednou zaklonil hlavu a zoufale stáhl obočí. "Co je?" zašeptala jsem tiše starostlivě.
"T-tvoje ruka." hlesl Sasuke a já si teprve teď uvědomila, že mi dlaň sjela z jeho břicha níž. Látka pod ní byla vyboulená a příjemně hřála. Cítila jsem pulzující krev, která pod Sasukeho kalhoty tepala a já si s rudou tváří uvědomila, co jsem mu způsobila. Zahanbeně jsem chtěla ruku nejprve odtáhnout, ale poté jsem si uvědomila fakt, že Sasukemu je to nejspíš příjemné. Aspoň tak vypadal. Roztřesenou dlaň jsem tedy na jeho slabinách nechala a přemýšlela co dál. Zkousla jsem si jemně ret a znovu si položila hlavu na jeho hruď, zatímco moje prsty přejížděly po té horké věci ukryté v kalhotách. Zafuněl mi do ucha a já si se samolibým uspokojením pomyslela, že mu dělám dobře. Boule se mu neustále zvětšovala a pulzovala silněji. Když jsem ji stiskla silněji, zřetelně jsem cítila obrysy Sasukeho mužství a vylekalo mě to. "S-sakuro…" Jeho tichý sten byl pokyn k tomu, abych dotyků nezanechala. Povzbuzená jeho odevzdaností, přejela jsem po celé délce a pevně ho sevřela v dlani. Ucítila jsem vlhko pod prsty a překvapeně se podívala na látku, na které se začala rýsovat mokrá skvrna. Co jsem to udělala?

Tázavě jsem se otočila k Sasukeho tváři, ale než jsem se ho stihla na cokoli zeptat nebo udělat, sevřel moje vlasy vzadu na zátylku a drsně mě stáhl dolů vedle sebe. Vyděšeně jsem zalapala po dechu. Hrubě mě pod sebe povalil a přirazil k futonu. Srdce mi tlouklo jako splašené a snažila se vymanit z jeho sevření. Vklínil se bez okolků mezi moje nohy a se zaťatými zuby hlasitě a přerývavě oddechoval. Pustil moje vlasy a opřel se mi za hlavou o dlaně. Pak se na mě celý pomalu položil, ale bylo vidět, že ho to stojí velké úsilí. Třásl se skoro tak jako já. "To-tohle mi nedělej." vyrazil ze sebe těžce a přirazil na mě pánví. Vyjekla jsem potichu a vystrašeně se pod ním zavrtěla. Viděla jsem, že mám kimono vyhrnuté skoro až do pasu a Sasukeho látka na kalhotách nebyla moc silná. Cítila jsem... ho celého. "Ahhh.." zasténal slabě a koukl dolů na moje stehna. Pohled v jeho očích se mi vůbec nelíbil. Tohle jsem nechtěla. Chvíli se na mě hladově koukal, a pak se na mě opět hrubě přitiskl. Zoufale jsem se pod ním začala zmítat, ale to ho nejspíš ještě víc rozdráždilo. Klekl si, uchopilmé nohy v podkolenní jamce a jedním prudkým pohybem mě vyzdvihl výš k jeho slabinám a následně se na mě opět svalil. "Sa‑sasuke dost!" přidušeně jsem vyhekla, když opět přirazil, ale on mě vůbec nevnímal. Znovu dlouze zasténal a přejel mi rukama po vnitřní straně stehen. Jakoby mi na to místo přiložil rozpálený kus železa. "Děsíš mě.." zamumlala jsem mu do vlasů plačtivě a neustále se od něj snažila dostat dál. Rozzuřeně se na mě podíval a popadl mě za ruku. "Co si myslíš, že děláš?" vydral ze sebe pracně. "Dráždíš mě a potom mi říkáš, abych přestal?" Vyschlo mi v ústech. Netušila jsem, že jsem ho nějak provokovala. "Umím se ovládat, ale tohle… nezvládnu. Už déle…" zafuněl zoufale a přitiskl mi dlaň znovu do svého rozkroku. "Dělej… dělej, nebo udělám něco, čeho pak budu litovat." zašeptal mi do ucha a já s pevně semknutými víčky a zaťatými zuby vsunula svou ruku pod látku jeho kalhot.

"Mhh…Aaa…!" vydral ze sebe, když jsem se ho poprvé dotkla na holé kůži. Byl velký. Netušila jsem, jak jsou na tom v porovnání s ním jiní muži, ale to, co jsem držela v ruce, mi nahánělo strach. Nejdřív jsem se ho bála pořádně uchopit, ale na Sasukeho tichý pokyn k aktivitě, jsem ho obemkla celou dlaní a začala přejíždět nahoru a dolů. Šlo to těžko, protože jsem byla zaklíněna pod ním a překážel mi jeho hrudník a navíc jsem nevěděla, co přesně dělat, ale nevypadalo to, že bych si počínala špatně. Sasuke se opřel rukama za mou hlavou a křečovitě svíral oči. Rty měl pootevřené a s každým pohybem mé ruky ze sebe vydával přidušené steny. "N-nepřestávej." skoro zaprosil a přitiskl si tvář na tu moji. Pak se na mě hrubě zase celou vahou přitiskl a jeho mužství v mé dlani sebou několikrát zaškubalo. Chvíli se nade mnou hlasitě vydýchával, zatímco jsem pomalu vytáhla ruku z jeho kalhot. Prsty jsem měla lepkavé a celé mokré. Sasuke se bez řečí svalil a otočil se ke mně zády.
"Sasuke, já jsem ne-"
"Dost. Nemluv." přerušil mě chladně. Uslyšela jsem zapraskání klouby, a pak se na mě otočil. Viděla jsem, že se v něm střídá vztek a ještě cosi, co jsem nedokázala rozeznat. "Tohle se nemělo stát." zamumlal si jakoby pro sebe a spěšně se začal zvedat a oblékat vrchní díl kimona. Smutně jsem ho pozorovala a přála si vědět, co se mu honilo hlavou.
"Jestli jsem něco pokazila, tak se omlouvám." pípla jsem tiše a svěsila hlavu. "A-ale udělala jsem, co jsi chtěl."
"Nemluv o tom." procedil skrz zaťaté zuby a vjel si zlostně rukama do vlasů. "Přestal jsem se ovládat, mrzí mě to. Asi…Asi bude lepší, když se mi teď budeš vyhýbat. Nechci udělat.." na chvíli se odmlčel, a pak trhl hlavou, jakoby se snažil zbavit svých myšlenek. "Špatné rozhodnutí." dořekl tiše a otočil se. Rychle jsem vstala a zadržela ho. Prudce jsem ho otočila a vlepila mu facku. Chytil se za tvář a chladně si mě měřil. "Můžeš mě tím svým pohledem třeba upálit!" vyjela jsem na něj rozechvěle. "Ale dnes nikam nepůjdeš!"

Znovu jsme si lehli vedle sebe. Naštvaně jsem zírala do stropu a přemítala o uplynulé hodině. Sasuke byl pořád mírně červený, ale cítila jsem, že se uklidnil. Muži jsou divní… Pomyslela jsem si a chytila ho za ruku. Na kratičký okamžik to vypadalo, že můj stisk opětuje, ale jen se na mě obrátil a zavřel oči. Zklamaně jsem se odvrátila. Pak jsem ucítila, jak pode mnou opět podsouvá ruku a přivinuje si mě k sobě. Zavrtěla jsem se radostně v jeho náručí a usnula.


*kravata je škrtící technika při boji na zemi (ale lze nasadit protivníkovi i ve stoje).

Ták, hotovo. Opět nějaký ten můj výkec. Hned na začátek bych chtěla poděkovat vám, Neno a Thesio, že mi tak pěkně neustále komentujete povídku! :D Moc si toho vážím a vždycky mě rozveselí, když vidím nějakou zpětnu vazbu. Mám takový pocit, že píšu hlavně pro vás dvě, hah.
Tož, jdeme dál. Jestli jste si všimli, tak v lázních Sasuke řekl své oblíbené slovní spojení z naruta, čímž Sakuře zpusobil docela otřes. Tenhle díl mě bavil a užívala jsem si psaní, ale musím říct, že mi to dalo fakt zabrat. Původn jsem ho totiž měla v úmyslu napsat úplně, ale ÚPLNĚ jinak. Ale dopadlo to jak to dopadlo...no. Přemýšlela jsem, jak co napsat, pořád jsem mazala a znovu přepisovala, ale stejně nevím, jestli jsem vyjádřila přesně to.. "TO". Nevím, jak to popsat! :D Chtěla jsem vyjádřit Sakuřinu holčičí povahu a to, že my-ženské to prostě máme někdy s city složité a rozbrečí nás i kdejaká blbost... Aby tam šla vidět její rostoucí náklonost k Sasukemu a opačně samozřejmě a taky to, že je prostě nezkušená a netuší, co dělat v jistých situacích a vše je pro ni nové. Sasukeho city byly nenápadně vyjádřeny už předtím. Spíš jsem chtěla ukázat, že je to prostě kluk, který je frustrovaný z nedostatku sexu, cloumají s ním hormony a chtíč, ale zároveň je prostě ze slušné rodiny a ví, že mu brání určité kodexy a pravidla, kterými se lidi tehdy řídili. Ale to chci ještě víc rozvést v dalších dílech. Ach jo, snad to nezní moc šíleně... už melu nesmysly, musím jít spát! :D
Sasukey
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Thesia Thesia | Web | 20. července 2018 v 22:15 | Reagovat

Pecka díl! Fakt, málem jsem u toho ani nedýchala. Super!! :)

2 nena nena | 20. července 2018 v 23:58 | Reagovat

Ja fakt neviem čo mám na to povedať :D Zo začiatku som túto časť neskutočne "žrala" skvele sa to čítalo a cítila som z toho, že ťa to bavilo písať, skutočne. Akonáhle prišlo na ... akoby som to slušne nazvala :D ... tamto intímne "zoznámenie" tak som si pripadala ako mala :D Jednoducho som sa uškŕňala, smiala a robila si prestávky s čítaním :D Bolo celé takým svojim spôsobom hlúpučke a dokonalé. Hanbila som sa aj za nich :D ale proste neubránila som sa smiechu --> Vážne je ich prvá spoločná skúsenosť  "ručná práca" :D to som fakt nevedela rozdýchať, aj keď píšem tento koment, stále sa smejem :D Bolo to skvelé :) Vystihla si všetko dokonale :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama